5
Komunikace v ošetřovatelské praxi Potřeba informovanosti pacientů I v praxi existují skupiny pacientů, kteří nevyžadují žádné informace a spokojí se s pokyny zdravotníků. Jedná se zejména o seniory nebo osoby s omezeným vzděláním a rozhledem. Většina pacientů však má zájem o celou řadu informací, jež se jejich nemoci týkají. Zajímá je jak závažnost onemocnění, tak jeho průběh (např. kdy ustoupí bolesti, kdy bude soběstačný, kdy bude chodit do školy, zda nehrozí zhoršení nebo zda nevzniknou nějaké komplikace). V rámci diagnostiky a léčby pacienta zajímají informace, které mu je zdravotník schopen zprostředkovat nebo poskytnout. Pacient, který nedostává odpověď na své otázky nebo si ani netroufá je položit, je postupně stále úzkostnější, nejistější, méně zdravotníkům důvěřuje a vznikají u něj obavy z nejhoršího. Jeho zdravotní stav se většinou nezlepšuje. Prospěšnost a škodlivost podávaných informací Když je pacient dobře informován o všech relativních i potenciálních problémech, které ho zajímají nebo mu působí starost, dochází k určitému uklidnění. Jeho kognitivní kontrola nad situací, možnost zařídit si pracovní a soukromé záležitosti v něm vzbuzují důvěru ke zdravotníkům a usnadňují spolupráci. Má-li pacient dostatek informací (např. o vyšetřeních, životosprávě), udělá v průběhu léčebného procesu méně chyb a odliší důležité pokyny od méně důležitých. Na druhé straně není možné od zdravotníků očekávat, že klientovi zodpoví všechno, nač se zeptá. Informace sdělované pacientům je nutné poskytovat účelně, mohou mít vliv na další průběh nemoci. Informace, které pacientovi uškodí a jsou v dané situaci nebezpečné, nazýváme iatropatogenní. O iatropatogenii hovoříme tehdy, když došlo v rámci vyšetření nebo léčby k bio-psycho-sociálnímu poškození pacienta ze strany lékaře. Poškození pacienta sestrou nazýváme sororigenie. Iatrogenní poškození pacienta vzniká poměrně snadno. Někdy stačí, aby lékař nebo sestra při jeho informování projevili rozpaky, použili při dvojím rozhovoru s pacientem poněkud jiná slova a ten zneklidní, protože se domnívá, že se mu zdravotník snaží zatajit nepříznivé informace. Iatrogenie je pro pacienta obzvlášť nebezpečná, protože organismus zesláblý vlastním onemocněním vykazuje velkou psychickou labilitu. Je proto důležité, aby sestra i lékař zacházeli se slovy opatrně, cílevědomě a uvážlivě.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221077
Komunikace v ošetřovatelské péči
5
Při informovanosti pacienta by měl zdravotník dodržovat některé zásady, které mohou pomoci zmírnit dopad sdělených informací. Jedná se o: ■■ zatajení nejistoty, když zdravotník své pochybnosti nikdy nevyslovuje před pacientem ■■ odklad špatné zprávy (pravda po lžičkách) – vede k postupné adaptaci pacienta na špatnou zprávu ■■ připomenutí nebezpečí, při kterém jsou nedisciplinovanému pa cientovi silně zdůrazněny i málo pravděpodobné následky jeho nedisciplinovanosti Informování pacientů o jejich zdravotním stavu Pacienti nejsou vždy spokojeni s informacemi, které dostali, a snaží se je různými způsoby rozšířit, získat další. K tomu využívají možnosti nahlédnutí do dokumentace a dotazování u sestry. Informace vyzvídají na sestře různými oklikami, drobnými dárky i lichotkami. Sestra těmto způsobům jednání nesmí podlehnout. Sestra nesmí poskytovat informace o zdravotním stavu ani o průběhu léčby pacientovi či rodinným příslušníkům. Je však vhodné, aby v rámci ošetřovatelské péče působila optimisticky, např. povzbuzením: „Hezky se vám to hojí.“ Sestra si musí dávat pozor, aby neposkytla některé i nepříznivé informace mimoslovně. To se může stát nevhodným projevem soucitu nebo úleku nad zhoršeným stavem pacienta, bezradností, úzkostným tónem, mimikou či gesty. Poskytování pokynů a poučení o léčbě Zdravotník se často mylně domnívá, že pokud sdělí pacientovi pokyny jasně a srozumitelně, rozumí jim a bude se podle nich řídit. Ve skutečnosti však většina nemocných chápe pokyny poněkud zkresleně a už ve chvíli informovanosti část z nich zapomíná. Příčin může být několik: ■■ Iluze samozřejmosti u zdravotníků – vychází ze skutečnosti, že sestra považuje některé věci za samozřejmé. Neuvědomuje si, že pacient sice slovům rozumí, ale uniká mu logika vět a sdělených informací. Velký problém také často vzniká při orientaci pacienta v prostoru zdravotnického zařízení, které je pro sestru domácím prostředím. ■■ Inteligence a úroveň vzdělání pacientů – prvek, který ovlivňuje přijímání informací. V pochopení informací jsou značné rozdíly. Mnoho nemocných zastírá svou slabší chápavost a předstírá, že všemu rozumí. Právě zde může vzniknout řada nedorozumění. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221077
5
Komunikace v ošetřovatelské praxi ■■ Smyslové vady – patří k dalším okolnostem, které ztěžují komunikační proces. Problémy mohou nastat u pacientů starších i těch, kteří se snaží svůj defekt skrýt před ostatními. ■■ Poruchy paměti – vyskytují se jak u starších pacientů, tak nadprůměrně inteligentních. Problémy vznikají zvláště v oblasti zapamatování si nových pokynů a údajů. ■■ Úzkost a deprese – zhoršují chápavost a schopnost vštípit si informace do paměti. Pacient si často z informací zdravotníka vybere jen některé sdělení, které vnímá jako varovné nebo negativní, a ostatní část mu uniká. Depresivní pacient bývá navíc relativně lhostejný a jeho myšlení je zpomaleno. ■■ Nerozlišování příkazu, doporučení a dovolení – často bývá problém při větším množství pokynů a informací, které pacient dostává o tom, co musí a co nesmí. Pokud mu sestra sdělí, že musí ležet, a neověří si, jak to pochopil, může se stát, že si to vysvětlí jako příkaz přísného klidu na lůžku. Proto je nezbytné nejen vydávat pokyny jasně, ale také si ověřovat, jak jim nemocný rozumí. Zdravotník může využít i možnosti nechat pacienta zopakovat uvedený pokyn nebo informaci. Někdy je vhodné, aby si pacient pokyny zapsal. Získávání informací od pacienta Mnozí pacienti své problémy sdělují jasně a věcně, někteří však věci zamlčují, informace zkreslují nebo je nesdělují vůbec. Někdy mají pocit, že jejich informace nebyly přijaty a že je zdravotník dostatečně nevyslechl. Je to dáno i určitou komunikační neobratností pacienta, nepřesným a zdlouhavým vyjadřováním. Nemocný bývá často při rozhovoru se zdravotníkem rozrušen a později nabývá dojmu, že zapomněl upozornit na důležité okolnosti nebo problémy. Je vhodné pacientovi doporučit, aby si písemně připravil základní problémy, jež chce řešit, a tím předejde napětí a úzkosti, které při komunikaci vznikají. Psychologicky je důležité vědět, co pacient prožívá, co mu působí starosti, znát jeho subjektivní obraz nemoci. Pak je možné přiměřeným vysvětlením zlepšit jeho spoluúčast na léčebném procesu a ošetřovatelské péči. Shrnutí V současné klinické praxi se klade důraz na kombinaci odborných vědomostí zdravotníků se správně uplatňovaným psychologickým přístupem k pacientovi. V tomto procesu má nezastupitelnou úlohu zdokonalování kombinačních schopností a dovedností zdravotnických 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS221077