Jak klarinetista Tudypánek zahrál jako ptačí král V úterý ráno dostala Terezka dopis od ÚŘADU PRO ÚDRŽBU A LEŠTĚNÍ HUDEBNÍCH NÁSTROJŮ. Bylo v něm napsáno: Sdělujeme vám, že v úterý vás navštíví náš úředník, aby se přesvědčil o tom, věnujete-li řádnou péči klarinetu. ČERNÝ, vedoucí klarinetového odboru
Terezka se polekala. Vzkázala Josefovi do školy, aby rychle přišel na zámek do hudební komnatky. Po zámku už se rozneslo, že má přijet pan Černý. Medvěd s kasičkou klopil uši a pohádková muzika hrála rozčilením o půltón výš. Terezka točila klarinetem v rukách, nešťastně se dívala na tu spoustu klapek a stěžovala si: „Copak se v tom můžu vyznat?“ Josef dal klarinet k ústům a přeběhl prsty po klapkách. „Dobré je to,“ usmál se na Terezku. Probral se v klapkách ještě jednou a přestal se usmívat. „Kruciš, tomu klarinetu jedna klapka chybí!“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220215
„Taky se dívám,“ povídá někdo Terezce za zády. A ve dveřích stál pan Černý. „Dobrý den,“ špitla Terezka. „Není dobře chválit den před večerem,“ řekl poučně pan Černý a blýskl zlatým zubem. „Nestrašte,“ ozval se Josef. Pan Černý odložil tvrdý klobouk, povytáhl si černý opasek, začal rozkládat po stolku úřední papíry a Josefovi přísně řekl: „Z těch časů, kdy jsem ještě býval školním inspektorem, si pamatuji, že vám za dvě minuty skončí velká přestávka.“ Josef musel do školy a Terezka zůstala sama. „Zahájíme tedy řízení o ulomené klarinetové klapce,“ řekl pan Černý. „Provedeme výslech a pak sepíšeme protokol.“ Připravil si velké plnicí pero a zahájil výslech: „Kdy byla klapka ulomena, kdo ji ulomil a proč?“ „Jak to můžu vědět?“ špitla Terezka. „Snad ji někdo ulomil ještě dřív, než jsem se narodila.“ Pan Černý se zamračil a podrážděně řekl: „Doufám, slečno, že mi dokážete odpovědět aspoň na zcela zásadní otázku. Kde se ulomená klapka nalézá v současné době?“ „Jak to můžu vědět?“ špitla Terezka. „Malé příčiny mívají velké následky,“ řekl velmi poučně pan Černý. „Jestli mi klapku nepředložíte nejpozději zítra ráno, jako vedoucí klarinetového odboru ÚPULHN zařídím u MINISTERSTVA PRO HRADY, ZÁMKY, ZŘÍCENINY A POUSTEVNY, abyste byla odvolána z místa
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220215
průvodkyně turistů na tomto zámku. Poroučím se.“ Když to řekl, odešel pan Černý někam, kam odcházejí úředníci po úřední době. Terezka tam stála a nešťastně tiskla v ruce kapesník. V tu dobu skončilo ve škole vyučování a Josef se vrátil na zámek. „Nic se nedá dělat, musíme ulomenou klapku najít,“ povídá Terezce. A aby si pořádně rozmyslili, odkud by měli začít, šli spolu na procházku do zámeckého parku. Jak nejlíp najít klarinetovou klapku v celém zámku, to je těžké rozhodování. Šli do parku pořád hlouběji, překročili místo, kde kdysi stávala zeď, a byli v dubovém záděráckém lese. Udělali ještě několik kroků a vtom to na ně houklo děsným hlasem: „Stůjte, jestli je vám tenhle svět milý!“ Nikoho nebylo vidět, ale houklo to znova: „Kapsy naruby!“ „Já žádnou nemám,“ lekla se Terezka. Josef obrátil kapsy a vysypal se z nich desetník. V tu chvíli sjel z koruny zeleného dubu loupežník Záděra, popadl ten desetník a strčil ho do kapsy habrových kalhot. „Z toho děsnýho hlasu a ukradenýho desetníku si nic nedělejte,“ povídá mírně. „Přece poznám lidi, co mi pomohli zkrotit včely. Ale loupežník musí přece jen někdy taky loupit.“ Rozřehtal se, až se z dubu sypaly nezralé žaludy, vzal Terezku a Josefa za ruku a mlázím a roštím je vedl do své
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220215