chlape, potřebuju s ním mluvit! Jde tady o život.“ Doktor ho přerušil rázným gestem ruky: „Přesně tak, jde o život toho policisty. Má proraženou lebku a těžký otřes mozku.“ „Dejte mi pět minut. Jen pět minut! Potřebuju zjistit, co se tady stalo. Zmizel vám tu pacient, mladá holka. Je zraněná a někdo se ji pokouší zabít!“ Doktor zavrtěl odmítavě hlavou. Robert na chvíli vypadal, že mu jednu vrazí. Max mu položil ruku na rameno. Robert se po něm málem ohnal. „Pochopte, doktore, je to jeho sestra. Za posledních pár týdnů se ji pokusili dvakrát zavraždit. Jestli ji unesli, každá minuta je drahá. Potřebujeme s panem Novákem mluvit. Hned,“ promluvil Max chlácholivým, téměř hladivým tónem. Doktor se na Maxe nasupeně otočil a otevřel ústa, aby se ohradil. Překvapivě z něj nevyšla ani hláska. Celý výraz jeho tváře se náhle změnil, oči se rozšířily, rozostřily a doktor na moment vypadal nepřítomně. „Jak vám mohu pomoci?“ zeptal se úslužně. Robert měl najednou pocit, že přeslechl hodně velkou část hovoru, který přece musel proběhnout. Nebo ne? „Chceme mluvit s policistou Novákem. Hned, děkujeme,“ pronesl Max tichým, vemlouvavým hlasem. S pohledem nehnutě upřeným skrz Maxovy oči a temeno hlavy doktor přikývl a pokynul jim, aby jej následovali. Robert chvíli naprosto nevěřícně, nepohnutě zíral. Max na něj významně kývl, aby ho popohnal, a spolu se vydali za lékařem. Policista Novák měl opravdu těžký otřes mozku. Doktor prohlásil, že nechápe, že je vůbec živý, protože ať ho bažantem praštil kdokoliv, praštil ho opravdu silně a hned dvakrát. Jednou zezadu a podruhé z boku. Jakoby se po prvním úderu začal otáčet a druhou schytal ze strany do spánku, kde jsou [ 98 ]
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220216
kosti náchylnější. Byl hodně dezorientovaný. Po několika šikovně položených otázkách sice prohlásil, že má dojem, že šel telefonovat a vzdaloval se od Samantina pokoje, ale nebyl si tím zcela jist. To v podstatě potvrdil člen zásahové jednotky, který hlídal Saminy dveře. Ani on útočníka neviděl. Pamatoval si jen, že ucítil prudkou bolest mezi krkem a ramenem, a omdlel. Max semkl rty, když to uslyšel. Robert se ptal dál. Světlo do celé záležitosti ovšem vnesl až poslední ozbrojenec. Hlídal v Samantině pokoji. Chtěla jít na záchod a vylezla z postele. Poslední, co si pamatoval, bylo, že procházela kolem něj. Byl si velmi jistý, že zaregistroval hodně prudký pohyb z její strany a už se kácel. „Proč by to sakra dělala?!“ nechápal Robert. Byl rozčilený a dával to hodně najevo. „Mohlo by to mít co dělat s tím měšťákem, co se tu objevil. Čekal na oddělení, když jsme ji přivezli z vyšetření. Celou dobu se zdálo, že jediné, co ji zajímá, je jít spát, ale když ho zmerčila, vypadala vyděšeně. Zeptal jsem se jí, co se děje. Nebyla si jistá. Říkala, že by ocenila, kdybychom si na něj dávali pozor.“ „Tak proč jste ho nechali na oddělení?“ Tentokrát už Robert opravdu zvýšil hlas. „Jednak si nebyla jistá, jednak je to policajt a hlavně měl příkaz od soudu,“ bránil se chlapík. „Cože měl?“ zeptali se najednou Robert s Maxem. „Příkaz od soudu. Ověřil jsem si to, nejsem debil,“ ohradil se člen zásahové jednotky dotčeně. „Zdrhla vám mladá ženská s těžkým otřesem mozku a nějakou tou zlomeninou, takže zrovna lumen taky nebu dete,“ setřel ho Robert popuzeně. „Který soudce vydal ten příkaz?“ [ 99 ]
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220216
Informace o soudním příkazu Maxe překvapila snad ještě víc než Roberta, ale trochu tušil, že se policista Novák chopil iniciativy a zařídil si legální přístup do Samantiny blízkosti. To nicméně ani v nejmenším nevysvětlovalo, proč se Sam splašila, zneškodnila dva členy zásahového oddílu, praštila uniformovaného policistu bažantem po hlavě, pro jistotu dvakrát, a zdrhla. To, že zdrhla, tedy že nebyla unesena, totiž začínalo být nanejvýš jasné i Robertovi. „Co se to tady zatraceně děje? Koukej už kápnout božskou!“ obořil se na Maxe Robert. Max něco podobného čekal, takže se na něj podíval tak překvapeně, jak jen dokázal, pokrčil rameny a prohlásil: „Jak to mám vědět? Jsem jen blbý golfista. Novák je kamarád. Prostě jsem mu zavolal, aby na Sam trochu dohlédl. O žádném příkazu nic nevím.“ Což byla vesměs pravda. O žádném příkazu nic nevěděl. Zato věděl, že je Sam v pořádném maléru, což Novákovi nezapomněl zdůraznit. A ten na to šel po svém, přes známosti. Maxovy známosti, samozřejmě. Pak si ovšem uvědomil, že když něco nevymyslí on, jeho až příliš bystrý a šťouravý synovec se půjde vyptávat soudce. A Max potřeboval, aby Robert šťoural co nejméně. Ten na něj zarputile zíral v očekávání nějaké kloudné odpovědi. „Ale když nad tím přemýšlím, toho soudce znám. Novák to ví. Zdůraznil jsem, že je Sam v hodně velkém maléru, že se ji pokouší někdo zabít. A soudce mi tak trochu dlužil službičku. Nelegální to není, než se začneš vztekat. Je to v rámci probíhajícího vyšetřování, ne?!“ „Takže v tom máš prsty,“ zavrčel Robert. „Nepřímo. Hele, Sam je v pořádném průšvihu. Ten tvůj povedený velitel se postaral, aby zůstala bez ochrany. Vím asi stejné kulové jako ty, ale spočítal jsem si, že když je ně[ 100 ]
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220216