se jim vysmáli. „Vy jste ale hlupáci, místo abyste si sedli na osla, tak ho nesete?“ To je, myslím, poučné. Lidi ti moc rádi poradí, co máš dělat. Divila by ses, kolik jich má dokonalé povědomí, jak se má správný kněz chovat. Na to je mezi námi tolik odborníků! Vědí, že bych měl dělat to, ale v žádném případě nedělat tamto. Taky mají jasno, jak bych to měl dělat, a dokonce s kým, kdy a kde. Všechny mé kroky hodnotí a porovnávají je se svými představami. Na každém rohu potkáš specialistu, který ti ochotně poradí, jak máš žít. Pikantní je, že většina těch samozvaných rádců nežije zrovna extra kvalitně a ukázkově. Když už mě všechna ta nevyžádaná doporučení vytáčejí, říkám jim: „Výborně! Když jste takoví znalci a tolik toho víte, tak proč jsem já, kluk z Polska, vaším knězem? Proč si nevychováte faráře ze svého syna? Vysvětlete to všechno jemu a naučte ho to dělat!“ Zábavnou pointou většiny takových bludných představ je, že kněz nemá být jako ostatní. Farář musí být něco úplně jiného. Nejlépe náš pravý opak.
Asi si myslí, že o životě moc nevíš, když nemáš manželku a děti. A kupodivu si to samé mysleli i naši. Rodiče se ke mně vlastně vždycky chovali jako k malému klukovi. Mladší bratry brali vážně a jednali s nimi jako s dospělými jen proto, že měli rodiny a chodili do „normální“ práce. Moje nezkušenost v těchto ohledech ze mne v jejich očích dělala něco méně. Nevedlo to ke konfliktům, roztržkám a hádkám? Jak už jsem podotkl, já se zásadně nehádám. Ona mi kolikrát úplně stačí jedna jediná věta. Na to jsem kadet. Umím si tak nechutně rýpnout, že ani žádných hádek netřeba. Naštěstí si svůj přešlap umím hned uvědomit a omluvit se. Problém bývá, když ten, koho se dotknu, to nedokáže smazat tak lehce jako já. Nesnáším, když ten druhý trucuje. Když neumí
106
hospoda_kostel276.indd 106
2.9.2016 1:58:08
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220012
Umím být nenápadný.
hospoda_kostel276.indd 107
2.9.2016 1:58:08
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220012
nad mým úletem mávnout rukou. Někteří lidé dokážou být uražení i týdny. To se pak můžeš snažit, jak chceš, a oni se zatnou, nepovolí a necouvnou. To je hrozné, když lidi neumějí odpouštět na počkání. Ale samozřejmě jsem už párkrát v životě zvedl hlas a rozčílil se jako každý. Nicméně většinou to nehrotím. Málokdo a máloco mě naštve. Raději ustoupím a jdu si po svých.
A je něco, co tě vytočí spolehlivě? Vytočí je silné slovo, spíš bych řekl „irituje“. Vadí mi, když lidé nerespektují moje soukromí. To víš, když ti od rána do večera volá Julia Roberts nebo Sandra Bullock, je to o nervy! Ale vážně, došlo to bohužel tak daleko, že jsem si změnil číslo mobilu. Dříve bylo totiž uvedeno na našich internetových stránkách. Chtěl jsem být lidem dostupný. Jenže časem to začalo být neúnosné. To mi třeba někdo zavolal uprostřed noci, jen aby mi na dobrou noc řekl: „Čau, ty ču... blbej!“ Až tak?! Nebylo to nic výjimečného. Někdo se třeba zrovna opil v hospodě a chtěl si zamachrovat. To je přece úžasná frajeřina, zavolat ve dvě ráno černoprdelníkovi a říct mu svoje. Třeba: „Táhni, odkud jsi přišel, ty debilní Poláku!“ Nebo: „Jdi do hajzlu, ty pedofile!“ Oblíbené byly taky dotazy typu: „Kolik jsi jich ošukal, vole?“ V tomto směru jsem si užil svoje. Nepatřím do nebe, ale do pekla také ne. Nemusím být zbožňován, ale nechci být posílán do hajzlu. Jenže to je daň, kterou platíš, když se pohybuješ ve veřejném prostoru. Naštěstí od té doby, co mám nové číslo, se situace o hodně zlepšila. Asi to začnu dělat pravidelně a jednou za rok prostě změním číslo. Za ta léta ve své profesi jsem se musel naučit alespoň trochu chránit své soukromí. Fara není zrovna ideální místo k životu. Je to podobné, jako by člověk bydlel v nějaké firmě ve své kanceláři. Skutečné soukromí
108
hospoda_kostel276.indd 108
2.9.2016 1:58:08
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220012