I. Usídlov ání v e m ěstě a na venkově
Jeho lidé pak opuštěné byty rabovali. Počátkem července 1945 přišel do České Kamenice Adolf Charous z Kolína s další ozbrojenou jednotkou. Charous označoval sám sebe za „partyzánského komisaře“,251 ale okresní výbor sociálních demokratů o něm později prohlásil, že je to hochštapler, který už jednou pro podvod seděl ve vězení.252 Charous nabídl předsedovi národního výboru Caidlerovi pomoc. Nato byl jmenován bezpečnostním referentem a příslušníky své jednotky začlenil do činnosti jednotlivých referátů.253 Charous navázal kontakt s Vilémem Dovarou. Oba nechávali za tknout různé osoby s odůvodněním, že jde o „národně nespolehlivé“ lidi, kolaboranty atd. Mezi uvězněnými byl také bývalý předseda revolučního národního výboru v České Kamenici Josef Smetana, který měl za ženu Němku.254 Nedůvěru projevili Dovara a Charous i vůči úřadujícímu předsedovi tamějšího národního výboru Caidlerovi. Dovara intervenoval u okresní správní komise v Děčíně a obvinil Caidlera, že udržuje dobré vztahy s Němci a nese rovněž odpovědnost za ničení „národního majetku“. Caidler byl nato ze své funkce odvolán. Tyto události měly souvislost s probíhajícími jednáními o dosazení správní komise v České Kamenici. Dovara u příslušné okresní správní komise v Děčíně prosadil, že Charous byl jmenován správním komisařem a později předsedou místní správní komise.255 Sesazený předseda Caidler byl vyslýchán a posléze žalářován v městské věznici, kde zůstal bez obžaloby internován až do 8. listopadu 1945. Lidé, které Dovara věznil, byli biti a týráni; později o tom napsali do Dnešku.256
99
251/ Charouse upozornil bezpečnostní referent národního výboru v České Kamenici František Pošepný na to, že v České Kamenici je několik průmyslových podniků a bylo by možné vybudovat si tam existenci. Pošepný a Charous se znali, společně předtím působili v jedné partyzánské jednotce v Teplicích-Šanově. Zpráva VII. odd. ministerstva vnitra o tzv. případu Česká Kamenice z 22. 4. 1947, AÚTGM, EB III, k. 34, sign. P 34/5, str. 4. 252/ Srov. Joza, Rabštejnské údolí, str. 179. 253/ Srov. vylíčení událostí od Karla Caidlera v Dnešku z 8. 3. 1947, zkráceně otištěno v: Děčínské vlastivědné zprávy, 4, 1995, str. 27–33, cit. str. 28. 254/ Zpráva VII. odd. ministerstva vnitra o tzv. případu Česká Kamenice z 22. 4. 1947, AÚTGM, EB III, k. 34, sign. P 34/5, str. 6. 255/ Tamtéž, str. 7; srov. Joza, Rabštejnské údolí, str. 181; SOA Děčín, ONV Děčín, k. 123, složka: Politické strany. 256/ Caidler psal v Dnešku 8. 3. 1947 o ranách a kopancích, které měly být při výsleších Dovarovými lidmi pravidlem, ale i o cíleném mrzačení. Srov. Děčínské vlastivědné
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220431
A nd r ea s W i e dema n n : „ P o j ď s n ám i b u dov at poh r an ičí!“
100
Zatýkání, které prováděli Charous s Dovarou, bylo často motivováno chamtivostí a záměrem vyřadit konkurenty. Byl zatčen národní správce v závodě pro dopravu a obchod s uhlím a jeho syn a oba byli umístěni do tábora v Rabštejně. Byli obviňováni z toho, že byli členy NSDAP. Krátce po jejich převozu do Rabštejna převzal národní správu závodu Charousův švagr Rudolf Klapka, také z Kolína.257 Charous se přičiňoval o to, aby jeho přívrženci dostávali dobrá místa národních správců a aby bylo znemožňováno obsazovat tyto pozice osobám, které neměl v oblibě.258 Jakmile byl Caidler propuštěn z vězení, začal shromažďovat oběti a svědky, kteří proti Charousovi vypovídali; 5. prosince 1945 válečný soud v České Lípě nakonec zahájil trestní stíhání. K Charousovu odvolání přesto prozatím nedošlo. Jím dosazení národní správci, tedy v první řadě jeho kamarádi, založili v České Kamenici „volné sdružení národních správců“ a v dopisech zemskému národnímu výboru a ústředí KSČ vyzdvihovali Charousovy zásluhy. Obvinění prý vznesly z egoistických důvodů určité osoby, jež do pohraničí vůbec nepatří.259 Charouse sice vyslýchal v prosinci 1945 SNB v České Kamenici a o případ se začalo zajímat ministerstvo vnitra, ovšem poté co byl Charous nově utvořenou okresní správní komisí opět jmenován předsedou, došlo ministerstvo vnitra k závěru, že Charous své původní metody nejspíš změnil. Charous a Dovara byli zatčeni teprve 24. března 1947 a dopraveni do věznice krajského soudu v České Lípě. Události v České Kamenici vyvolaly na jaře 1947 velkou pozornost a pobouření mezi veřejností. Ministerstvo vnitra je v dubnu 1947 naopak označilo za jevy přechodné porevoluční doby, jež časopis Dnešek silně zpolitizoval.260 Zejména léto 1945 bylo poznamenáno dosud nekonsolidovanými poměry, jež mnoho různých skupin a osob využívalo k obohacení či zprávy, 4, 1995, str. 28. Josefu Smetanovi Dovara nadával do „germánských sviní“. Poté co byl Smetana zbit, musel slízat svou krev z podlahy. Tamtéž, str. 30. 257/ Klapka se evidentně podílel na terorizování obyvatelstva. Chodil po městě s obuškem a s pistolí u pasu a hrozil, že každého, kdo se mu postaví na odpor, „setře“. Srov. Dnešek, 8. 3. 1947, str. 32. 258/ Srov. Joza, Rabštejnské údolí, str. 184n. 259/ Dopis „volného sdružení národních správců“ v České Kamenici na ÚV KSČ [b. d.] je uložen v NA, ÚV KSČ, f. 23, a. j. 107, list 28. 260/ Zpráva VII. oddělení ministerstva vnitra o tzv. případu Česká Kamenice z 22. 4. 1947, AÚTGM, EB III, k. 34, sign. P 34/5, str. 9.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220431
I. Usídlov ání v e m ěstě a na venkově
k získání vlivných pozic. Nedobré poměry však přetrvávaly i v následujících letech. Ještě v únoru 1947 zdůrazňoval předseda pražského Osídlovacího úřadu Kreysa při audienci u prezidenta Beneše, že průběžné doplňování obyvatelstva v pohraničí přistěhovalci z vnitrozemí a vzájemné seznamování osídlenců v sousedském soužití přispívá k rychlejšímu očišťování pohraničí od určitých porevolučních excesů a nepříjemných jevů.261
3. Osídlování pohraničí rolníky Vyvlastňování a pozemková reforma Uvalení národní správy na majetek „státně nespolehlivých osob“,262 postulované už v Košickém vládním programu,263 bylo do právní podoby převedeno dekretem č. 5 z 19. května 1945. Ten prohlašoval předně za neplatné jakékoli majetkové převody a jakákoli majetkoprávní jednání, pokud byla uzavřena po 29. září 1938 pod tlakem okupace nebo národní, rasové či politické perzekuce. Dekret zadruhé zaváděl národní správu. Vztahovala se jak na zemědělské pozemky a usedlosti, tak na průmyslové, živnostenské a řemeslnické závody a veškerý majetek dotyčných osob. Národní správa měla být zavedena u těch podniků, u kterých to vyžadoval „plynulý chod výroby a hospodářského života“, dále u závodů a podniků opuštěných nebo takových, které jsou v držbě, správě, nájmu nebo pachtu osob státně nespolehlivých.264 Dekret se vztahoval jen na Čechy a Moravu, protože vláda nedospěla k dohodě se Slovenskou národní radou; ta se s otázkou národní
1 01
261/ Informace předsedy OÚ Kreysy pro prezidenta Beneše při audienci 28. 2. 1947, AÚTGM, EB III, k. 44, sign. P 44/7, str. 11. 262/ Za státně nespolehlivé byly ex lege považovány osoby německé a maďarské národnosti, dále osoby bez ohledu na národnost, jejichž aktivity směřovaly proti státní suverenitě, samostatnosti a integritě Československa a které nějakým způsobem podporovaly „německé a maďarské okupanty“. Srov. dekret č. 5, v: NMDPR, str. 427n. 263/ Srov. též zápisky o přípravě dekretu o národní správě z 25. dubna 1945 v Košicích, v: NMDPR, dok. č. 3.1, str. 435. 264/ § 3 dekretu č. 5, v: NMDPR, dok. č. 3, str. 427. Srov. též Kuklík, „Die Dekrete des Präsidenten“, str. 168nn.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220431