pracoval jako automechanik, proto někdy trávil víkendy v garážích svých přátel a ta nefungující vozidla jim zdarma opravoval. Společenský klub Elks‘ a církev na něj vždy spoléhaly, když bylo třeba vést důležité, časově náročné výbory. Bob a Marian dávaly značnou část svých příjmů na charitu a neustále se účastnili benefičních a politicky výhodných společenských událostí. Tedy až do doby, kdy Marian propadla těm depresím. Bob pokaždé svým otevřeným, přívětivým chováním a neustálými dobrými skutky okouzlil i ty nerezervovanější z těch, kdo ho neznali, ale koně jej okamžitě prohlédli. Někteří se odmítli přiblížit k hrazení, za kterým stál, a jedna klisna dokonce sklopila uši dozadu, zvedla nohu a chystala se kopnout, když se jí pokoušel vemluvit sladkými řečmi. Bob byl přesvědčený, že ta zvířata jsou „hloupá a nebezpečná,“ dokud se na vlastní oči nepřesvědčil, jak příjemná jsou k jeho ženě, která už do té doby udělala se stádem značný kus práce. Jednoznačně taky viděl, jak se titíž koně uvolnili a přišli k němu, když konečně připustil, že je „možná trochu rozčilený“. Bob byl nejprve zmatený a zahanbený, bál se čelit vlastním potlačovaným emocím. Ale jakmile on i Marian pochopili zlost jako obrannou emoci, která se nabíráním na intenzitě mění ve vztek, sarkasmus, nudu, apatii a nakonec depresi, začali se na své manželské problémy dívat z jiné perspektivy. Bob se cítil využívaný a ždímaný, ačkoli si to nikdy vědomě nepřiznal. Zatímco se jeho mozek soustředil na odměny v podobě veřejného obdivu a prestiže, jeho tělo vřelo zlostí, že si nechá tak neuctivě narušovat vlastní hranice, až si nemohl pomoci a obrátil svůj potlačovaný vztek vůči osobě, které nejvíc důvěřoval. Bob nikdy Marian neuhodil ani ji veřejně neztrapňoval. Ale doma si jeho neustálé žertování o její váze, kritizování její neschopnosti pečovat o domácnost, jejích mateřských schopností a také jeho občasné výbuchy vzteku (které končily převrácenou židlí nebo rozbitým talířem) vybraly svou daň. „Bob byl někdy dost vystresovaný, měl toho hodně v práci i církvi,“ vysvětlovala Marian. „Vím, že mi nechtěl ublížit. Zkoušela jsem chodit po škole cvičit a udržovat domácnost v lepším pořádku, abych nás oba zbavila zbytečného stresu, ale někdy jsem byla příliš unavená, hlavně když u nás ještě bydlel náš syn. Po nějaké době jsem si už prostě nepřipadala tak sexy, jako jsem bývala.“ 104
1600211-S konem mezi svety_blok-BC.indd 104
19.08.16 14:36
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220122
Oba manželé se odpojili od svých pocitů tím, že se zaměřili na potřeby jiných lidí. Bob, který příliš často kýval na laskavosti prokazované jiným lidem, nechal svou zlost vyšumět do sarkasmu a výbuchů vzteku, ke kterým docházelo jen tehdy, když jejich syn nebyl doma. Marian vnímala tyto soukromé emoční výbuchy jako jakýsi druh důvěrnosti, součást svého manžela, kterou nikomu jinému neukazoval. I když ji Bobův nemístný vztek zraňoval, bez námitek snášela jeho emocionální týrání a raději ho za to omlouvala. Místo, aby jej podpořila v tom, aby se naučil říkat ne lidem, kteří ho zcela vysávali, podporovala ho v neustálých návratech do světa pro další porci dobrých skutků. Marianin pohár zlosti přetekl do apatie, která se zpočátku – a pochopitelně – projevila jako sexuální nezájem v reakci na manželovy neustálé vtipy a urážky. Její stav nakonec vykulminoval v plně rozvinutou depresi, když Bob překročil konečnou hranici jejich manželství. Jakmile ale tento pár začal vnímat negativné emoce jako své spojence při hledání oduševnělejšího spojení, jeho manželství se přeměnilo v mnohem naplněnější partnerství.
NÁSLEDOVAT ENERGII Deprimovaní lidé se cítí nepatřičně, tupě a v rozpacích kvůli své nepříjemné situaci. Ale podle Karly McLarenové není proč se za tento oslabující stav stydět. Ve své audioknize Becoming and Empath popisuje depresi jako „značku stop pro vlastní duši“. Tato „promyšlená stagnace“, jak to ona sama nazývá, nastoupí, když lidé delší dobu odmítají uznat zlost, strach, smutek nebo žal. Marianina epizoda deprese byla důsledkem toho, že ignorovala všechny tyto čtyři důležité signály. Pokus zvednout si náladu pomocí léků vyvolal přechodný příval pohody, který se postupně ustálil a začal klesat, a ona potřebovala větší dávku, jen aby mohla dál fungovat. Z toho důvodu jsem měla podezření, že Marian se deprese nezbaví, dokud nerozluští sdělení ukrývající se za dlouho potlačovanými emocemi – a dokud nezačne poslouchat jejich rady. I když některé deprese opravdu vyplývají z chemické nerovnováhy (a v důsledku toho dobře reagují na antidepresiva), mnohé případy pramení z hluboce zakořeněného intuitivního protestu proti 105
1600211-S konem mezi svety_blok-BC.indd 105
19.08.16 14:36
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220122
důležitým životním volbám. Po opakovaných varováních nakonec psýché zabrání falešnému já v posedlém opakování destruktivních vzorců chování tím, že vysaje z mysli i těla veškerou energii. Podle McLarenové lidé, kteří nedokážou zapojit obranné mechanismy, slepě klopýtají do situací, které ohrožují jejich život, duševní zdraví a smysl v životě. „Ve světě, kde nás učí ignorovat emoce, sny a skutečné vášně, kde slepě vstupujeme do špatných vztahů a špatných zaměstnání, je deprese naší záchrannou brzdou.“ Jedním z neúčinnějších způsobů, jak se vyhrabat z této emoční bažiny, je položit si tyto dvě otázky: „Co mi skutečně vysává energii?“ a „Jaký nový směr mi dává energii?“ U většiny lidí je hlavní potíží přijmout odpověď. Někdy takové následování energie dovede právníka k tomu, aby se začal věnovat fotografování, což je zdánlivě iracionální nebo přinejmenším nezodpovědný impuls u muže, který se narodil do advokátské rodiny. Někdy požaduje, aby týraná žena odešla od manžela, i když si všichni kolem myslí, že je to ten nejhodnější muž na světě. V mém případě mě záchvat deprese na začátku 90. let vytlačil z úspěšné a velice oslnivé dráhy hudební kritičky a popostrčil ke zpočátku mlhavé představě o práci s koňmi, kterou budu pomáhat lidem. Nejprve mi připadalo směšné, že mám přeskočit z moderování a novinařiny na jezdecké umění. Odolávala jsem celé měsíce. Nějaká moudrá a vytrvalá síla nakonec zadupala mou skepsi, když mi zastavila přívod jiné energie pro bezpečné, ego uspokojující činnosti, s nimiž jsem se ztotožňovala. Dostala jsem se do bodu, kdy jsem musela vypít obrovský hrnek silné kávy, abych napsala jedinou kratičkou hudební recenzi. Můj mozek byl líný a plný neproniknutelné mlhy. Ale kdykoli jsem se přinutila dojít do stáje, objevila jsem v sobě najednou nekonečné nadšení pro místování boxů, čištění koní a vyjížďky v pouštním vedru. Když jsem relaxovala u stáda, napadalo mě tolik tvořivých myšlenek a náhledů, že jsem si v sedlovně nechávala zápisník. Výzkum, který jsem udělala během těch sedmi let, jež vedly k napsání knihy Tao koně, obsahoval témata, která mi v té době nedávala praktický smysl. Avšak jediné, co jsem musela udělat, bylo následovat palčivou touhu po poznání, a byla jsem požehnána nekonečnou energií a soustředěním. Kdyby se dala sdělení, která k nám deprese vysílá, tak snadno přijmout, psýché by se nemusela uchylovat k takovým taktikám – a to 106
1600211-S konem mezi svety_blok-BC.indd 106
19.08.16 14:36
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220122