přiznám se, do dubnového seznamu V. nezapsal a vynechám ji i z květnového, když už vím, že má na ni ředitel pifku, ale donekonečna se to dělat nedá, docházkový sešit leží ráno na vrátnici, kdekdo si může všimnout, že se to u jejího jména červená, a nějaká zlomyslná osoba, jako Galamboš nebo Buzalková řekněme, když ji ředitel bude napomínat, na to může poukázat. A průser jak mraky, jak jsme říkávali na vojně, je na světě, budeme v tom lítat oba. Na to jsem teda V. upozornil, když jsme naposledy seděli, aby slíbila, že si dá na docházku už pozor, jednak ve vlastním zájmu, protože ředitel by se toho hned mohl chytit, měl by záminku, a jednak aby se někdo nezačal ptát, proč jí tak nadržuju, a nevyzradilo se, co mezi námi je, to by opravdu nebylo dobré. Ještě jsem jí taky po pravdě řekl, že se ani nemůže vymluvit na děti a podobně, protože žádné nemá a o nikoho se starat nemusí. Moc jí ta moje připomínka nešla pod nos, to bylo vidět, však ani mě nijak netěšilo, že jí musím domlouvat, ale bylo to jen a jen pro její dobro, a snad i pro naše společné tak trochu. Měla nejprve i námitky, že přece bydlí s matkou a ta si různě vymýšlí, ani zdraví už jí tak neslouží a je potřeba jí pomáhat, ale nakonec uznala, že mám pravdu, protože ona je přece moudrá žena, to vím o ní už dávno. Přestala se potom mračit a nad další skleničkou 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221596
se už zase srdečně smála, jako hrdlička, když vrká, ten smích mám na ní velmi rád, jak se chichotá hlavně nad nějakým mým fórem, když se povede. Řeknu rovnou, dosud s žádnou ženou jsem si tak dobře nepopovídal, a jak se spolu nasmějeme, to už ani neříkám. Edita se zasměje nanejvýš, když ji polechtám na patě, a i to jen tak piští, protože to nemá ráda. Ještě mě napadlo, když to tu píšu, že kdybych byl krejčím, zůstaly by po mně obleky, měl bych na co ukázat, hele, moje dílo, to by byla výhoda. Jenže na druhé straně ani takový oblek nevydrží věky, opotřebuje se, roztrhá nebo vyjde z módy a skončí na smetišti. A i kdybych zůstal polírem jak na začátku, ty paneláky, co se dnes stavějí, mají taky svou životnost, jednoho dne je zbourají a postaví něco nového. Anebo si vezměme ty politiky slavné, co napsali deníky nebo paměti, co po nich zůstalo. Churchil například jak sliboval pot, krev a slzy, a kde jsou dnes? Zmizely i všecky ty kolonie, co měla Velká Británie, když ještě za jeho časů byla opravdu velká, celé to impérium, za které Angličané pod jeho vedením bojovali. Anebo takový Eizenhauer, kde jsou ty slavné bitvy, co vyhrál ve druhé válce světové? Co se z nich dá ukázat nebo vzít do ruky? Vždyť i ti mrtví, co v nich padli, jsou skryti pod zemí, a kdybychom si na ně chtěli 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221596
sáhnout, museli bychom je vyhrabat. Ale jména si lidé pamatují, ty tu zůstaly, oba jsou, jak se říká, slavní a zapsali se do dějin. To tím chci teda říct, že v dnešním světě je jméno důležité, aby mělo dobrý zvuk, a to jméno tu potom po člověku zůstane. Tak je potřeba se na věc dívat. Ne že bych chtěl porovnávat, o dějinách a podobně nemůže být ani řeč, ale v rámci podniku nebo resortu řekněme, v rámci své práce si člověk může získat reputaci a ta zůstane, i když on už tam nebude. Jeho jméno bude mít, jak se říká, zvuk, a tak i potomkům, kteří ho budou nosit jako Zdenek například, zanechá dobré dědictví, které jim může v životě pomáhat. Musím si s ním o tom někdy promluvit. 29. květen Ženy jsou potěšením bojovníka, to sedí, jenže ne všecky. A ne vždy. Zašli jsme v úterý s matkou na hřbitov, jako vždycky na otcovo výročí, a nevím, co jí přeletělo přes nos, možná jak jsme tam stáli nad hrobem a mrholilo, že se ani svíčka nedala zapálit, najednou do mě začala rýpat, prý kdyby otec věděl, že jsem se spřáhl s komunisty, musel by se v hrobě obrátit. Nejprve jsem udělal legraci, že když už jsme tu, podívejme se, jestli se obrátil, ale matka se nezasmála a jen dál rýpala, že dělám hanbu celé rodině a podobné řeči, až jsem 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221596