mezi zaměstnanci povídá. Jedině tak dokáže vytušit komplikace, zabránit ostudě nebo velké mediální kauze a odhadnout, z čeho se teprve může kauza vyvinout. A v Centrálně vždycky byl někdo, kdo informace měl a kdo byl ochoten je za kávu, přitulení, úsměv či jinou protislužbu poskytnout. Uvnitř se slavily narozeniny a svatby, předávaly dary, zjišťovala atmosféra na ministerstvu a zanechávaly vzkazy pro jiné zaměstnance. A vstupní dveře byly každému otevřené. Gábina si uvědomila, že se při vzpomínce na ty idylické časy usmívá. Teprve teď byla připravena vstoupit. Ve stejnou chvíli se ale zarazila. Došlo jí, že vše, co bylo ještě nedávno s touto místností spojené, je dnes už minulostí. Dveře kanceláře byly zavřené, a když je otevřela, přivítalo ji stísněné ticho. Detektiv Šimon Hájek přišel do práce, zalil lžičku kávy horkou vodou a pustil počítač. Usedl ke stolu a na modré desky položil mobilní telefon. Na obrazovce blikala nová textová zpráva. Dotkl se displeje a ve stejnou chvíli si uvědomil svou chybu. Zprávu mu poslala jeho žena: „Až budeš zase příště podávat odvolání, tak si laskavě uvědom, co vlastně chceš.“ Jsi kretén, říkal si. Včerejší schůzku s manželkou a mediaci přece nemohl stihnout. Ve stejnou dobu ohledával bezvládné tělo Inky Šilhavé. Naštvaně odhodil telefon na stůl a otočil se k obrazovce počítače. Procházel maily a mezi policejními hlášeními, svodkami, spamy a zábavnými texty, které mu přeposílali kolegové a kamarádi, hledal pitevní zprávu docenta Cinka. Marně. Znovu vzal do ruky mobilní telefon. „Právě jsem se vám chystal volat, Šimone. Před chvilkou jsem skončil a vše se má přesně tak, jak jsem vám včera ří-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221428
kal. Zemřela přibližně v pět ráno. A na těle jsem nenašel žádné vpichy, modřiny ani stopy po zápase.“ „Příčina smrti?“ „Smrt v důsledku útlumu dýchacího centra v prodloužené míše. To je obvyklé v případě předávkování.“ „A čím se tedy vlastně předávkovala? Byl to ten lék, co jsme našli na nočním stolku?“ „Přesně. Ta dáma nevážila ani šedesát kilo. Letální dávka Cytalopramu je v takovém případě asi deset tablet.“ „Letální dávka?“ „Množství nezbytné k tomu, aby vás usmrtilo. Odhadl bych, že si vzala nejméně dvacet tablet. A v jednom balení je jich osmačtyřicet. “ Rozloučil se a zavěsil. Podíval se na tři fotografie na nástěnce a cítil, že ho dnes opět bude celý den bolet hlava. Centrálna byla tichá a skoro prázdná. Dveře do kanceláří obou soudců byly uzavřené. Nepřiznala by to, ale byla ráda. „Vy jste tady dneska zůstal sám, Jonáši?“ „Toničce včera nebylo dobře, tak je doma.“ A patrně doma zůstane až do konce letošního roku, pomyslela si Gábina. A když na to přijde, vlastně té dívce rozuměla. Nález mrtvoly téměř vedle vlastního pracovního stolu nikomu příliš optimismu do práce nepřidá. „A pan předseda soudí.“ Jistě, uvědomila si. Kauza metanol, obžalovaný Gojko Ševčič a jeho parta. „Paní doktorko, nedala byste si kávu?“ Usmála se, přikývla a posadila se. Jonáš byl milý a ochotný chlapec. I teď se snažil, aby Centrálna žila aspoň trochu podobně jako kdysi.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221428
Sledovala, jak nalévá vodu do varné konvice a sype lžičku kávy do většího hrníčku. Dalimil má stejně štěstí. Předchozí předseda Městského soudu mu zanechal šikovného asistenta. Vybavila si, kolikrát jí samotné za poslední rok pomohl. „Jak dlouho jste tady s doktorem Polesným pracoval?“ zeptala se. „Skoro od příchodu na soud. V létě to budou tři roky.“ „To jste ho asi znal dobře.“ „Jak se to vezme.“ Postavil před ni kouřící hrnek. Byly na něm namalované černé noty a místo ouška měl houslový klíč. Třeba by si někdy taky mohla pořídit asistenta, pomyslela si. „Byl to docela samotář. Nesnášel, když ho někdo obtěžoval. Asi neměl moc kamarádů. Ale miloval klasickou hudbu.“ „Opravdu?“ „Potkával jsem ho na koncertech,“ dodal Jonáš a posadil se z druhé strany stolu. „Někdy si ji pouštěl i v kanceláři. A když měl v loňském roce šedesátku, dostal od nás k narozeninám Franze Liszta. Dalo mi práci, než jsem sehnal přesně tu nahrávku, kterou si přál.“ Mlčela. Byla by musela přiznat, že pro ni byl místopředseda starým dědkem s opileckým nosem a červenými žilkami ve tváři, s nedostatečným přístupem k hygieně a úlisnými pohledy. Stejně je svět vlastně nespravedlivý, napadlo ji, když srkala silnou horkou kávu. Muži si totiž nejsou všichni rovni, bez ohledu na to, co se píše v Listině základních práv a svobod. Většinu vídá ráda a ještě radši jim něco dovolí. Jiní by však u ní neměli ani nepatrnou naději. „Taky se vám líbí klasická hudba?“ Probrala se.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221428