i sobě štědrou dávku z poloprázdné lahve whisky, která stála na stole. „Takže žádné jiné hosty nemíval?“ „Ne, jak povídám, nejradši byl sám.“ „Ale dneska tady někdo byl, že?“ zeptal se Trave. „Ten člověk, co mu tady nechal vzkaz, který jste Albertovi přinesla, když se vrátil z parku. Ava nám o tom řekla.“ „Aha, ten. Ano, už tady několikrát byl, ale poslední dobou se tu dlouho neukázal. Až dneska.“ „Jak vypadal?“ „Co já vím… středního věku, zhruba něco přes padesát, se světlými vlasy a začínající pleší – trochu prošedivělý, pokud si správně vzpomínám. Ani hubený, ani tlustý, průměrného vzhledu. Bez brýlí. Měl zažloutlé prsty jako náruživý kuřák a pomačkaný oblek, jako by v něm spal – to si dobře pamatuju. Pochybuju, že je ženatý nebo má někoho, kdo by se o něj postaral, když vypadá takhle.“ „Ještě něco?“ „Příjemný hlas. Možná si vzpomenu, jak se jmenoval, jestli budete mít chvíli strpení. Tentokrát mi své jméno neřekl, ale jednou jsme se dali do řeči, když tolik nepospíchal. Znělo to tak pichlavě, jako šípek… ne, něco jiného, co vás může poškrábat – u rostlin.“ Paní Gravesová se zadumala a pátrala po tom správném slově, a najednou ho našla. „Thorn – to je ono! Trn,“ vyhrkla a luskla prsty. „Pamatuji si to, protože to jméno se k němu vůbec nehodilo. Nebyl ostrý ani nafoukaný jako Avin manžel. Podle mě by udělala mnohem líp, kdyby se vdala za tohohle chlapíka, když už chtěla někoho staršího, to vám povídám…“ „Říkala jste, že měl dnes naspěch,“ skočil jí Trave do řeči, aby se vrátila k tématu. „Ano, někam velice spěchal. Nemohl čekat, až se Albert vrátí, a tak jsem mu dala kus papíru a on na něj něco načmáral. Opíral se přitom o parapet v hale, kde 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219995
necháváme dopisy, takže jsem nemohla vidět, co píše, i kdybych chtěla, což jsem samozřejmě nechtěla. Nic mi do toho nebylo. Když dopsal, tak ten papír složil a musela jsem mu slíbit, že ho osobně předám Albertovi, až se vrátí, což jsem také hned po jeho příchodu udělala. Doufám, že jsem se zachovala správně,“ dodala zneklidněně a zvedla ke Traveovi oči pro potvrzení. „Snad ten vzkaz neměl nic společného s tím, co se stalo – však víte, později.“ „To určitě ne,“ uklidňoval ji Trave hlasem plným jistoty, kterou ani zdaleka necítil. „Potřebujeme si jen udělat celkový obraz událostí, to je všechno. Jistě chápete.“ Trave vycítil, že už z paní Gravesové dostal všechno, co za to stálo, a zvedl se k odchodu. O tom však vdova nechtěla ani slyšet a držela ho v zajetí ještě dobrou půlhodinu, během níž mu vnucovala další whisky a vzpomínky na zesnulého manžela, který zemřel z blíže neurčených příčin během generální stávky. Kdoví, jak by Trave z jejího bytu unikl nebýt sirény, která ho úderem osmé zachránila a přinutila paní Gravesovou seběhnout do sklepa spolu s ostatními přeživšími nájemníky Gloucester Mansions. Tentokrát to nebyl planý poplach, a když se Trave za slabých deset minut přiblížil k mostu Albert Bridge, začaly se z dálky ozývat výbuchy. Na dohled nebylo ani živáčka a on měl na chvíli pocit, že se dívá na surrealistický obraz světa bez lidí – světlé ocelové nosníky podepírající most z obou stran v měsíčním světle připomínaly vrak nějakého obrovitého prehistorického korábu, zatímco nahoře na obloze nad parkem Battersea visel druhý stříbrný přehradový balon a dělal společnost svému druhovi. Společně pluli nad stromy jako nějaká gigantická bezhlavá stvoření, obyvatelé jiné planety. Výš proti proudu řeky směrem k Lambethu se na východním horizontu začala rozlévat rudobílá záře a Trave pocítil bodnutí lítosti vůči těm chudákům, kteří jsou 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219995
právě bombardováni, bezbranní proti dešti zápalných bomb a silných trhavin, který se na ně snáší z nebe. Ať se snažil sebevíc, nedokázal vidět žádný smysl v tomto nahodilém bombardování rodin v jejich domovech. Uvažoval, jak – a jestli vůbec – to někdy skončí. Na mysli mu vytanula vzpomínka na jistého starce v Oxfordu před válkou, který stával u Památníku mučedníků v ulici St. Giles a pokřikoval na kolemjdoucí, ať se připraví na konec světa. Trave si povzdechl, když si vybavil, jak se tenkrát s manželkou Vanessou tomu starému bláznovi smáli a nechápali, že jeho předpověď je poměrně přesná. Žili v naivních iluzích a netušili, jak málo času jim zbývá. Trave se otřásl a zvedl si límec kabátu proti chladu. Sešel z mostu a zamířil po opuštěném nábřeží k domovu, zatímco za ním dál padaly bomby.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219995