ROWAN COLEMAN
„Trevor? Tentýž Trevor, který pracuje pro Královskou společnost na ochranu zvířat? Jak ti pomáhal najít nový do mov pro celý vrh voříšků, který jsi našla odhozený u řeky?“ „Ano! Vzpomínáš si na něj? Ohromně pohlednej chlap, že?“ „No…“ Sophie si na Trevora pamatovala. Vysoký, schop ný muž, překvapivě něžný k drobným urousaným štěňatům, s afro-karibským rytmem řeči, kterého se nikdy nezbavil, jakkoli Sophii prozradil, že v Londýně žije od sedmdesátých let. „A vůbec, snažím se ti o něm říct už nějakou dobu, ale mám dojem, že ty už nechceš dělat nic jinýho než se bavit o psech, a tak jsem usoudila, že teď nastala správná chvíle, protože prožívám divoký a vášnivý milostný vztah…“ „Ty prožíváš divoký a vášnivý milostný vztah?“ Sophie se slovy téměř dusila. „Ano, drahoušku, prožívám. Nemůžeme se jeden druhé ho nabažit, ale o nás teď nejde. Hlavní jste samozřejmě vy, ty a tvůj báječný Louis, úžasný holky a svatba.“ „Díky, mami,“ řekla Sophie pomalu. „A já z tebe mám radost, mami, opravdu. Jsem ráda, že sis taky někoho našla. Zatím tomu sice ještě nedokážu úplně uvěřit, a trochu se mě dotýká, když si něco takovýho zkouším představit, ale zdá se, že Trevor je milý člověk, a tak když jsi šťastná ty, já taky… myslím.“ „Ach, Sophie, ohromně se mi ulevilo, že se na mě nezlo bíš,“ řekla Iris s dojetím. „Od té doby, co jsi s Louisem, ses hodně změnila. Vážně jsem měla strach, že se dočkám na krknutých nesmyslů o tom, jak starý lidi nemůžou mít sex.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220244
RODINA ZE DNE NA DEN
„Sex? Vy spolu spíte?“ vyjekla Sophie a zašilhala očima v neúspěšné snaze zabránit utváření jakýchkoli představ. „Máme nádherný sex!“ Iris téměř zavrněla. „Už jsem za pomněla, jak je sex jedinečný, Sophie!“ „Hmm, tak…“ Sophie tak zoufale toužila změnit téma, že by jí poprvé v životě připadalo lákavé bavit se třeba o tri chofycii. „Promiň, Sophie – tvoje svatba! Zlatíčko, jsi moje jediná dcera, jediné dítě. Samozřejmě jsem k dispozici.“ „Ohledně čeho?“ Sophie znervózněla, aby se jí matka ne chystala nabízet rady, co se týká sexu. „Přijedu a pomůžu se zařizováním,“ prohlásila Iris. „Ne můžu se dočkat!“ Zbývala ještě jedna osoba, které Sophie musela sdělit no vinku, jen v tomto případě nemohla telefonovat. Potřebovala najít vhodné místo ke sdělení a po jisté úvaze dospěla k zá věru, že vyrazí sama. Když si obouvala tenisky a oblékala ne promokavou bundu, Louis ještě telefonoval. „Trochu se projdu, abych si srovnala myšlenky,“ pošep tala mu. S úsměvem přikývl, dvěma lehkými kroky k ní při stoupil, vtiskl jí na rty hřejivý polibek a pevně ji objal, načež prohlásil do telefonu: „Je to tak, kamaráde, jsem odsouzenej a nesmírně šťastnej!“ Na útesech kolem St. Ives bylo chladno a bouřlivo. Zlo věstné šedivé moře splývalo s tmavou oblohou hrozící deš těm. Krátký podzimní den končil, stmívalo se a Sophie zjisti la, že je na útesu sama. Poslední turisty zahnal vítr a přilákala kavárna. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220244
ROWAN COLEMAN
Sophie dlouho pečlivě zvažovala, kam by bylo nejlépe se vydat a kde oznámit Carrie, že si bere Louise. Carrie totiž neměla hrob; nikdy nechtěla, aby po ní zůstalo něco tak bez účelného a deprimujícího, kde jsou lidé odloženi, nebo, což je ještě horší, zapomenuti. Sophie si řekla, že existují jen dvě místa, kde kamarádku může najít. Carriein domek na Vir gin Street, kde začala žít manželským životem a vychováva la Bellu a Izzy – nejdříve s Louisem, a pak, když odhalil její milostný poměr, sama. Nebo tady, v místech, kam Carrie tak ráda chodívala malovat a zasněně pozorovat moře a plánovat budoucnost. V místech, kde poprvé potkala Louise. Carriein domek je teď obydlený. Koupil ho nějaký mladý pár. Louis se rozhodl, že dům prodá místním lidem, kteří si v něm zařídí domov a nebudou sem jezdit jen na dovolenou, a přenechal ho novým majitelům značně pod cenou. Mla dá dvojice působila sympaticky. Sophie si vybavila, jak mlu vila s dívkou Emily, zatímco její přítel se porozhlížel kolem domku. Emily Sophii řekla, že Steva poznala před dvěma lety v nočním klubu v Newquay. Občas si domluvili schůzku, ale Steve měl brzy dojem, že všechno jde příliš ztuha, a opustil ji. Za pár měsíců ji ale znovu vyhledal a oznámil jí, že ji miluje. Teď si kupují první dům. Onoho letního odpoledne zjistila Sophie v malém obý vacím pokoji, kde Carrie tak ráda sedávala a zpívala dcerám písně od Manic Street People, že té dvojici závidí. Prožívali poklidný a něžný vztah, který se zdál být plný odpovědnosti, oddanosti a jistoty. Sophie byla spokojená, ale měla dojem, že tak neochvějnou víru ve šťastnou budoucnost nikdy mít nebude. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220244