Otec řekl, že matka herečka není, i když to tak vypadá. Následně mě tetička označila za chuděru, protože jsem poloviční indiánka. Další šok utrpěla tetička poté, co naší indiánské skupince přikázala, abychom se rychle převlékli a řekli služebnictvu, že může nosit na stůl. Otec se zasmál, rozhodil rukama a ptal se Pána Boha, za co ho trestá. Pak překvapivě klidným hlasem tetičce Noře řekl, že jídlo se podává v kuchyni, a jestli chce, aby ji někdo obskakoval, musí — zašustil prsty — „cálovat“. Nevím, jestli se Nora umí tak přetvařovat nebo jestli má její sluchové centrum nějaký filtr, který propouští jenom část informací. Zmínku o „cálování“ každopádně ignorovala a rozhořčila se jen nad tím, že by měla sedět u stolu v kuchyni s nějakými kuchtičkami. V té chvíli otci došla trpělivost a obořil se na Noru s žádostí o nějaké osobní dokumenty, třeba pas. Tetička zalapala po dechu. „Jesusmarjá, Franci, ty děláš pro gestapo nebo co?“ A přísně dodala, že dokumenty jsou přece nezbytně nutné jen pro lůzu a ona jako aristokratka žádné směšné knížečky s fotičkou nikdy nepotřebovala.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220009
Otec zavrávoral a pak přes stisknuté zuby přecedil: „Mně je vlastně úplně jedno, jestli jsi královna ze Sáby nebo madam de Pompadour, a klidně s tebou budu večeřet v bílých rukavicích, pokud ti ten tvůj odrbaný kufr slouží jako šperkovnice.“ A aby nebylo pochyb, zeptal se, podle mého názoru mimořádně neurvale, jestli přivezla zlato. Tetička pokývala hlavou, se zívnutím řekla: „Na ja, zlato,“ a usnula. Následujících dvacet minut jsem strávila pozorováním spící tetičky, přičemž jsem se na otcův příkaz modlila, „aby nám ta babka tady nenatáhla brka“. Po probuzení se tetička zvedla a s ťukáním hůlky se odšourala do své cimry. Připadala mi bezbranná a opuštěná — což asi je. Když jsem jí přinesla husu a ořechovku, už spala. Pokud do rána neumře, jsem rozhodnutá ji tady nechat. Jenom doufám, že nebude mlátit návštěvníky.
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220009
21. 7. Policejní protokol Dne 21. 7. 1997 jsme přijali telefonické oznámení Františka Josefa Antonína Kostky o výskytu neznámé osoby v jeho domě zámku, která o sobě prohlašuje, že je příbuzná výše uvedeného, což tento odmítá. Výše uvedený žádal, abyjsme abychom tuto osobu z jeho domu zámku eliminovalyi. Po příjezdu na místo bylo zjištěno, že se jedná o osobu ženského pohlaví ve věku osmdesát až sto let, malého vzrůstu, pohybujícího se která se pohybuje o holi. Na výzvu o předložení osobních dokladů osoba uvedla: Nebuď indiskrétní. V té chvíli se u výslechu objevila dcera oznamovatele Marie (tento příbuzenský vztah oznamovatel nepopírá) a rozčileně nám vysvětlovala, že slovo indiskrétní není vulgární, a tudíž se nejedná o urážku veřejného činitele, jak jsme se domnívali. Následně se na místo dostavil kostelník kastelán (správce zámku) a starší žena, která pracuje na zámku jako kuchařka.
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS220009