To není možné. Ale je. Otevřu jedno oko a vykouknu mezi prsty. Hned vedle mě sedí na obrubníku Lev.
99
GEEK GIRL.indd 99
13.9.2016 7:55:42 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220013
Ze všech lidí na celém širém světě, kteří by mě neměli vidět, jak se krčím na zemi v kostýmu s vlasovým proužkem a funím si do dlaní, je tenhle na samém začátku seznamu. On a pak ten, kdo uděluje Nobelovy ceny. To kdyby – zkrátka pro jistotu. „Mmmm,“ řeknu do dlaní a honem přemýšlím. Hyperventiluju moc dobře nezní, tak ze mě nakonec vypadne: „Čichám si k rukám.“ Jen to vyslovím, uvědomím si, že to zní ještě hůř. „Ne že by mi smrděly,“ opravím se honem. „To ne.“ Znovu vykouknu skrz prsty a vidím, že Lev si lenivě protahuje chodidla – nahoru, dolů – a kouká na nebe. Nechápu, jak je to možné, ale sluší mu to ještě víc než ve čtvrtek. „A jaké jsou?“ „Trochu slané,“ přiznám upřímně. Pak nervózně vyhrknu: „Chceš si čichnout?“ Patnáct let sbírání znalostí, zájmů a zkušeností, a nakonec ze mě vypadne: Chceš mi čichnout k rukám? „Snažím se to omezovat,“ prohlásí a nadzvedne obočí. „Ale dík.“ 100
GEEK GIRL.indd 100
13.9.2016 7:55:42 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220013
„Není zač,“ odpovím automaticky. Pak je chvilku ticho a já přemýšlím, jestli někde jinde, třeba v nějakém alternativním vesmíru, si Harriet Mannersová povídá s neuvěřitelně hezkým klukem jménem Nick a nedělá ze sebe přitom naprostého idiota. „Tak co,“ řekne nakonec Nick, „už můžeš jít nahoru? Protože tvoji rodiče čekají v recepci a podle toho, jak se před pěti minutami tvářila tvoje máma, jsou už tam možná všichni mrtví.“ No nazdar, já to věděla, že Annabel ze sebe začne dělat Laru Croftovou; celé ráno byla naštvaná. „Jak víš, že jsou to moji rodiče?“ zeptám se pokud možno klidně, protože bych nejradši předstírala, že jsem je v životě neviděla. „Tvoje mamka má na sobě přesně totéž co ty. A máš stejnou barvu vlasů jako tvůj táta.“ „Aha.“ „A taky pořád říkali: ‚Kde je sakra Harriet?‘ a koukali z okna.“ „Aha,“ zopakuju a zmlknu. Ruce se mi třesou a nevím, jestli zvládnu ještě další odstín ztrapnění. Už takhle jsem fialová. „Víš,“ řeknu po chvilce přemýšlení, „já nejspíš zůstanu tady.“ „A budeš hyperventilovat na chodníku?“ Zvednu hlavu a zjistím, že Nick se na mě zubí. „Jo,“ odseknu. Nemá si co utahovat z dýchacích problémů. Můžou být dost nebezpečné. „Zůstanu tady a budu hyperventilovat na chodníku až do večera,“ potvrdím. „Provedla jsem manažerské rozhodnutí a budu se takhle bavit, dokud nezapadne slunce.“ Nick se znova rozesměje, i když já to myslím smrtelně vážně. „Nevykládej nesmysly, Harriet Mannersová.“ Vstane 101
GEEK GIRL.indd 101
13.9.2016 7:55:42 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220013