„Sto dvacet jedna tisíc pět set.“ Zvedám skleničku a ťukám s ní o okraj té jeho. „Tak vidíš. Nejhorší osoba v Magalufu, možná dokonce nejhorší osoba v celé Evropě, aspoň za tenhle týden.“ „Máš strach vrátit se domů?“ „Jo, to taky. Ale jde i o to, že jim je beze mě líp. Vlastně odjakživa by jim bylo beze mě líp. Byli by mnohem spokojenější, kdyby byli jen tři.“ Tohle jsem nikdy nikomu neřekla, a pokud mi to kdy blesklo hlavou, hned jsem tu sebelítost zapudila; ale faktem je, že jsem vetřelec. Kdyby mě naši neadoptovali, Lea by se nemusela stydět za tu divnou Asiatku, která se jí věčně motá za zadkem. Táta by nemusel dělat amatérského rozhodčího našeho praštěného ženského milostného trojúhelníku. Máma by nebyla vynervovaná, že trpím pocity vykořeněnosti. A já bych nebyla vyčerpaná z úporné snahy vypadat a chovat se přesně tak, jak se ode mě očekává. „Muselo tě to pěkně rozhodit.“ „Připadám si děsně, hnusím se sama sobě – ne, to není přesný, to nevystihuje, jak strašně mě to vnitřně deptá. Mlátila jsem se pěstí do hlavy, něco takovýho bych si ještě včera neuměla představit; nepomohlo to. Takže… jo, pěkně mě to rozhodilo.“ „Ale muselo to bejt taky dost rajcovní.“ „Vždyť jsi to viděl. Jak by mě tohle mohlo vzrušovat?“ (Škoda že to není pravda. Jak to, že mě to vzrušovalo? Co se to se mnou dělo? Nebo… pořád děje?) Usměje se, uvědomím si v tu chvíli, jak moc je milý, když uvážím, co právě viděl. „Protože je to nemravný, je to zvrácený a já z tebe mám dojem, že tě sex hodně baví.“ „Ne, to ne. Jsem ještě panna.“ Kousne se do spodního rtu. „Takový věci bys neměla vykládat na potkání.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220793
„Já vím, jsem přehnaně sdílná, to se mi nepodobá. Ale když jsem teď tolik sdílená, tak proč bych něco zbytečně tajila.“ „Vůbec o tom nemusíme mluvit.“ Je milý. A hezký. Když se usměje, mám pocit, že jsem taky hezká. Kdybych na něj narazila včera, možná by to mezi námi zajiskřilo. Kdybychom se potkali u bazénu, v McDonaldu, na hlavní třídě nebo v tom baru se sametem na stěnách, nebo v tom s bublinami, třeba by se to celé vůbec nestalo. Kdybych ho potkala v Coconut Lounge ještě před svým neplánovaným hereckým debutem, třeba bychom spolu tancovali. Třeba by mě políbil a zeptal se, jestli se nechci projít po pláži. Anebo: kdyby byl včera v noci v tom baru, možná by taky sundal šortky, jako ti ostatní. Udělala by to většina chlapů? Udělal by to každý? „Ne, myslím, že o tom musím mluvit. Nevadí ti to?“ Odpověď chvilku zvažuje. „Ne, pokud to opravdu nevadí tobě.“ „Měla jsem… přítele, a když jsme se líbali, moc se mi to nelíbilo. Měl hrozně malou hlavu a podle mě má mít muž větší lebku než žena.“ Fousoň poměřuje naše hlavy, jeho je větší. „Tu noc jsem měla v úmyslu přijít o panenství. To byl můj cíl! Mám pocit, že tenhle plán ve spojení s alkoholem zapůsobil, jako by mi v hlavě něco explodovalo a já se proměnila v pornohvězdu. Mám chuť říct, že jsem to v tu chvíli vůbec nebyla já, jenže to by platilo jen pro dobu před tím, než se to stalo. Od té chvíle pořád přemýšlím o tom, kým jsem vlastně až do té noci byla a jestli tahle stará Su nebyla jen nějaký mýtus, něco, co jsem ve skutečnosti jen předstírala.“ Zdá se, že Fousoňův zájem o to, co říkám, je nepředstíraný, mě samotnou to celé ale najednou začne unavovat a nudit. „Pojď, vrátíme se do hotelu. Jsem utahaná. A neboj, 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220793
nebude žádné trapné přešlapování na chodbě, nemám v úmyslu tě líbat nebo se s tebou vyspat. A jestli hned ráno odjíždíš do Monaka, do Marrákeše nebo do Madridu, buď v klidu, nebudu naštvaná ani se nebudu propadat hanbou o nic víc, než už se propadám teď. Kdybych…“ Najednou se nahne přes stůl a políbí mě. Když polibek přeruší, odtáhne se jen pár centimetrů a ruce nechá položené na mém krku, což se mi jeví jako nepatřičná důvěrnost. „Kdybych byla na tvém místě, snažila bych se co nejrychleji zmizet.“ „Mohla bys už být zticha?“ „Upalovala bych jako o závod.“ „Vím o tobě něco, co jsi mi neřekla.“ „Co?“ „Že jediný způsob, jak tě umlčet, je líbat tě.“ Je to příjemné – netuším, jestli důvodem je správná velikost hlavy – ale jisté je, že klouzání jeho jazyka po mém ve mně nevyvolává tu teď už povědomou tíhu tam dole. Nechci se s ním vyspat, ale není mi jasné, jak jinak tenhle večer ukončit, až dorazíme ke dveřím mého pokoje. Fousoň se mi líbí. A zdá se, že je to momentálně jediný člověk na světě, který mě skutečně zná. Ale moje starosti jsou zbytečné. Je to džentlmen a na dobrou noc mě políbí na tvář. „Dneska večer jsi byla jednoznačně a zdaleka nejhorší parťák v celé Barceloně. Gratuluju.“ A s úsměvem odchází směrem ke svému pokoji. Chvíli ležím v posteli a napínám uši. Bojím se, že zaklepe na dveře, a bojím se, že nezaklepe. V mých představách se přehrává hned několik scén. Fousoň si mě odvádí z Coconut Lounge ještě před tím, než vůbec někdo zmíní Jägerbombu. Ruku v ruce se procházíme po pláži, bosí. Fousoň stojí v kroužku dalších kluků 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220793