zabudovaných skříní – a přestože na zdi visel jediný černý rám, šlo pravděpodobně jen o náhlé pominutí smyslů, protože neobsahoval žádný obraz. Kate se zmateně rozhlédla po kanceláři. „Vy tu nemáte žádné dekorativní předměty, pane primáři?“ podivila se. Její zámořská přímočarost ho na okamžik vyvedla z míry, ale pak odpověděl. „Ovšemže mám dekorativní předměty,“ řekl a na důkaz svých slov otevřel další zásuvku. Vyňal z ní malou porcelánovou sošku kotěte hrajícího si s klubkem vlny a pevnou rukou ji položil před sebe na stůl. „Jakožto psycholog jsem si vědom, jak důležitou roli hrají dekorativní předměty při rozvoji lidského ducha,“ prohlásil. Uložil kotě zpět do zásuvky a s tichým cvaknutím ji zavřel. „Tak co mi povíte?“ Sepnul ruce a položil je na stůl před sebe, načež se na ni tázavě zahleděl. „Je to od vás velmi milé, pane primáři, že jste mě tak narychlo přijal –“ „Ano, ano, to už jsme probrali.“ „– ale určitě víte, jak je to s uzávěrkami v novinách.“ „Vím toho o novinách dost, aby mi to úplně stačilo, slečno, éé –“ Znovu otevřel zásuvku. „Slečno Schechterová, ale –“ „To je také jeden z důvodů, proč jsem se na vás obrátila,“ lhala roztomile Kate. „Vím, že se vám dostalo poněkud, řekněme nešťastné publicity, a tak jsem si myslela, že byste třeba uvítali příležitost pohovořit o některých poučnějších aspektech práce ve Woodsheadské nemocnici.“ Věnovala mu okouzlující úsměv.
100
DLOUHY TEMNY CAS.indd 100
4.8.2016 14:26:51 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220388
„Jen proto, že přicházíte s tak vřelým doporučením od mého velmi dobrého přítele a kolegy, éé –“ „Franklina, Alana Franklina,“ napověděla pohotově Kate, aby psychologovi ušetřila další otvírání zásuvky. Alan Franklin byl terapeut, kterého několikrát navštívila po smrti svého manžela. Varoval ji, že Standish je sice vynikající vědec, ale divný člověk, dokonce i podle vysoce náročných měřítek jejich společné profese. „– Franklina, jsem se uvolil vás přijmout,“ pokračoval Standish. „Ale varuji vás předem, že jestli zjistím, že se jako výsledek tohoto interview v novinách objeví další pokračování lživé kampaně ,Ohavné tajemství ve Woodsheadu‘, potom, potom –“ „– chci provést věci – sám nevím jaké, ale bude to hotový děs,“ zacitovala Kate vesele. Standish přimhouřil oči. „Král Lear, dějství druhé, scéna čtvrtá,“ konstatoval. „A myslím, že tam není ,děs‘, ale ,hrůza‘, jak se můžete snadno přesvědčit.“ „Víte, že máte asi pravdu?“ podivila se Kate. Díky, Alane, poděkovala v duchu. Usmála se na Standishe, který se konečně uvolnil a nasadil spokojený výraz naprosté převahy. Je to zvláštní, uvažovala Kate, že ty, kteří rádi dělají ramena na jiné, člověk dostane nejsnáz tam, kam potřebuje. „Tak co byste vlastně chtěla vědět, slečno Schechterová?“ „Dejme tomu, že nevím vůbec nic,“ nadhodila Kate. Standish se usmál, jako by chtěl naznačit, že mu žádný předpoklad nemůže způsobit větší potěšení. „Nuže dobrá,“ pravil. „Woodshead je výzkumné pracoviště. Specializujeme se na péči o pacienty s neobvyklými nebo dosud neznámými stavy v oblasti psychologické či psychiatrické
101
DLOUHY TEMNY CAS.indd 101
4.8.2016 14:26:51 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220388
a na studium těchto stavů. Prostředky získáváme různými způsoby. Jednou z našich hlavních metod je přijímání soukromých pacientů za abnormálně vysoké poplatky, které rádi zaplatí nebo přinejmenším si na ně rádi stěžují. Ve skutečnosti si nemají nač stěžovat, protože pacientům, kteří k nám přicházejí soukromě, naprosto otevřeně vysvětlujeme, proč jsou naše ceny tak vysoké. Vzhledem k částkám, které zaplatí, mají ovšem plné právo si stěžovat – je to vlastně jedna z výsad, za něž platí. V některých případech uzavíráme zvláštní dohodu, podle níž získáváme výsadní právo obhospodařovat pacientův majetek a výměnou za to se zaručíme, že se o něj budeme starat až do konce jeho života.“ „Takže v důsledku toho můžete udělovat jakási stipendia lidem nadaným obzvláště zajímavými chorobami?“ „Přesně tak. To jste vyjádřila velmi pěkně. Udělujeme jakási stipendia lidem nadaným obzvláště zajímavými chorobami. To si musím poznamenat. Slečno Mayhewová!“ Otevřel zásuvku, která zřejmě ukrývala domácí interkom. V odpověď na jeho výzvu se otevřely dveře jedné skříně, ve skutečnosti ovšem dveře do malé postranní místnůstky. Musel je navrhovat architekt, který choval ke dveřím ideologicky zdůvodněnou nenávist. Z budníku se poslušně vynořila vychrtlá žena kolem pětačtyřicítky s naprosto bezvýrazným obličejem. „Slečno Mayhewová,“ oslovil ji Standish. „Udělujeme jakási stipendia lidem nadaným obzvláště zajímavými chorobami.“ „Zajisté, pane primáři,“ odvětila slečna Mayhewová, ustoupila zpět do své kanceláře a zavřela za sebou dveře. Kate uvažovala, jestli to nakonec přece jenom není skříň. „V současné době skutečně máme pacienty s opravdu mimořádnými chorobami,“ rozhovořil se nadšeně psycholog. „Chtěla byste se podívat na jednu či dvě z našich nových hvězd?“
102
DLOUHY TEMNY CAS.indd 102
4.8.2016 14:26:51 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220388