„Bude pro nás pro oba lepší, když se to nedozvíš. Pro případ, že by se tě pak někdo ptal.“ „Dobře.“ Zkusil jsem další otázku: „Co ode mě potřebuješ?“ „Dokázal jsi, že umíš dát pátrání po plukovníkovi do pohybu, a hladce spolupracuješ s kapitánem Kalishem, který má k dispozici hodně prostředků.“ „Takže mě chcete začít řídit z pozadí.“ „Chceme využít tvoje schopnosti.“ Zastavila chevrolet na opuštěném úseku cesty a koukla na hodiny na palubce. „A tvou inteligenci.“ Lichotky jsem ignoroval a zeptal se: „Z čeho Petrova podezíráte?“ „Z čeho myslíš?“ „Sama asi víš, že je něco jako James Bond na straně zla, i s povolením zabíjet.“ „Vím.“ „Super.“ Ukazovalo se, že mi má intuice nelhala a že jsem vážně narazil na něco velkého. Něco, co řešila CIA s rozvědkou ministerstva zahraničí a do čeho možná zasvětily a možná nezasvětily taky FBI. Stejně tak mi má intuice nelhala ani ohledně Tess Faradayové, která nebyla tím, za koho se vydávala. Ve skutečnosti se k nám nechala nasadit – byla tak trochu jako parazit přisátý na Diplomatický dozorovací sbor. No dobře, tohle ode mě nebylo pěkné. Ostatně se mi ulevilo, že Tess není z oddělení služební zodpovědnosti FBI. CIA, s tou jsem si poradit dokázal. Ale vytočený jsem trochu byl. I když nevím, proč mě to vůbec zajímalo, zeptal jsem se: „Takže co všechno je jenom tvoje krycí historka?“ Chvíli mlčela, než odpověděla: „Nejsem vlastně právnička, ale k uchazečce o práci u FBI tohle vzdělání sedí. Byla jsem z toho trochu nesvá,“ přiznala. „Ty máš právničku doma a kvalifikovaná práce se nemarkýruje zrovna snadno.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220794
„Když jsi právník, tak ji markýruješ den co den.“ Usmála se a pokračovala: „Opravdu jsem z Lattingtownu a moje rodina vážně na léto přesídlovala na východní cíp Long Islandu.“ „Zásadnější je, jestli opravdu fandíš Mets.“ „Jedeme, New York Mets, jedeme!“ „Zklamání.“ „Stejně myslím, že jsem ti byla podezřelá.“ Dal jsem průchod svojí nakvašenosti a trochu jsem Tess srazil hřebínek: „Jako herečka máš co zlepšovat.“ „Přetvářka není má silná stránka.“ „To teda není. A já musím dohnat chlápka, co mám sledovat, a tady v rezervaci jen ztrácím čas, takže –“ Zavibroval mi telefon, co jsem si přivlastnil od Matta. Otevřel jsem zprávu a doufal, že bude od Kalishe, ale stálo v ní jenom: Jsem tady. Moje instinkty mi našeptaly, že tenhle nicneříkající vzkaz bude pro paní Faradayovou, takže jsem jí ho ukázal. Přikývla: „Fajn. A kdyby tě to zajímalo, tak Grant ve skutečnosti neexistuje. Ale kdyby existoval, tak by žárlil a musela bych mu celý den zvedat telefon a odbíhat s ním mluvit na záchod.“ Potěšilo mě, že nemá problémy s močákem, ale upozornil jsem ji: „Nemám rád, když ze mě někdo dělá kašpara, slečno Faradayová – jestli se tak vážně jmenuješ.“ „Jmenuju.“ A ještě dodala: „Dobře se mi s tebou povídá.“ „Časem mi musíš ukázat doklady. Včetně licence k držení pistole. Jinak ti ji zabavím. A zatknu tě.“ „Doklady mám u toho člověka, za kterým jsme sem přijeli.“ „Jestli ne, tak si mě nepřej.“ Pak jsem ji informoval: „Nastala chvíle, kdy musím bezodkladně zavolat 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220794
vrchnímu agentovi.“ Vytočil jsem číslo. „Abych si kryl záda a nahlásil mu rozhovor s tebou.“ Položila mi dlaň na hřbet ruky. „Už je zařízené, že tě nikdo popotahovat nebude. Ale Mattovi se Stevem a kapitánu Kalishovi zavolat můžeš, jestli chceš.“ „Jsi tak milá.“ „Johne… V tuhle chvíli už nejsi pánem situace. Ani FBI už ji nemá v rukou. Ale budeme rádi, když s námi budeš spolupracovat a zůstaneš v kontaktu se svým týmem a s Kalishem.“ „Budeme znamená kdo?“ „Uvidíš.“ „A co z toho všeho budu mít?“ „Plníš přece svůj úkol.“ „Právě jsi řekla, že už to můj úkol není.“ „Je to náš společný úkol.“ Při kterém musí mě, Johna Coreyho, držet na očích, protože jsem neřízená střela. „Dovol mi se tě zeptat: Máš důvod usuzovat, že Vasilij Petrov dneska večer plní nějakou misi?“ Odpověděla teprve po chvíli mlčení: „Původně jsme mysleli, že dnes nic zvláštního nechystá. Ale potom jsme si ty a já všimli, že se Petrov, Fradkov a Gorskij – Igor, jak jsi ho překřtil – začali u Tamorova chovat fakt divně. Když odjeli obojživelným člunem, proměnila se rutinní sledovačka v… inu, možná v něco zajímavého. Ale třeba z toho taky nic nebude.“ Ještě dodala: „Kvůli tomu tyhlety chlápky přece sleduješ.“ Měla pravdu: sleduju je, kontroluju, s kým se potkávají, koho znají, jak tráví čas mimo domov a kancelář, a čas od času mě při tom praští do nosu něco zajímavého. Tak to nahlásím, dodám fotky a tím můj úkol končí, protože ho přebírá agent FBI. Dneska se ale zdálo, že můžu svoji pracovní náplň pozměnit. Když budu chtít. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220794