A RT H U R C. C L A R K E
na všechny dotazy. V osmnáct nula nula se budil Poole a přejímal velení. Bowman pak měl šest hodin volna, které využíval, jak se mu zlíbilo. Někdy pokračoval v studiu, jindy poslouchal nějakou hudbu nebo se díval na filmy. Mnoho času strávil probírkou nevyčerpatelné lodní elektronické knihovny. Nesmírně ho zaujaly velké objevy minula – což bylo za daných okolností dosti pochopitelné. Někdy se plavil s Pytheem skrze Herkulovy sloupy na širý oceán, podél břehů Evropy, která se sotva vynořila z doby kamenné, a odvažoval se téměř až k mrazivým mlhám Arktidy. Anebo o dvě tisíciletí později spolu s Ansonem pronásledoval manilské galeony, plachtil s Cookem napříč neznámými nebezpečími Velkého bradlového útesu, obeplouval poprvé s Magellanem svět. A pustil se do čtení Odyssey, která k němu ze všech knih nejživěji hovořila přes propasti času. Pro osvěžení mohl kdykoli vyzvat Hala k utkání v množství polomatematických her, včetně dámy a šachu. Kdyby Hal vytáhl do boje se všemi zbraněmi, byl by vyhrál každou partii; to by ovšem nebylo dobré pro morálku. Měl proto už v programu určeno, že smí vyhrát pouze v padesáti procentech a jeho lidští spoluhráči se tvářili, jako by o tom nevěděli. Poslední hodiny Bowmanova dne byly věnovány úklidu a drobným pracím, po nichž ve dvacet hodin následovala večeře – opět společná s Poolem. Pak měl hodinu na vysílání i příjem soukromých hovorů se Zemí. Jako všichni jeho kolegové byl Bowman svobodný; nebylo by fér vysílat ženaté muže na tak dlouho trvající cesty. Třebaže nemálo dívek slibovalo počkat, dokud se výprava nevrátí, nikdo tomu doopravdy nevěřil. Zprvu měli Bowman i Poole zcela intimní osobní rozhovory každý týden, třebaže vědomí, kolik uší jim na pozemském konci linky naslouchá, jim poněkud svazovalo jazyk. Ale nyní, ačkoli cesta sotva začala, rozhovorů s dívkami na Zemi zvolna ubývalo a ztrácely i na vřelosti. Očekávali to; byla to jedna z cen, kterou musel být astronaut připravený zaplatit, tak jako ji platívali námořníci. – 102 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221480
2001: V E S M Í R N Á
ODYSEA
Bývalo zvykem – až příliš vyhlášeným –, že námořníci nacházeli útěchu i v jiných přístavech; naneštěstí se za hranicemi zemské oběžné dráhy nevyskytovaly tropické ostrovy plné snědých krasavic. Kosmická medicína pochopitelně tento problém řešila s nadšením sobě vlastním; lodní lékárna obsahovala přiměřené, třebaže zdaleka ne tak okouzlující náhražky. Ještě než oficiálně předal službu, sestavil Bowman konečnou zprávu a přezkoušel, zda Hal odvysílal záznamy přístrojů za uplynulou směnu. Pak, pokud se mu chtělo, si ještě pár hodin četl nebo se díval na filmy; a o půlnoci chodíval spát – zpravidla bez jakékoli elektronarkózy. Poolův program byl zrcadlovým obrazem programu Bowmanova, oba rozvrhy do sebe zapadaly bez sebemenšího tření. Oba muži byli plně zaměstnáni, byli oba příliš inteligentní a příliš dobře připraveni, než aby se začali hádat, takže let přešel v pohodlnou, zcela nevzrušivou rutinu, a pouze měnící se číslice na hodinách vyznačovaly tok času. K nejvroucnějším přáním nevelké posádky na Discovery patřilo, aby nic neporušilo tento monotónní poklid po všechny týdny a měsíce, které měli před sebou.
– 103 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221480
/18/ NAPŘÍČ PLANETKAMI
Týden po týdnu, jako tramvaj, která se pevně drží kolejí své předurčené dráhy, putovala Discovery napříč Marsovou oběžnou dráhou a dál k Jupiteru. Na rozdíl od všech lodí, které brázdí vzduch anebo vody na Zemi, nevyžadovalo její řízení téměř jediného dotyku. Její kurs byl dán gravitačními silami; nevyskytovaly se na něm nezmapované mělčiny ani nebezpečné útesy, o které by se mohla rozbít. A vůbec už neexistovalo nebezpečí srážky s jinou lodí; mezi nimi a nekonečně dalekými hvězdami žádná loď nebyla – alespoň ne loď lidskou rukou vyrobená. A přece ta oblast kosmu, do které nyní vnikali, zdaleka nebyla prázdná. Před nimi se rozprostíralo území nikoho, protkané stezkami více než jednoho milionu planetek – z nichž jen pro necelých deset tisíc mohli astronomové přesně určit prvky drah. Jen čtyři z nich měly v průměru víc než sto kilometrů; převážnou většinu tvořily pouhé obrovité balvany, volně se převalující na své dráze kosmickým prostorem. Nic se s nimi nedalo podnikat; přestože i nejmenší z nich by dokázal loď zničit, kdyby do ní narazil rychlostí desítek tisíc kilometrů za hodinu, pravděpodobnost takové náhody byla zcela zanedbatelná. V průměru připadal v prostoru jeden planetoid na krychli o hraně půl druhého milionu kilometrů; pomyšlením na to, že by se ve stejném bodu a hlavně ve stejném čase mohla ocitnout i Discovery, se posádka nijak netrápila. – 104 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221480