Příznaky úzkosti
EGO
VĚDOMÍ
kt
konfli
Ideální já Percipovaný sebeobraz Superego konflikt ID
NEVĚDOMÍ
potlačená přání (sexuální a agresivní)
Obr. 5.2 Schéma dvou úrovní intrapsychických konfliktů
5.1.3 Interpersonální pohled Podle interpersonální teorie jsou lidé trpící panickou poruchou často závislí na svých blízkých. Panické ataky totiž mnohdy přicházejí v situacích, kdy je člověk sám. Příchod druhé osoby obvykle znamená zastavení ataky, uklidnění. S postupem času se stává, že příbuzní mají obavy opustit pacienta a neustále ho doprovázejí, jsou neustále na telefonu, pracují z domu, aby mohli být stále poblíž, apod. Některým tato situace vyhovuje. Obzvláště lidem, kterým vyhovuje pocit dominance a potřebnosti v partnerství. Řadě lidí zvyšuje pocit, že je někdo potřebuje, vnímání vlastní hodnoty. Jiní se však cítí být příliš svázáni a dochází ke konfliktům. Paradoxně tyto konflikty zvyšují míru stresu, což zvyšuje pravděpodobnost vzniku další ataky, popř. komorbidní deprese, abúzu alkoholu apod. Stres je často důležitou okolností na počátku rozvoje panické poruchy nebo agorafobie. Lidé, kteří žijí ve stresujících podmínkách, jsou více náchylní k rozvoji úzkosti. Prožívání stresu často navazuje na problémy v rodině, v práci či studiu. V rodině to bývají zejména konflikty v rolích, jak mezi partnery, tak mezi rodiči a dětmi. Mohou se projevovat jak neustálými hádkami, tak napjatým mlčením. V pracovní situaci to bývá jak konfliktní situace, tak workoholismus (nadměrné pracovní tempo, nedostatek odpočinku), které vedou k výraznému stresu. První záchvat paniky se většinou objeví v době zvýšeného stresu. V zásadě se jedná buď o interpersonální (vztahový, psychologický), nebo tělesný stres (např. v době tělesného onemocnění, vyčerpání v práci apod.). Interpersonální stres vzniká v době sporů a hádek s blízkými lidmi, sexuálních problémů, po ztrátě blízké osoby, v časovém presu, přepracování, při pracovních problémech, při změně či ztrátě místa, finančních problémech, při frustraci, např. na mateřské dovolené, apod. Relativně často předchází rozvoji panické poruchy závažná životní událost. Může jít o událost, která vede k sociální izolaci (ztráta partnera nebo jeho odchod), změně role ——— 98 ———————————————
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220924
5.1.4 Behaviorální pohled Kognitivně-behaviorální pohled na panickou poruchu vznikl na základě kognitivních, behaviorálních a biologických pohledů. Za biologický pohled, který svým vznikem předchází těm kognitivně-behaviorálním, je považována hyperventilační teorie. Podle hyperventilační hypotézy dochází u pacientů při stresu k dlouhodobé hyperventilaci. Pacienti si obvykle tuto dlouhodobou hyperventilaci neuvědomují a záchvaty pro ně vznikají nečekaně. Hyperventilace je spojena se snížením parciálního tlaku CO2 a respirační alkalózou. Tyto změny jsou spojeny s řadou tělesných příznaků. Příznaky panické poruchy si může hyperventilací navodit téměř každý člověk, nejsou specifické jen pro lidi s panickou poruchou. Co však je pro pacienty s panikou typické, je to, že se těchto příznaků obávají. Což dále zvyšuje úzkost a prohlubuje hyperventilaci. Kromě toho hypoxie způsobí aktivaci sympatiku a deaktivaci parasympatiku. Behaviorální teorie postulují, že úzkost je naučená reakce, která vzniká buď modelováním procesem klasického podmiňování, nebo napodobováním rodičovského chování.
Psychosociální pohledy na panickou poruchu
(přechod ze školy do zaměstnání, porod a příchod dítěte do rodiny, přechod na jiné zaměstnání), ztrátě důležité role (odchod dospělých dětí z rodiny), ztrátě autonomie, přirozené aktivity a důležitosti (odchod z práce na mateřskou dovolenou) apod. Samotná panická porucha má řadu důsledků, které mohou vést k dalšímu prohloubení izolace, omezení aktivity a ztrátě autonomie.
Teorie učení
K objasnění principu rozvoje panických atak lze použít teorii učení. Prožitek panické ataky je podmíněným stimulem pro úzkost, který zvyšuje pravděpodobnost panické ataky v budoucnu (Bouton et al., 2001). Podle Goldsteina a Chamberse (1976) vychází strach ze strachu z Pavlovského interoceptivního podmiňování. Interoceptivní podmiňování je podmiňování, ve kterém jsou vnitřní tělesné pocity podmíněny stimulem. Lidé, kteří prožili alespoň jednu panickou ataku, se stávají zvýšeně citliví ke svým pocitům. Tyto byť mírné tělesné příznaky katastroficky interpretují jako signály blížící se panické ataky, což u nich vyvolává úzkost. Tato úzkost je natolik velká, že vede k rozvoji panické ataky. Vlastní pacientova tělesná reakce na úzkost se tak stává podmíněným stimulem pro panickou ataku. Vytváří se spojení mezi interoceptivním stimulem a emoční odpovědí (falešní alarm). Tyto falešné alarmy (např. rozbušení srdce, tlak na hrudi apod.) spouštějí identickou tělesnou reakci jako reálné hrozby. Kromě tohoto asociovaného modelu strachu (děsivý podnět – úzkost) existuje i neasociovaný model úzkosti, který předpokládá přítomnost i vrozených, evolučně daných podnětů způsobujících úzkost. U panické poruchy budou pravděpodobně hrát roli oba typy podmiňování (Poulton, Menzies, 2002). ——————————————— 99 ———
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220924
Část pacientů prožívá panické ataky častěji v některých pro ně typických situacích, např. v obchodních domech. V tomto případě dojde ke spojení mezi nepodmíněným podnětem (panický záchvat) a exteroceptivním vjemem (obchodní centrum). Další vystavení tomuto vjemu či situaci pak spouští panický záchvat (Squire, 2009). Toto často vede ke změně chování. U pacientů s panickou poruchou se setkáváme se zabezpečujícím chováním (preventivní užití anxiolytik, společnost partnera apod.) a vyhýbavým chováním. Zřejmě vytvoření paměťové stopy v epizodické paměti a zkušenost, že jedinec nedokázal v situaci, v níž se záchvat paniky objevil, efektivně reagovat, vede k opakovanému spuštění. Úspěšnost kognitivně-behaviorální terapie v léčbě panické poruchy spočívá zřejmě v efektivním přetvoření paměťové stopy související s objevením se panického záchvatu (Praško et al., 2008).
Napodobování chování rodičů
Studie prokazují, že v rodinách se panická porucha často vyskytuje u více členů (Na et al., 2011). Otázkou je, do jaké míry za tímto fenoménem stojí genetické faktory a do jaké míry jsou to vlivy prostředí.
5.1.5 Kognitivní pohled Hlavní myšlenkou kognitivní teorie je to, že na člověka nepůsobí události samy o sobě, ale emoce jsou ovlivňovány naším očekáváním a hodnocením daných událostí. Clark s kolegy (1986) postulovali, že panická porucha je zapříčiněna chybnou interpretací tělesných pocitů, které fyziologicky provázejí úzkost. Podle jeho teorie existuje celá řada stimulů, které mohou navodit úzkost. Mohou to být jak zevní stimuly (např. supermarkety, pokud v nich už paniku prožil), tak vnitřní stimuly (např. bušení srdce). Pokud člověk vyhodnotí tyto stimuly jako ohrožující, začne reagovat řadou tělesných příznaků úzkosti. Tyto tělesné pocity, jsou-li katastroficky interpretovány, opět zvýší úzkost. Tento bludný kruh vede až k rozvoji panické ataky (obr. 5.3). Tedy podle Clarkovy teorie je člověk trpící panickou poruchou nastaven k tomu, aby interpretoval i běžné tělesné pocity a situace jako život ohrožující. Pro organismus je pak přirozené, že na stav hrozícího nebezpečí automaticky spouští reakci „boj nebo útěk“. Takováto aktivace organismu je spojena s řadou fyziologických změn, aktivace sympatiku, hyperventilace, zaměření pozornosti atd. Pacient tyto příznaky opět katastroficky interpretuje a vše vyvrcholí panickou atakou, která trvá tak dlouho, dokud se organismus nevyčerpá.
——— 100 ———————————————
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220924