T r h a t r ž n í me c h a n i s mu s
Témata k zamyšlení: 1. Charakterizujte prvky tržního mechanismu. 2. Vysvětlete pohyb po křivce poptávky a posun křivky poptávky. 3. Uveďte, které faktory ovlivňují množství nabízeného zboží v národním hospodářství. 4. Jak působí nerovnováha na trhu (přebytek, nedostatek) na ceny? 5. Vysvětlete rozdíl mezi dokonalou a nedokonalou konkurencí (uveďte příklady).
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220256
5 EKONOMICKÝ SYSTÉM 5.1 5.2 5.3 5.4 5.5
Základní ekonomické problémy a způsoby jejich řešení Klasifikace ekonomických systémů Příkazová ekonomika Tržní ekonomika Technická stránka společenské výroby
Aproximace ekonomického systému a charakteristika jeho forem uzavírá první část učebnice, ve které jsou vyloženy základní pojmy a souvislosti hospodářské aktivity lidí. Ekonomika jako celek se vyznačuje účelným chováním, které je projevem toho, jak daná společnost řeší tři základní koordinační problémy. Triáda otázek CO, JAK, PRO KOHO může být řešena na základě zvyků, příkazů nebo prostřednictvím cenového systému. Podle toho, který z těchto tří principů je určující při řešení uvedené triády, rozlišujeme ekonomické systémy. Při jejich klasifikaci přihlížíme i k převládající formě vlastnických vztahů. Všechny ekonomické systémy jsou v současné době smíšenými ekonomika mi, protože jejich regulaci zajišťuje jak cenový systém, tak příkazy vlády. V pří kazové ekonomice všechny koordinační problémy řeší pouze stát. Je to systém založený na vertikální koordinaci, kterou zajišťuje centrální plán. Tržní ekono mika, která představuje systém založený jen na horizontální koordinaci, v žádném státě nikdy neexistovala, i když ekonomika Anglie v první polovině 19. století se jí těsně přiblížila. Čistě tržní ekonomika může existovat pouze v podmínkách dokonalé konkurence, kdy všechny tržní subjekty mají stejné podmínky. V reálné ekonomice tento stav nemůže nastat díky tzv. tržním selháním. Charakteristiku ekonomických systémů uzavírá krátký exkurz do technické stránky výroby. V rámci makroekonomie se vrátíme k fungování smíšené ekonomiky při výkladu jejího koloběhu a ekonomických funkcí státu.
5.1 Základní ekonomické problémy a způsoby jejich řešení Každá ekonomika představuje velmi složitý a dynamicky se rozvíjející systém. Jeho základem jsou subjekty, které sledují své vlastní specifické cíle. Pro jejich naplnění uskutečňují účelné činnosti a vstupují do vzájemných ekonomických
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220256
E k o n om i c k ý s y s t é m
vztahů. Rozvoj dělby práce a kooperace prohlubuje jejich vzájemnou závislost. Zajištění potřeb lidí, v těchto podmínkách a při vzácnosti ekonomických zdrojů, nutí společnost k volbě určitého principu (mechanismu), který by koordinoval činnost všech subjektů a reguloval jejich vzájemné vztahy. Společnost musí být schopna prostřednictvím tohoto mechanismu neustále nalézat řešení tří základních a vzájemně souvisejících ekonomických problémů (otázek). 1. Co se má vyrábět, v jakém množství a kdy? Jde o hledání takového souboru ekonomických statků, který by v daném čase maximálně uspokojil rozmanité potřeby všech lidí. Vzhledem k vzácnosti výrobních zdrojů jde vlastně o problém volby mezi různými alter nativami výroby statků či služeb. Pokud se společnost rozhodne vyrobit jednoho statku více (například postavit další kilometry dálnice), potom jí zůstane méně zdrojů na produkci jiných statků či služeb (například nepostaví novou nemocnici). 2. Jak vyrábět? To znamená, jaké výrobní zdroje a jaké technologie budou použity k výrobě. Řešení tohoto problému probíhá paralelně s hledáním odpovědi na první otázku. Z hlediska výrobců jde o nalezení optimální kombinace inputů, která umožní vyrobit požadované outputy. Při volbě technologie je třeba rozhodnout o její technické úrovni (například zda bude použita strojová velkovýroba nebo rukodělná malovýroba), o teritoriálním rozmístění výrobních kapacit (tak, aby byly využity přírodní, infrastrukturní a sídelní danosti regionu), o využití zdrojů energie, o odpadovém hospodářství atd. 3. Pro koho vyrábět? Při rozdělování výsledků výroby jsou používány dva základní přístupy – rovnostářský a podle zásluh. Každý ovšem přináší určitá ekonomická a sociální rizika. Rovnostářské rozdělování nezajišťuje dostatečnou motivaci k pracovnímu výkonu. Zásluhový princip přináší nebezpečí diferenciace, která může vést až k sociální nerovnosti. Trvalým problémem je zajištění potřeb pro lidi, kteří se z různých objektivních důvodů nemohou účastnit pracovního procesu. Princip, podle kterého je řešena triáda klíčových otázek CO, JAK, PRO KOHO, je také základem organizace hospodářského života (ekonomického systému) dané společnosti. Historie lidstva ukazuje, že k alokaci a využití vzácných zdrojů v souladu s potřebami ekonomických subjektů byly používány tři
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220256