měnil velikost obrázků, filtroval je a manipuloval s nimi. Konvertovaný soubor natáhl do Performeru, což je výkonný sekvenční program, a výsledek přehrál přes náhodné MIDI kanály do libovolných syntezátorů, který byly náhodou v tu chvíli zapojené. Výsledkem byla krátká ukázka naprosto odporné kakofonie, takže ji zastavil. Znovu rozběhl konverzní program, tentokrát jej však instruoval, aby násilně převedl výškové hodnoty tónů do g-moll. Byl rozhodnutý, že se této vlastnosti programu nakonec zbaví, protože ji považoval za podvodnou. Pokud byla nějak opodstatněná jeho pevná víra, že rytmy a hudební harmonie, které ho nejvíce uspokojují, se nacházejí v rytmech a hudebních harmoniích jevů vyskytujících se v přírodě anebo jsou od nich aspoň odvozeny, pak by se měly taky přirozeně vynořit uspokojivé formy modality a intonace, a ne aby se musely násilím dotvářet. Prozatím však dotvářel násilím. Výsledkem byla krátká ukázka naprosto odporné kakofonie v g-moll. Tolik tedy, co se týká náhodných zkratek. Stačilo. První úkol je relativně jednoduchý, a to – jednoduše zakreslit tvar mávnutí, které v letu opisuje konec vlaštovčího křídla, a pak tvar mávnutí syntetizovat. Tímto způsobem dojde k jedné notě, což bude dobrý start, a za víkend by to mělo být hotové. Až na to, ovšem, že nemá volný žádný víkend, aby se tomu mohl věnovat, protože musí v průběhu příštího roku, či „měsíce“, jak říká Gordon, nějak uvést do života verzi 2 Hymny. A tím neúprosně dospěl k třetímu důvodu, proč se třásl. Je prostě vyloučeno, aby si tento víkend nebo příští vzal volno, a splnil tak slib, který dal Zuzaninu záznamníku. A to bude zaručeně znamenat definitivní konec, pokud už konec nenastal kvůli tomu debaklu dnešního večera.
100
HOLISTICKA DETEKTIVNI_Douglas Adams.indd 100
27.6.2016 16:38:43 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220387
Jenže už se stalo, Už to slíbil. Se vzkazem na cizím záznamníku už člověk nic nenadělá. Musí dát zkrátka věcem volný průchod. Stalo se. Zpátky se to vzít nedá. Vtom mu bleskla hlavou šílená myšlenka. Dost ho překvapila, ale nedokázal říct, co je na ní špatného.
101
HOLISTICKA DETEKTIVNI_Douglas Adams.indd 101
27.6.2016 16:38:43 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220387
Kapitola 13
Dalekohled zběžně přejíždí noční siluetu Londýna, rád by něco zjistil, rád by něco vyčmuchal. Mrk sem, mrk tam, mít přehled, co se kde děje, jestli je něco zajímavého, něco, co by se mohlo hodit. Dalekohled se zastaví na zadním traktu jednoho domu. Upoutal jej sotva znatelný pohyb. Taková ta pozdně viktoriánská vila, dnes asi rozdělená na více bytů. Samá černá okapová roura. Zelené plastové popelnice. Ale tma. Ne, nic. Už už se dalekohled sune dál, když vtom se v měsíčním světle zase něco nepatrně pohne. Dalekohled trošku víc zaostří, aby ve tmě rozeznal nějaký detail, nějakou pevnou hranu, nějaký nepatrný kontrast. Mlha už se zvedla a tma se třpytí. Dalekohled zaostří ještě o malinko víc. Tam to je. Něco; určitě. Teď už ale o trošku vyš, možná o půl metru, možná o metr. Dalekohled přestává slídit, ustálí se, hledá hranu, hledá detail. Tam. Dalekohled je v klidu – našel, co hledal – mezi okenním parapetem a okapovou rourou. Je to tmavá postava, přitisknutá ke zdi, dívá se dolů, dívá se po nějakém novém opěrném bodě pro nohy, dívá se nahoru, dívá se po nějaké římse. Dalekohled napjatě pozoruje. Dotyčný je muž, vysoký, štíhlý. Oblečení odpovídá tomu,
102
HOLISTICKA DETEKTIVNI_Douglas Adams.indd 102
27.6.2016 16:38:43 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220387