propagandu je třeba předložit v kanceláři NSDAP v Münchener Straße.“ Dokonce i Schillerstraße – uličku žlutých hvězd –, která ještě pořád čekala na renovaci, ještě naposledy proslídili, jestli nenajdou něco, cokoli, co by se dalo spálit ve jménu Führerovy slávy. Nikoho by nepřekvapilo, kdyby se ukázalo, že jistí členové strany kamsi odjeli a tam nechali vytisknout aspoň tisíc zhoubných a morálně závadných knih a plakátů jen proto, aby se pak mohly spálit na popel. Všechno bylo nachystáno, dvacátý duben bude velkolepý. Bude to den pálení a oslav. A knižní zlodějny. To ráno v domácnosti Hubermannových probíhalo zase všechno jako obvykle. „Ten Saukerl už zase čučí z okna,“ láteřila Rosa Hubermannová. „To je den co den,“ pokračovala. „Na co to brejlíš teďka?“ „Hmmm,“ zamručel potěšeně táta. Po zádech mu jako plášť splývala vlajka upevněná seshora k oknu. „Na tuhle ženskou by ses měla kouknout.“ Mrknul přes rameno a zazubil se na Liesel. „Co kdybych se sebral a běžel za ní. Ta tě strčí do kapsy, matko.“ „Du Schwein!“ Pohrozila mu vařečkou. Táta se dál díval z okna na pomyslnou ženu a velmi skutečný špalír německých vlajek. Všechna okna v ulicích Molchingu byla ten den ozdobena na Führerovu počest. Někde, jako třeba u Frau Dillerové, se dychtivě myla okna, vlajka zářila novotou, hákový kříž vypadal jako klenot položený na rudobílé dečce. Jinde povlávala z římsy jako prádlo, které tam dali sušit. Ale byla tam. *
104
Zusak_Zlodejka_knih_vnitrek_2013_new.indd 104
6.12.2013, 16:32:07 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220150
O něco dřív došlo k malé katastrofě. U Hubermannových nemohli vlajku najít. „Přijdou si pro nás,“ varovala máma manžela. „Přijdou a odvezou nás.“ Zase oni. „Musíme ji najít!“ V jednu chvíli už to vypadalo, že táta sejde do sklepa a namaluje vlajku na některé z prostěradel, kterými při práci přikrýval nábytek. Pak se bohudíky objevila, pohřbená ve skříni za akordeonem. „Ta pekelná harmonika, neviděla jsem přes ni!“ Máma se otočila. „Liesel!“ Děvčeti připadla čest připíchnout vlajku na okenní rám. Později domů na odpolední jídlo přišli Hans mladší a Trudy. Dělali to tak i na Vánoce nebo na Velikonoce. Teď by mohla být dobrá chvíle představit je poněkud podrobněji. Trudy, nebo Trudel, jak se jí často říkalo, byla jen o pár centimetrů větší než máma. Podědila její neblahou rozkolébanou chůzi, ale jinak byla mnohem mírnější. Žila a pracovala jako služka v jedné bohaté mnichovské domácnosti, takže ji děti spíš nudily, ale vždycky dokázala utrousit k Liesel pár usměvavých slov. Rty měla měkké. Hlas tichý. Hans mladší měl oči svého otce i jeho výšku. Stříbro v jeho očích však nebylo vřelé, jako v těch tátových – ty jeho byly poführerované. Na kostech měl víc masa, měl světlé ježaté vlasy a pleť jako našedle bílý lak. Přijeli domů z Mnichova vlakem, a netrvalo dlouho a zase vyvstaly staré spory.
KRÁTKÁ HISTORIE SPORU MEZI HANSEM HUBERMANNEM A JEHO SYNEM Hans mladší byl toho názoru, že jeho otec je součástí starého, zchátralého Německa – toho, které kdekomu dovolilo, aby ho vzal na příslovečnou hůl, zatímco jeho
105
Zusak_Zlodejka_knih_vnitrek_2013_new.indd 105
6.12.2013, 16:32:07 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220150
lid strádal. Když dorůstal, zaznamenal, že jeho otci se říká „der Juden Maler“ – židovský malíř, protože maloval v domech Židů.
Pak došlo k incidentu, který vám v plné šíři vylíčím co nevidět – to byl ten den, kdy to Hans podělal těsně před vstupem do strany. Každý přece ví, že nadávky na průčelích židovských obchodů se nemají přetírat. Takové jednání není dobré pro Německo, a nebylo dobré ani pro provinilce. „Tak už tě vzali?“ Hans mladší navázal tam, kde o Vánocích přestali. „Kam jako?“ „Hádej – do strany přece.“ „Ne, myslím, že na mě zapomněli.“ „A zkoušels to vůbec znova? Nemůžeš jenom vysedávat a čekat, až za tebou nový svět sám přijde. Musíš jít a zapojit se – navzdory minulým chybám.“ Táta zvedl oči. „Chybám? Udělal jsem v životě hodně chyb, ale že jsem nevstoupil do NSDAP, chyba nebyla. Pořád tam leží moje přihláška – a ty to víš – a já se jich nebudu prosit. Já leda...“ A pak přišel ten veliký záchvěv. Protančil oknem spolu s průvanem. Možná to byl závan třetí říše, nabírající ještě větší sílu. Anebo to byl zas jen dech Evropy. Tak jako tak přešel přes oba, když o sebe jejich kovové oči třeskly jako plechové konvice v kuchyni. „Nikdy ti na téhle zemi nezáleželo,“ prohlásil Hans mladší. „Aspoň ne dost.“ Tátovy oči začly chytat rez. To ale jeho syna nezastavilo. Kdovíproč se zadíval na dívku. Seděla u stolu, její tři knihy stály zpříma na stolní desce, jako by si spolu povídaly, a Liesel si z jedné
106
Zusak_Zlodejka_knih_vnitrek_2013_new.indd 106
6.12.2013, 16:32:07 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220150