jiří hájíček
98
když jí bylo deset. Pihy na nose, culík, gumička s červenou plastovou beruškou. Neměli z dětství ani žádné fotky. Aspoň Zbyněk o žádných nevěděl. „Podle katastru to stavební parcela zatím není, ale až ti Rajtar dá ty papíry, snad budeme vědět víc. Nechám pak udělat odhad ceny a zavolám právníkovi. Znám ho dobře, dělal i pro univerzitu.“ „A co ještě Pepík říkal?“ „Ten mi toho navyprávěl. O svý rodině a tak. Jako nejlepšímu kámošovi. Přitom si pamatuju, že mě vždycky nesnášel.“ „Jasně že jo. To bylo kvůli mně.“ „Kvůli tobě?“ Podívala se na něj. Ušklíbla se nad jeho nechápavým pohledem. „Seš blbej? Nebo už si na nic nepamatuješ?“ „Myslel jsem, že mě nemá rád, protože jsem přespolní. A protože jsem bejval levej na fotbal.“ Zakroutila nad ním hlavou. „Šel po mně už od mejch čtrnácti,“ řekla tiše. „Jak po tobě šel?“ Zatvářila se otráveně. „No jak… chtěl mě přefiknout. Naposledy to zkusil, když mi bylo asi sedmnáct, to už jsme to… začali spolu, přece. Sápal se tehdy po mně dost drsně, a to už jeho Madla v tý době běhala po vsi s bubnem. Musel si ji vzít, pamatuješ?“ „Proč jsi mi to tehdy neřekla?“ „Protože jsem tě měla ráda.“ „To nechápu…“ „Přizabil by tě, ty chytrej! Vážil jsi padesát kilo i s postelí a on byl už tehdy chlap, co měl metrák.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220120
katastr lešice
99
Zbyněk chvíli jen kroutil hlavou, kolik času od té doby uběhlo. „Vidíš,“ řekl a podíval se na Bohunu, „a dneska má pár let před důchodem.“ „Teď si hraje na politika, blbeček.“ „Kdy tu byl ten ministr?“ „To nebyl ministr. Jen náměstek ministra školství. Říkal to Jarda na penzionu. Rajtarovo zeťák tam občas chodí hrát biliár.“ „A jak to teda bylo s tím ministrem?“ „Náměstek to byl. Lešice dostanou dotaci na opravu školy. Ale za to prej musí Rajtar vstoupit do sociální demokracie, sehnat další členy a založit ve vsi stranickou organizaci. Takhle jsem to slyšela.“ „Teda to jsou přemety. Táhnul to roky s lidovcema, je ho dědek byl přece sedlák.“ „Jo, ten asi taky dělá přemety, v hrobě,“ zasmála se Bohuna. „Za necelej rok jsou komunální volby. Pepík se určitě chce udržet v úřadě na další čtyři roky. Taky asi chtějí přitáhnout do vsi nový lidi, když zřizujou stavební parcely.“ „Mě zajímá jen to, aby na mě nespadla tahle chalupa.“ Upíjela ze sklenice s ouškem své vystydlé kafe a vyprávěla mu o matce a sestře. O dceři zasnoubené s filozofem. To už nad stolem skoro usínal. Ostrý venkovní vzduch ho probral. „Tak díky,“ řekla. „A jeď opatrně, je mlha.“ „A co ty? Vstáváš zejtra brzy?“ „Po šestý hodině. Ráno mě kvůli dědovi přijde vystřídat máma, přespává u ségry v bytovce. A já padám na pen zion. Mám směnu v kuchyni a musím uklidit čtyři pokoje.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220120
jiří hájíček
100
Nastartoval a díval se okýnkem, jak s rukama vraženýma do kapes kalhot podupává zimou v listopadové noci. Stála ve vratech a dívala se za autem. Světlé vlasy lesklé od deště. Jako kdyby se psal rok 1987. Nejkrásnější holka z Lešic. Ze zpětného zrcátka se na okamžik stal fotorámeček.
⟶ Cestou do Prahy dlouhé mlčení. Tereza na sedadle spolujezdce měla zavřené oči. Věděl, že nespí. Ale nechtělo se mu trhat ticho. Předchozí večer byla zamyšlená a vážným hlasem, který nepřipouštěl diskusi, ho požádala, aby si vzal prášek na spaní. Po dlouhé době tedy prospal celou noc. Ráno cítil trochu těžké nohy, ale hlava ho nebolela. Nezvyklý pocit. Za volantem byl odpočatý. Od rána tichá domácnost, přerušená při snídani jen tradiční pří, jestli pojedou přes Písek, nebo přes Tábor. Stejně jako před měsícem. Tentokrát si prosadil cestu svým krajem. Kolem Nové Hospody a Vodňan dál na Písek. Za Příbramí najeli na dálnici. Chvíli jí vyprávěl, co je nového v lešickém případě dvojího darování, ale asi to nebyl dobrý nápad. Mlčela dál. Hlava ho spolehlivě rozbolela až v budově kliniky v Dejvicích. Tereza šla na odběr krve, Zbyněk chvíli seděl v moderní recepci v pohodlném koženém křesílku cihlově červené barvy. Prohlížel si designová svítidla nad bílým pultem. V ordinaci na malé pohovce „dvojce“ se s Terezou drželi za ruku. Lékař byl příjemný, stejně jako personál v bílém. Vyhodnocovaly se výsledky od minula,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220120