„Holt budeš chlastat se zavřenejma vočima,“ dobíral si ho Prcek a ostatní se tomu zasmáli. „Jo, to by bylo dobrý, kdyby se tě poldové ptali, kolik jsi toho vypil, a ty bys jim řekl, že nevíš, žes na to neviděl,“ vtipkoval Tomáš. „Jděte do prdele, volové. To se nesmí vopakovat, nebo už mě fotr vážně zabije,“ bručel Jiří nevrle. Věděl, že jsou jeho obavy víc než na místě. Tušil, že ho zase bude Prcek hecovat jako vždycky. Tentokrát už mu na to nesmí skočit. Když se všichni začali trousit k domovu, rozhlédla se Iveta po místnosti. V poslední době se tady neuklízelo, ani nepamatuje. Chtělo by to alespoň zamést a vynést odpadky, už to tu začínalo vypadat jako v prasečím chlívku. Napadlo ji, že by mohla kluky překvapit a trochu to tady zkulturnit, když jde o tak významné narozeniny, jako je osmnáct let. Jen měla o Prcka trochu starost, když už bude plnoletý, aby se nedostal do nějaké patálie. Už měl na krku podmínku kvůli spoluúčasti na jedné vloupačce, ale díky své neplnoletosti do basy nakonec nešel. Netušila, jaký by mu mohla přinést dárek. Muziky měl hodně. Co potřeboval, to si opatřil nebo ukradl. Snad by bylo dobré něco na zub. Prcek má rád sladké, tak mu zkusí upéct nějaký dort. To už se od mámy naučila celkem obstojně. V sobotu ráno se vymluvila, že se jde podívat na nemocnou kamarádku, a vyrazila do klubovny. Doma sebrala starý ubrus, který měla máma mezi vyřazenými věcmi na půdě, přidala nějaké hadry, aby mohla umýt stůl a podlahu. Nakoupila balónky, pestrobarevné papírové konfety, kelímky z umělé hmoty a několik umělých talířků. Nejprve řádně poklidila a vše připravila, potom začala nafukovat balónky. Opatrně je rozvěsila po místnosti na prádelní šňůru a mezi ně navěšela konfety. Když byla hotova, sedla si do křesla a se zaujetím pozorovala svoje dílko. Byla spokojená, že se jí to tak hezky povedlo, a těšila se, že budou kluci 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221170
zírat, jak je šikovná. Radovala se, jaké to bude pro Prcka pěkné překvapení.
„Ó, co to tady tak voní?“ divil se Ivetin táta, když se vrátil domů ze sobotní brigády. „Upekla jsem dort,“ chlubila se Iveta. „Chceš ochutnat?“ „Já bych spíš něco k obědu,“ postěžoval si táta, „mám hlad, že sotva vidím.“ „Hm, tak to ti ohřeju rajskou,“ odpověděla Iveta. „Nic jinýho nemáme?“ ohrnoval táta nos nad včerejším obědem. „Párky,“ pokrčila Iveta rameny. „No, tak mi ohřej tu omáčku a hned mi udělej kafe, ať si spravím chuť tím tvým dortem.“ Jakmile Iveta otevřela ledničku, otec spatřil, že se tam ukrývá další trochu menší dort. Hned ho zajímalo, pro koho je. „No, víš,“ kroutila se Iveta a loudala se s odpovědí, protože věděla, že táta příliš nefandí jejímu kamarádství s Prckem, ale nakonec si to rozmyslela. Raději řekne pravdu, vždyť na tom není nic špatného, že upekla kamarádovi dort, lepší, než kdyby mu nesla flašku. „Prcek má narozeniny, tak mu chceme dneska odpoledne celá parta popřát. Kluci mě poprosili, jestli bych mu něco neupekla, když miluje zákusky,“ vymlouvala se Iveta a modlila se, aby to táta moc nekomentoval. „Doufám, že zase přijdeš ožralá,“ rýpnul si táta a významně kýval hlavou. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221170
„Neboj, tati, to byl úlet. Nechápu, jak se mi to mohlo takhle vymknout z ruky,“ poznamenala Iveta a přála si, aby to už otec přešel bez dalších poznámek. „Varuju tě, prdelko. Nerad bych za tebe zase tahal horký brambory z ohně. Na stranický schůzi jsem musel slíbit, že na ty vaše aktivity v klubovně osobně dohlídnu. Tak mě nenuť, abych tě tam musel chodit kontrolovat,“ bručel táta pod vousy a Iveta poznala, že má vyhráno. „Neboj se taťulínku, tentokrát se vrátím bez poskvrnky, to ti slibuju,“ dušovala se Iveta, ale někde hluboko v mysli jí doutnala jiskřička nejistoty, zda to zvládne, když ji zase budou kluci hecovat, jako vždycky. „Jen aby, jen aby.“
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221170