„To beru.“ „Musíš si ji ale vzít sama, nerada bych Berušku budila.“ Černé kotě se protáhlo, stočilo se do klubíčka, a usnulo. Přešla jsem do kuchyňky, která byla propojená s obývákem. Dýchla na mě vůně bylinek. Z police jsem si vzala sklenku a nalila do ní bezinkovou limonádu. Ochutnala jsem ji a ihned jsem si vzpomněla na dětství. Ta vůně mi připomněla dny, kdy jsem měla rýmu a kašel. Ležela jsem v posteli a rodiče mi přinesli čaj z černého bezu s medem a citrónem. Nechtěla jsem ho vypít, a tak mně slíbili, že si dojdu vybrat velkého plyšového medvěda. Zatímco já jsem se dala uplatit, Erika ne. Nakonec ale stejně musela čaj vypít. Svou hrdost si držela do té doby, než jsme přišli do hračkářství. Potom nahodila ten nejsmutnější pohled a zejména táta nevydržel. A koupil jí to, co si vybrala. Vrátila jsem k Božence a pochválila jsem jí domácí limo nádu. Zatímco Argo byl celý nesvůj, že ho tyhle kočky neza hrnují svou přízní, ale pozorují ho jako nějakého špióna, my jsme si povídaly. Boženka si pochvalovala, že si zde zařídím studio. Jenomže já jsem se stále nemohla vyrovnat s jednou věcí: „Teto, víš, že strýček František nechce žádný nájem?“ „Proč by měl něco chtít?“ Boženka mávla rukou. „Co my v našem věku potřebujeme?“ Nadechla jsem se a už z mých gest bylo patrné, že jí chci odporovat. Boženka mě umlčela a dodala: „Jestli mi opravdu chceš udělat radost, tak mi občas kup jídlo pro kočky. Někdy krmím i ty sousedovic. Kvalitní kočičí konzervy a granule nejsou nic levného.“ „Teto, každý měsíc ti přinesu ty nejlepší.“ „Tak vidíš a jsme domluvené. A jak se máš?“ „Dobře, až na to, že mi chybí chlap.“ Sotva jsem to dořekla, kousla jsem se do rtu. Já nána! Mluvit takhle před Božen kou. Teta měla v tomhle ohledu smutný život. S velkými [ 98 ]
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220917
potížemi otěhotněla, když jí bylo dvacet šest let. Holčička se však narodila mrtvá. Druhé těhotenství o rok později skon čilo také tragicky. Teta potratila v pátém měsíci. Za dva roky poté ovdověla, její manžel zemřel při nehodě v chemické továrně. Zahleděla jsem se na její tvář, znala jsem dobře pohled v jejích očích. Byla se vším smířená. Nikdy jsem ji neviděla opravdu veselou ani velmi smutnou, málokdy se zlo bila či naopak naplno radovala. Vše prožívala v rovině „smí ření“. Užívala si života se zvláštním mírem, který kolem sebe i šířila. Přestěhovala se do domu svého bratra a vytvořila si zde království orchidejí a koček, které zachránila z ulice. Prožívala příběhy se svými seriály, chodila na zahradu číst si detektivky, pletla a háčkovala. Smířila se, že kráčí po své životní cestě sama. „Promiň, teto.“ „Co bych ti měla promíjet?“ Vtom jí to došlo, spráskla rukama a pohladila Berušku, kterou to probudilo. „To, co se mi stalo,“ pronesla zamyšleně, „mi připadá tak vzdálené, jako by to byl jiný život. Teď žiju tady a mám Františka, kočky, neteře, kytky a bylinky.“ Poté zvedla oči a překva peně se na mě podívala. „Ty si myslíš, že jsem se po smrti mého manžela nemohla už vdát?“ Pokrčila jsem rameny a ona se usmála. O trochu víc triumfálně, než u ní bylo zvy kem. „Měla jsem nabídky.“ „Nikdy jsi nechtěla žít s jiným mužem?“ Sklopila oči k černému kotěti. Něžně ho hladila. Vzpomí nala, vypadala přitom tak romanticky. Zamilovaně. Záro veň i moudře. Vzápětí vyšlo najevo proč. „Každý máme svůj osud a své lásky. Někomu je souzené prožít několik vztahů, někomu ne. Já jsem věděla, že pro mě by každý další vztah byl přítěží.“ Pořád svého manžela milovala. Neuvěřitelné, a svým způsobem tak nádherné a vzácné. I když v tomto [ 99 ]
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220917
případě i tragické. Boženka náhle změnila výraz ve tváři. Mohla být se vším smířená, ale vzpomínání bolelo. Zvolila ústup. Ukázala na skříňku pod oknem: „Podej mi karty.“ „Karty?“ „Vyložím ti, co tě čeká.“ „Ty vykládáš karty, teto?“ „Samozřejmě, karty ti odhalí, co se v tobě skrývá. Před deseti lety jsem si je začala vykládat. Moc lidí o tom neví, já to dělám pro radost.“ Boženka nadšeně zaťukala na kulatý stolek vedle svého křesla. „Přes karty ti osud dává znamení.“ Já jsem ani nepotřebovala karty a osud mi dal zna mení v podobě dlouhovlasé blondýny. Mrcha, fakt jí to seklo! Sotva jsem vzala do ruky karty, přestala jsem mys let na scénu v metru. Civěla jsem na balíček a posvátně vzdechla: „Ty jsou krásné!“ Teta Boženka hrdě přikývla. Pro hlížela jsem si tarotové karty s nádherně propracovanými ilustracemi. Přešla jsem ke stolku a položila na něj balíček. Teta zamíchala kartami a nechala mě sejmout. Poté rozložila karty na stole a zeptala se: „Chceš vyložit karty, jak ti to tady půjde s ateliérem?“ Přikývla jsem. Mám ráda tohle zábavné hraní. Jak říká teta Boženka, beru to jako znamení, které mi má něco říct, na něco upozornit anebo mě něčím inspirovat. Vytáhla jsem si první kartu a položila jsem ji před sebe, druhou jsem dala po levé straně první karty a třetí jsem položila napravo. Teta Boženka si zamnula rukama a otočila kartu uprostřed. Karta ukazovala honosný zlatý kočár taženými bělostnými koňmi, na něm seděla bohyně se zlatavými vlasy a královskou čelenkou. To vše bylo na pozadí nádherné vesmírné scenérie s hvězdami a planetami. „Vůz,“ ukázala teta Boženka na kartu. „Začala jsi cestu, svou vlastní. Nikdo a nic tě nemůže odradit. Musíš ale dodržet určitá pravidla. [ 100 ]
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220917