Konec světa
jak se na ně valí početná skupina poutníků, zděsili se ti nešťastní ztroskotanci, že konec je nablízku. Pokud tomu tak bylo, kde jsou teď, když do jejich útočiště vtrhli cizí lidé, obsadili je, přebudovali a ponechali si jako svatý ostatek? Zemřeli v poušti? Odešli do některé megapole a hodlají splynout s prvním davem, na který narazí? Proč ne, ale jakou by asi měli šanci, že oklamou tento odporně podezřívavý svět, jak by unikli státní správě, Občanským výborům, všem V, všem špehům Aparátu, všem AntiRegům a armádním hlídkám a Dobrovolným věřícím obráncům práva, Dobrovolným milicionářům, hodnotitelům Mravní inspekce, všem mokbiům a jejich repetitorům, rozmanitým udavačům, všem sousedům, které neodradí žádná zeď a žádné dveře? Že by snad ti ztroskotanci ztracení v neznámém světě všechny ty věci věděli, že by jim bylo známo, že Bigáj svým magickým zrakem vidí vše a nadiry neustále rozšiřují obrazy (filmují ty, kdo se na ně dívají, a zachycují jejich myšlenky)? Každopádně by jejich konec byl nevyhnutelný, protože jak každému snadno dojde, nemohli být zběhlí v Gkabulu a mluvili zakázanými jazyky. Pro ně a pro přežití jejich druhu by bylo nejlepší, kdyby kvapem odešli do nejbližšího ghetta, pokud v jejich kraji nějaké zbylo. A možná to i udělali, možná si našli nějaké místo ještě důkladněji izolované, než byla jejich vesnice, a postavili si útočiště odolávající všemu. Ati věděl, jak je země obrovitá a neuvěřitelně liduprázdná, není nic snazšího než se v ní ztratit jednou provždy, jen kdyby nebylo těch hejn poutníků oslepených dychtivou vírou, kteří brázdí kraj od jednoho konce ke druhému. Právě tyhle úvahy přiměly Atiho, aby se mu v hlavě zrodil úmysl navštívit Nase na jeho ministerstvu, tedy na jediné jeho adrese, kterou znal. Svěřil se s tím Koovi a už spřádali jeden plán za druhým. Nikdy neopustili svoji čtvrť, což ostatně zakazoval zákon tím přísnější, že byl nepsaný a nikdo neznal jeho znění, a tak neměli ani páru, kterým směrem se vydat a koho se ptát na cestu na ministerstvo, a věru netušili, jak překonat překážky, jež na ně číhají na rohu
Sansal_2084_Konec_sveta_vnitrek.indd 105
7.9.2016, 15:26:46 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221485
boualem sansal každé ulice. Teď si uvědomovali, že neznají ani Qodsabad, nemají tušení, jak vypadá a jací lidé v něm žijí. Až do nynějška pro ně svět byl jenom pokračováním jejich čtvrti, jenže existence nedostupného ghetta a oné záhadné vesnice dokazovaly, že Systém má trhliny a skrývají se v něm jiné vesmíry. Cestou do sanatoria navíc Ati viděl, jak strašně je Abistán prázdný a že ta ubíjející prázdnota jako by špitala o mnohosti paralelních světů kouzelně ukrytých nějakou nepřemožitelnou magií. Absolutistický duch Gkabulu? Zářivý pojem Bigáje? Očistný dech Velkých svatých válek? Yölah je veliký a jeho svět velice složitý. Zbývalo najít nějaký způsob, jak se dostat ze čtvrti a přesunout se do Ministerstva archivů, svatých knih a pamětihodností.
Sansal_2084_Konec_sveta_vnitrek.indd 106
7.9.2016, 15:26:46 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221485
Byl pomalu čas bilancovat a Ati s Koou si připomněli všechny zločiny a přestupky, kterých se dopustili v poslední době. Nic k jásání: i kdyby vzali v úvahu jenom ten výlet do ghetta, do pekelného území Balíse a Regů, bylo za co je desetkrát poslat na stadión. A k tomu je třeba všechno ostatní, koncesi, vloupání, prohřešky proti veřejnému projevu, nezákonné osvojení si hodnosti, překupnictví v organizované skupině, přechovávání a další menší zločiny, které přihodili na váhu, aby toho nebylo málo. Marno očekávat jakoukoli shovívavost: radnice, Cech, mokba, hodnotitelé Mravní inspekce, kolegové a sousedé by se na ně vrhli jako vzteklí žalobci, křikem by je vinili z klamu, z nevíry, z odpadlictví. Na stadiónu by dav jen běsnil, hrnul by se rozdupat jejich mrtvoly a vláčel je ulicemi tak dlouho, až by z nich nezbylo víc než trocha tkání držících na kostech, o které se poperou psi. Dobrovolní obránci práva by se díky tomu pěkně vyznamenali a uspořádali by ve čtvrti pamětihodný pogrom. A přitom naši dva přátelé ani na chvilku neměli podvratné myšlenky, natož aby propadli nevíře; prostě jen chtěli vědět, v jakém světě žijí, ne aby proti němu bojovali, to přece není v silách nikoho, ani člověka, ani boha, ale aby mu mohli čelit se znalostí příčin a aby jej mohli pokud možno navštívit a poznat. Bolest, jež má jméno, je snesitelná bolest, a i samotnou smrt snad můžeme brát jako lék,
Sansal_2084_Konec_sveta_vnitrek.indd 107
7.9.2016, 15:26:46 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221485