O HNUTÁ
VùTVIâKA
/ J OE R. L ANSDALE
„Negersk˘ peníze jsou stejnû dobr˘ jako kter˘koli jin˘,“ nedal se Leonard. „Já to vím. Já tam na galerii sedûl a jednou jsem jednomu bûlochovi plivnul na hlavu.“ „Tak to kecá‰.“ „Kecám, ale ãlovûk se snad ãas od ãasu mÛÏe zasnít, ne?“ Zrovna jsme si ‰eptem upfiesÀovali dal‰í postup, kdyÏ tu k nám najednou pfii‰el ten prcek, co nás zapsal. A povídá: „Medov˘ holky jsou nemocn˘.“ „Kdo?“ nechápal jsem. „Ty gospelov˘ zpûvaãky, co jsem vám o nich fiíkal,“ vysvûtlil star˘ bfiichomluvec, kter˘ k nám pfii‰el taky. „Asi se jim zamotaly zdravotní plenky pro dospûl˘, tak to odpískaly. Anebo sly‰ely tu mladou holku, jak to odzpívala a ode‰la. Vím urãitû, Ïe tu byly, já je vidûl, ty pizdy nafoukan˘.“ „Tak to by staãilo,“ varoval ho muÏík. „Omlouvám se,“ fiekl bfiichomluvec a od‰oural se zpátky ke ‰tokrleti. Já myslel na kdeco jiného a vlastnû jsem si té mladé ani moc nev‰ímal. Ale nûkde v duchu mi utkvûlo, Ïe zpívala nûco od Patsy Clineové a vÛbec ne ‰patnû. „Mnû Medov˘ sestry fiíkaly, Ïe jsou nemocn˘,“ zopakoval muÏík. „Obû?“ zajímal se Leonard. „Jo, najednou je to popadlo, takÏe na fiadû jste vy.“ „Aha,“ já na to. Leonard mû chytil za pazouru. „No tak. Já si pofiád pamatuju The Old Rugged Cross.“ „Necloumej se mnou,“ ohradil jsem se. „To tam fakt jako pÛjdeme?“ „Já si zpívám ve spr‰e,“ prohlásil. „A docela mi to jde.“ „Ale co, kurva,“ rozhodl jsem se. Zkrátka, vlezli jsme tam, a já tu písniãku znám taky. Jsem ateista, ale sem tam nûjaká pûkná kostelní písniãka, proã ne? Nemûli jsme Ïádn˘ hudební doprovod, ale byla tu místní kapela a ta tu skladbu znala... tak trochu, i kdyÏ si teda nevzpomínám, Ïe by v tom bylo sólo na tubu. Dali jsme se do toho. Leonard opravdu zpíval dobfie; moÏná ani ne fale‰nû. Já jsem tak jako pfiicmrndával, kdykoli mi pokynul rukou, jenÏe dost brzy jsem uÏ neumûl text, a tak jsem zaãal zpívat kraviny. Nûjaká stafienka na invalidním vozíku v první fiadû fiekla: „Pfiineste mi pu‰ku.“ Leonard to dozpíval, já u toho luskal na prsty a snaÏil se vypadat non‰alantnû. Myslím, Ïe kdybych mûl tmavé br˘le, moÏná by mi to i pro‰lo. KdyÏ jsme skonãili a vypadli odtamtud, byli v‰ichni moc rádi, Ïe nám vidí záda. Po mnû dokonce nûkdo hodil zmuchlan˘ papírov˘ kelímek. Ale netrefil se, sráã. KdyÏ jsme vylezli druhou stranou, Leonard povídá: „Do prdele, Hape. Kdybys to tak neposral, mohli jsme tu cenu vyhrát. Nebo já jsem moh.“ „Já z nás pûveck˘ duo neudûlal, protoÏe jsme spolu taky nikdy nezpívali. Já tam lízt nechtûl.“ „Zato já jsem po tom touÏil odjakÏiva.“ „Jo, ‰lo ti to dobfie,“ uznal jsem, „ale chraÀ tû pámbu si z toho udûlat vedlej‰ák.“ „No, tebe by to napadnout ani nemohlo,“ fiekl Leonard. „Hele, jdeme a zkusíme najít tu Tillie.“ „Jestli je naÏivu.“ – 107 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221481
D AREBÁCI /
SESTAVILI
G ARDNER D OZOIS
A
G. R. R. M ARTIN
„Jestli je naÏivu, tak jim to spoãítáme. Jestli je mrtvá, tak jim to spoãítáme dvakrát.“ Jak fiíkám, já ani Tillie moc nemám rád, ale rozhodnû mám rád Brett. Brett fiíká, Ïe její dcera je ohnutá vûtviãka. Tfieba: „Hape, ona je ohnutá vûtviãka, ale je‰tû ne zlomená. MÛÏe tu boufiku pfieãkat a dostat se z toho.“ Pokud jsem vûdûl, v boufice je ta holka pofiád, ale jestli máme dobré informace, nûco takového si nezaslouÏí; tohle je pfiece je‰tû hor‰í osud neÏ to, co by se mûlo stát politikÛm. Vyrazili jsme ke schodÛm na té stranû, kudy jsme vy‰li, poblíÏ tûch zpûváãkÛ z kÛru. Nûjak˘ muÏ nám ukázal k v˘chodu. Byl to oplácan˘ chlap ve vybledlé fialové soupravû, která by se klidnû hodila do muzea. A fiíká: „To byla bída, chlapi. Fakt bída.“ Nev‰ímali jsme si ho a ‰li jsme dál ke schodi‰ti. „Tudy ne,“ fiekl a chytil mû za rukáv. Vytrhl jsem se mu a ‰el jsem dál. Mûl jsem dojem, Ïe skoro nikdo tady nemá páru, co se nahofie dûje, a Ïe ten chlap, co vede tu gospelovou ‰ou, je asi tak zboÏn˘ a milosrdn˘ jako ostfií sekyrky. „Tyhle chlapi neÏertujou,“ prohlásil ten, co mû chytil za rukáv. Myslel tím ty dva hochy u schodÛ. Ti popo‰li, jeden ke mnû, druh˘ k Leonardovi. Zpûváãek na mojí stranû prohlásil: „Sem se nesmí.“ Nakopl jsem ho do koulí, a kdyÏ se mírnû zlomil v pase, zasadil jsem mu prav˘ hák. Vrazil do stûny a odrazil se od ní cel˘ vztekl˘. Dal jsem mu dal‰í ránu, tentokrát rovnou na bradu. Klesl na jedno koleno a pokusil se zpod kabátu vytáhnout pistoli. Já tu svoji vytáhl dfiív a pra‰til jsem ho s ní po hlavû. KdyÏ padl na v‰echny ãtyfii, majznul jsem ho znovu. Tak nûjak prohnul lokty, jako kdyby se mu nepovedl klik, a pak uÏ jen leÏel na zemi. AÏ v tu chvíli jsem si v‰iml, Ïe mû dost bolí noha v tûch místech, kde mû Kevin pra‰til topÛrkem. A v‰iml jsem si toho proto, Ïe jsem se chystal chlapa znovu nakopnout, ale kvÛli tomu jsem si to rozmyslel. Podíval jsem se po Leonardovi. Jeho chlap uÏ leÏel pod schody v bezvûdomí. Myslím, Ïe ho sejmul jednou dobrou ranou. Pfievalil jsem toho svého a sebral jsem mu zbraÀ. Teì jsem mûl v kaÏdé ruce jednu. Vykroãil jsem do schodÛ za Leonardem. Zezadu od jevi‰tû jsem zaslechl smích. Koneãnû se nûkomu nûco povedlo. MoÏná vtip. KdyÏ jsem do‰el na vr‰ek schodÛ, Leonard uÏ vyndal automatickou zbraÀ, kterou vzal tomu chlapovi, a drÏel ji pfiipravenou. Já jsem se otoãil, podíval jsem se dolÛ a fiíkal jsem si, jestli ti dva jáhnové naproti vûdí, co tu podnikáme. Pokud ne, brzy to zjistí. Do‰lo mi, Ïe jim to asi poví ten chlap, co mû chytil za rukáv. MoÏná netu‰í, co se tady pá‰e, ale urãitû ví, kdo ho platí. Samozfiejmû Ïe kdybychom se spletli a místo toho, co jsme ãekali, byla nahofie velká herna binga, ãekala by nás spousta vysvûtlování. I kdyÏ po pravdû fieãeno nás spousta vysvûtlování ãeká i tak. * * * JáhnÛm do‰lo, co se dûje. Pfiibûhli pfies jevi‰tû uprostfied taneãního v˘stupu nûjakého muÏe a Ïeny v koÀském pfievleku. MuÏ dûlal zadek konû. To jsem zjistil, protoÏe jakmile jsem sly‰el jejich dupání, sebûhl jsem po schodech dolÛ. TakÏe jsem zase mûl v˘hled na jevi‰tû. Jáhnové konû srazili a z nûj vypadli muÏ i Ïena. Ze kter˘ch zase vypadlo pár slov, – 108 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221481
O HNUTÁ
VùTVIâKA
/ J OE R. L ANSDALE
která byste v gospelovém koncertním sále neãekali. BÛh si u nich patrnû v tu chvíli udûlal velk˘ ãern˘ puntík. Jáhnové nemûli vytaÏené zbranû a upalovali tak rychle, Ïe do mû málem nabûhli. KdyÏ uvidûli mÛj revolver a taky automatickou zbraÀ, kterou jsem sebral jednomu z tûch zpûváãkÛ na kÛru, na fleku se zastavili. Zmrzli jako dvû kostky ledu. „Vy váÏnû chcete umfiít?“ zeptal jsem se jich. Jeden zavrtûl hlavou a znovu se rozbûhl pfies jevi‰tû, kolem konû, kter˘ se uÏ zase sloÏil dohromady. Odnûkud plechovû vyhrávala trumpeta a piáno. KÛÀ tancoval. Ta zatracená tuba do toho pfiidávala nûjaké náhodné tóny; toho chlapa by mûli i s tou tubou zaÏiva zahrabat. Ten druh˘ jáhen, co neutekl, zvedl ruce do vzduchu. A povídá: „Musí‰ mi aspoÀ vzít bouchaãku, abych moh tvrdit, Ïe jsi mû odzbrojil.“ „To by ‰lo,“ pfiik˘vl jsem. „Ale vytahovat polehouãku.“ Vyhovûl mi, pak se sehnul, odloÏil zbraÀ na podlahu a vycouval. „Nebudu zlobit,“ fiekl. „To je dobfie,“ já na to, „protoÏe mám fakt kurevskou náladu.“ Odporouãel se pfies jevi‰tû a pfiidal do kroku. Pár v koÀském kost˘mu zrovna odcházel. Îena si stáhla koÀskou hlavu a hodila ji do publika. Doufal jsem, Ïe trefila tu vozíãkáfiku, co chtûla, aby jí pfiinesli pu‰ku. Sebral jsem pistoli, byla to pûkná devítka, a zase jsem ‰el do schodÛ. Leonard uÏ ãekal. „Skáknul sis je‰tû na záchod?“ zeptal se. „Odzbrojoval jsem jednoho gentlemana.“ Leonard mi ukázal hlavní pistole. „Jsou tu tyhle dvefie. Mrkneme se, co je na druh˘ stranû? Jestli dáma, anebo tygr?“ „MoÏná narazíme na oboje,“ odhadl jsem. SviÏnû jsem pfie‰li po chodbû, Leonard kopl do dvefií a ty vletûly dovnitfi, povolily a visely na jednom pantu, potom povolil i ten a dvefie spadly na zem. Za nimi záchod. Prázdn˘. „To tady hlídali hajzl?“ podivil se Leonard. „No to mû...“ Nejspí‰ se nûjak ‰lo dostat na druhou stranu i odsud, ale nás nic zrovna nenapadalo, a navíc jsme trochu spûchali. A tak jsme si strãili zbranû za pásky a pod ko‰ile, se‰li po schodech dolÛ a pro‰li za jevi‰tûm. Lidi z gospelové ‰ou se nenechali odradit. Pfiedstavení pokraãovalo pofiád dál. Zrovna vystupoval nûjak˘ komik. KdyÏ jsme se dostali na druhou stranu, minuli jsme ten pár, co pfiedtím dûlal konû. Podívali se na nás dost zle. „Vy jste jedni z tûch, co nás vyru‰ili?“ zeptala se Ïena. „Kdepak, dámo,“ odpovûdûl jsem a pokraãoval jsem dál. Vy‰li jsme nahoru po schodech, u kter˘ch pfiedtím stáli jáhnové. Vytáhli jsme zbranû. V chodbû byly dvoje dvefie. „Já jedny, ty druh˘,“ prohlásil Leonard. KaÏd˘ jsme si jedny vybrali, k˘vli jsme na sebe a pak jsme dvefie vykopli. Ty moje byly hodnû staré a vyletûly z pantÛ úplnû. Vlezl jsem dovnitfi a pofiád jsem sly‰el, jak Leonard kope do tûch sv˘ch. Uvnitfi byla postel a vpravo lampiãka, na té samé stranû stála i fiada ãtyfi Ïidlí, a aÈ se picnu, jestli kecám, ale na tûch Ïidlích sedûli ãtyfii muÏi a ten nejblíÏ u lampiãky si ãetl noviny. Jako kdyby byli u holiãe a ãekali, kdy na nû dojde fiada. Tillie leÏela na posteli a na ní leÏel nûjak˘ nah˘ chlap a jeho nahatá prdel nadskakovala, jako kdyÏ pfii basketu – 109 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221481