Pierre, kterého nebylo možné podezřívat ze sympatií ke komunistickému režimu, obvinil redaktora z předpojatosti a pohádali se. Den před Pierrovým odjezdem šli všichni do Parku kultury na pivo. Byla tam pohádková česká pivnice, která se tvářila jako restaurace. Fronta se rozlévala kolem pivnice jako pěna z půllitru, ale oni se poslušně postavili na konec – nebylo kam spěchat. Měl se k nim přidat nějaký Péťův vzdálený příbuzný, matčin bratranec z prvního nebo snad z druhého kolena, který pracoval v Moskvě na francouzském velvyslanectví. Čekání ve frontě nebyla žádná nuda, neustále se dělo něco zajímavého. Nejdřív kolem nich proskákala skupinka lidí na chůdách, potom propochodovali skotští dudáci, Mexičané s řehtačkami a Ukrajinci v maskách. Saňa s Michou stáli ve frontě a Ilja s Pierrem neustále odbíhali, aby pořídili zajímavý záběr. Ulovili úchvatnou rvačku silného malého černocha se Skotem v kostkovaném kiltu, který patřil k neznámému bílozelenému klanu. Kolem rváčů se seběhl dav diváků a hecovali je: „Vraz jednu tý černý hubě!“ „Nandej to buzíkovi!“ Lid se zkrátka bavil postaru, jako na soubojích gladiátorů. Rvačku provázely vše přehlušující tóny písně Solovjova-Sedého – celá Moskva si zpívala Večery pod Moskvou. Černoch zasadil ničivý úder a Skot v sukni se svalil. Vyměnili desku: „Píseň přátelství ať zpívá, kdo je mlád, kdo je mlád, kdo je mlád, svoji píseň nedáme si nikým brát, nikým brát...“ Skot se pohnul. „Nikým brát, nikým brát...“ linulo se z amplionu. Za dvě hodiny, když už se kluci dostali do pivnice, je našel Pierrův strýc, Francouz s ruským jménem Nikolaj Ivanovič Orlov. Byl postarší, růžový a tlusťoučký, ze všeho nejvíc připomínal veselé prasátko Nif-Nif, mluvil petrohradským dialektem, který se už dávno v sovětské mluvě nevyskytoval. Vypadal legračně, měl slaměný klobouk a ukrajinskou halenu s vyšívaným výstřihem – úplně jako Chruščov. Nikdo by neřekl, že je cizinec. Připomínal provinčního účetního s odřenou aktovkou. Když ho Péťa uviděl, začal řvát smíchy: „To jdeš na maškarní?“ Péťa je seznamoval s úmyslem, že přes něj můžou být ve spojení.
/99\
ZELENY-STAN_BLOK_TISK.indd 99
8. 1. 2016 2:31:55 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221243
Poště nedůvěřovali. Vyměnili si telefonní čísla. Volat si samozřejmě můžou jen z telefonní budky. A scházet se budou vždy na stejném místě u české restaurace, aby po telefonu nedomlouvali místo srazu. Navázali trestné spojení s cizincem. Proslulé české pivo bylo světlé, v orosených sklenicích, což svědčilo o jeho správné teplotě. Jen škoda, že stálo na vedlejších stolcích. Ve chvíli, kdy partu pustili dovnitř, pivo právě došlo. Došly i špekáčky, číšníci roznášeli žiguljovské pivo a slané preclíky, nevídanou pochutinu. Hosté u vedlejšího stolku cupovali plotici, kterou tajně propašovali, a do piva pod stolem dolévali vodku. Stálo to za fotku, ale jednak to bylo o strach a jednak byla tma. Nějakým zázrakem se znovu objevilo české pivo, nezbylo než vypít ještě dva půllitry. Vyšli namazaní, veselí. Pierre na rozloučenou daroval Iljovi svůj Hasselblad. Přesněji, Pierre nejdřív navrhl, aby si fotoaparáty vyměnili, ale Ilja se nedokázat se svým Feďou rozloučit: „Je to dárek od otce, to není věc, ale kus života.“ A tak si Pierre sundal matný vroubkovaný řemínek a řekl: „Chápu. Tu máš.“ Strýček Orlov jim daroval svou aktovku účetního. Byla těžká, plná knih. U metra se rozešli na tři různé strany: Ilja s Pierrem zamířili pěšky do centra, i Orlov šel pěšky, ale opačným směrem, bydlel na Říjnovém náměstí. Orlovovu aktovku nacpanou knihami nesl Micha. Sešli se Saňou do metra. Festival ještě pokračoval, i když už bylo po oficiálním zakončení. Davy veselých podnapilých lidí, mírně unavených po dvoutýdenních oslavách, si užívaly poslední večer. Cizinců, kteří na chvíli zpestřili ulice Moskvy, bylo velmi málo. Asi se šli balit, spát, uskutečnit poslední výměnu zboží, prodat zbytky valut, naposledy se líbat se sovětskými dívkami, které poprvé zažily kouzlo románku s Rakušanem, Švédem nebo občanem nezávislé Ghany.
/100\
ZELENY-STAN_BLOK_TISK.indd 100
8. 1. 2016 2:31:55 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221243
Družba národů zvítězila. Cizinci se nehledě na mnohaletou propagandu ukázali být fajn – žádní kapitalisté, samí komunisté a sympatizanti. Jako holubičí Picasso a pokrokový Federico Fellini. Saňa s Michou ještě po půlnoci seděli na lavičce na dvoře domu, kterému se říkalo Komoda, v Černyševského ulici, a bavili se o zlepšení mravů v Rusku, chválili Chruščova, který „nadzdvihl“ železnou oponu. Pak přešli k osobnějším tématům: Micha se svěřil Saňovi s tím, co ne zrovna srozumitelně vyložil uštěpačnému Iljovi – o nebohé Minně, o jejich nečistém vztahu, o tíživé pachuti, které se teď zjevně nezbaví celý život. Saňa mlčky přikyvoval – vždy si to tajemství mezi muži a ženami představoval jako nečisté, odpuzující a zároveň přitažlivé. K podstatě se nedalo dostat – chyběla slova. Zatruchlili si, zavzdychali a rozloučili se. Z ulice ještě doléhaly útržky: „Ani lístečkem neševelí sad, až do rána ztich svět celý. Ach vy nevíte, jak já je mám rád...“ Hnědou aktovku účetního s knihami Micha zapomněl pod lavičkou. Ani Saňa si na ni nevzpomněl. Domovník strýc Feďa, o kterém zpíval Julij Kim, rychle vystřízlivěl a šel zametat dvůr. Aktovku našel – nic dobrého v ní nebylo. Nějaké knížky. Příležitostně ji odevzdal okrskáři. Tlouštíka Orlova rodiče jeho první manželky považovali za naprostého troubu a jeho vyslání na diplomatický post v Rusku je znepokojilo – byl první, kdo po roce 1918 překročil hranice vlasti v opačném směru. V aktovce ležel štědrý dárek – šest čísel Věstníku ruského studentského křesťanského hnutí a Orwellova knížka 1984, která teprve nedávno vyšla v ruském překladu v nakladatelství Posev. To, že si kluci tu knihu přečtou s pětiletým zpožděním jako xerokopii, nebylo ještě to nejhorší. Hrozné bylo to, že v boční kapse aktovky ležel dopis od Orlovovy ženy Máši, která ho opustila. Dopis přišel diplomatickou poštou, Orlovovo jméno stálo na obálce a najít ho nebyl žádný problém. Festival skončil. Dívky, které otěhotněly se studenty černé pleti, ještě nestačily zjistit, že jsou v jiném stavu, ale Orlov už začal mít
/101\
ZELENY-STAN_BLOK_TISK.indd 101
8. 1. 2016 2:31:55 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221243