IV. Matematika v letech 1939 až 1945
/98/
Ve výše citovaném dopise je uvedeno, že výukou matematiky byl v zimním semestru 1941/1942 pověřen docent Zech, jehož jméno dosud nebylo v české literatuře uváděno ve spojitosti s pražskou Německou univerzitou.302 Jednalo se o Theodora Johannese Wernera Zecha (1907–1971), který ve školním roce 1941/1942 působil v Praze jako zastupující mimořádný profesor matematiky.303 Zechův životní osud byl dosti komplikovaný, nebyl však v jeho době nijak výjimečný. V letech 1925 až 1930 studoval na univerzitách v Tübingen, Hamburku a Göttingen. Roku 1931 složil zkoušky učitelské způsobilosti z matematiky, aplikované matematiky a fyziky. V následujícím roce získal místo pomocného asistenta matematiky na technice v Darmstadtu. V letech 1933 až 1940 byl řádným asistentem na téže škole.304 Zde roku 1937 obhájil doktorskou práci Anschauliches zur Iteration bei Gleichungen und Differentialgleichungen,305 kterou sepsal pod vedením Oswalda Alwina Walthera (1898–1967), a obdržel doktorát.306 Roku 1940 se habilitoval pro obor aplikované matematiky na technice v Darmstadtu a o rok později byl pověřen řádnými kurzovními přednáškami. V zimním semestru 1941/1942 a v letním semestru 1941/1942 učil v Praze,307 Zechovo jméno není uvedeno v seznamech přednášek, není zmíněno ani v monografii [Mi] ani v monografii [HP]. 303 Viz [Tr], s. 373. 304 Již dne 1. května 1937 T. J. W. Zech vstoupil do NSDAP, jeho legitimace nesla č. 5117670. Byl též členem Nationalsozialistischer Deutscher Dozentenbund. Viz osobní dotazníky v Zechově složce č. R31/456 uložené v [BArch]. 305 Výtah ze Zechovy doktorské práce byl uveřejněn pod názvem Anschauliches zur Picard‑Iteration bei Differentialgleichungen, Zeitschrift für angewandte Mathematik und Mechanik 17(1937), s. 341–352. 306 T. J. W. Zech měl dva syny, Gerharda (nar. 1937) a Friedricha (nar. 1939). Viz osobní dotazníky v Zechově složce č. R31/456 uložené v [BArch]. 307 T. J. W. Zech byl suplováním přednášek pověřen říšským ministrem pro vědu, vzdělávání a kulturu v Berlíně dne 30. září 1941: Sofort! Ihr Einverständnis vorausgesetzt ersuche ich Sie, für die Dauer des Wintersemesters 1941/42 den durch das Ausscheiden des Professors Dr. Petersson in der Naturwissenschaftlichen Fakultät der Deutschen Karls‑Universität in Prag freigewordenen Lehrstuhl für Mathematik vertretungsweise wahrzunehmen. Hierfür erhalten Sie anstelle Ihrer bisherigen Bezüge eine Vergütung in Höhe des Anfangsgehalts dieser Planstelle. Der genannte Betrag unterliegt der Kürzung nach den geltenden Bestimmungen. Die beteiligten akademischen Behörden werden benachrichtigt. Zech s příchodem do Prahy váhal, dokud se nevyjasní platové podmínky, přistěhoval se až 16. listopadu 1941 a o den později se řádně přihlásil k pobytu a zahájil výuku. Dne 17. února 1942 H. J. A. Rohrbach jako ředitel Matematického institutu Přírodovědecké fakulty Německé univerzity v Praze napsal říšskému ministrovi pro vědu, výchovu a vzdělání lidu v Berlíně, protektorovi, kurátorovi, rektorovi a děkanovi dopis, v němž uvedl, že dosud nebyla obsazena Peterssonova stolice a požádal o prodloužení Zechova působení v Praze: Vertretung des Lehrstuhls Mathematik I der Deutschen Karls‑Universität, Prag. Der durch Berufung von Herrn Prof. Dr. Petersson nach Strassburg frei gewordene Lehrstuhl Mathematik I der Deutschen Karls‑Universität wird zur Zeit durch den Dozenten Dr.‑Ing. Th. Zech vor 302
výuka matematiky na německé univerzitě.indd 98
13.06.16 10:02 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219893
/99/ kde se osvědčil, neboť byl uvažován mezi kandidáty na místo, které se uvolnilo Peterssonovým odchodem do Štrasburku. Pražskou profesuru však nezískal, nevrátil se ani na domovskou darmstadtskou techniku, ale nastoupil na dovolenou. Od září 1942 až do srpna 1943 pracoval v administrativě v Junkersflug zeugwerke v Dessau. Dne 1. září 1943 byl povolán na ruskou frontu, kde brzy padl do zajetí.308 Dne 2. listopadu 1948 byl propuštěn ze zajetí a vrátil se do Darmstadtu. Od roku 1949 zastával různé administrativně správní funkce ve školství (Studienreferendar, Studienasserssor, Studienrat, Oberstudienrat, Oberstudiendirektor). Vedle toho od roku 1951 přednášel jako soukromý docent na technice v Darmstadtu.309 V roce 1942 na Peterssonovo místo přišel Ernst Max Mohr (1910–1989), honorovaný docent matematiky, který byl roku 1943 jmenován mimořádným profesorem. Konal základní kurzovní přednášky a výběrové přednášky z teorie řad, vektorového a tenzorového počtu, grafických metod, teorie potenciálu apod.310 der Technischen Hochschule Darmstadt vertretungsweise wahrgenommen. Der Vertretungsauftrag ist auf das Wintersemester 1941/42 beschränkt. Die Naturwissenschaftliche Fakultät der Deutschen Karls ‑Universität hat für die Wiederbesetzung des Lehrstuhls einen Berufungsvorschlag ausgearbeitet. Für den Fall, dass der Lehrstuhl jedoch zum Sommersemester 1942 noch nicht endgültig besetzt werden kann, bitte ich, den Vertretungsauftrag von Herrn Dr. Zech um ein weiteres Semester zu verlängern. Der Direktor des Mathematischen Instituts der Deutschen Karls‑Universität Dne 30. března 1942 říšský ministr pro vědu, vzdělávání a kulturu v Berlíně prodloužil Zechovo působení v Praze. Více viz dopisy z podzimu 1941 a jara 1942 Říšského ministerstva pro vědu, výchovu a vzdělání lidu v Berlíně, rektora Německé univerzity v Praze, děkana Přírodovědecké fakulty Německé univerzity v Praze, ředitele Matematického institutu Německé univerzity (H. J. A. Rohrbacha), kurátora německých vysokých škol v Praze, T. J. W. Zecha v Zechově složce č. R31/456 uložené v [BArch]. 308 T. J. W. Zech byl tak jediným „řádným“ pražským pedagogem matematiky, který naplno prožil frontové útrapy. 309 Teprve roku 1955 mu bylo navráceno plné právo „venia legendi“. 310 Mohrovo jmenování nebylo vůbec jednoduché. Již 2. září 1941 děkanát Přírodovědecké fakulty Německé univerzity v Praze zaslal dopis úřadu říšského ministra pro vědu, výchovu a vzdělání lidu v Berlíně, úřadu říšského protektora pro Čechy a Moravu v Praze, kurátorovi německých vysokých škol v Praze a rektorovi univerzity, v němž informoval o nutnosti urychleně vyřešit otázku personálního obsazení stolice matematiky, která se uvolnila Peterssonovým odchodem do Štrasburku. Přírodovědecká fakulta žádala o povolání nového přednášejícího již od zimního semestru 1941/1942. Jako vhodné kandidáty navrhovala Theodora Johannese Wernera Zecha, docenta na technice v Darmstadtu, Roberta Maxe Friedricha Sauera (1898–1970), řádného profesora na technice v Cáchách, Horsta Georga Julia Alfreda von Sanden (1883–1965), řádného profesora na technice v Hannoveru, a Guida Karla Heinricha Hoheisela (1894–1968), řádného profesora na univerzitě v Kolíně nad Rýnem. Žádost pravděpodobně nebyla vůbec
výuka matematiky na německé univerzitě.indd 99
13.06.16 10:02 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219893
IV. Matematika v letech 1939 až 1945
/100/
Ernst Max Mohr roku 1928 vykonal maturitní zkoušku na vyšší reálné škole v Göppingenu. Od roku 1928 do roku 1933 studoval na univerzitách v Tübingen, Mnichově (žák C. Carathéodoryho, O. Perrona a H. Tietzeho) a Göttingen, kde roku 1933 získal pod vedením Hermanna Weyla (1885–1955) doktorát za práci Die Darstellung der Komplexgruppe und der Charakteristiken der ir‑ reduziblen unter diesen.311 V letech 1933 až 1934 pracoval jako pomocný asistent (Hilfsassistent) na Matematickém ústavu univerzity v Göttingen. Slibný rozjezd jeho kariéry narušil konflikt s místními nacisty, zejména spor s matematikem Helmutem Hassem.312 Díky pomoci svého učitele Hermanna Weyla a Johanna Nikuradseho (1894–1979)313 získal od 1. listopadu 1934 místo vědeckého řešena; důvody však nejsou známé. Dne 13. prosince 1941 se H. J. A. Rohrbach jako ředitel Matematického institutu přírodovědecké fakulty obrátil na kurátora německých vysokých škol v Praze s žádostí o jmenování nového pedagoga, který by převzal výuku matematiky od letního semestru 1941/1942. Po konzultacích s profesorem G. H. W. Kowalewskim doporučil novou čtveřici kandidátů ve složení Friedrich Adolf Willers (1883–1959), řádný profesor na technice v Drážďanech, Ernst Max Mohr, docent na univerzitě ve Vratislavi (Breslau, Wrocław), Lothar Collatz (1910–1990), docent na technice v Karlsruhe, a Hans Ertel (1904–1971), asistent Meteorologického institutu univerzity v Berlíně. Dne 7. ledna 1942 se návrhem zabýval kurátor německých vysokých škol v Praze, 20. ledna 1942 otázku obsazení matematické stolice znovu projednával rektorát Německé univerzity v Praze. Dne 2. února 1942 H. J. A. Rohrbach inovoval svůj prosincový návrh; místo H. Ertela doporučil děkanátu uvažovat Günthera Schulze (1903–1962), docenta na technice v Berlíně. Opravu zdůvodnil Ertelových závažným onemocněním, které mu znemožňovalo okamžitý příchod do Prahy. Ve dnech 12. a 13. února 1942 děkanát informoval o nové čtveřici úřad říšského ministra pro vědu, výchovu a vzdělání lidu v Berlíně, úřad říšského protektora pro Čechy a Moravu v Praze, kurátora německých vysokých škol v Praze a rektora Německé univerzity. V průběhu února výše uvedené úřady požádaly o vypracování definitivního návrhu na jmenovací řízení. Dne 21. února 1942 jej děkanát přírodovědecké fakulty předložil; v dokumentu však uvedl čtveřici: F. A. Willers, E. M. Mohr, G. Schulz a H. Ertel. Jméno každého kandidáta doplnil stručným životopisem, charakteristikou jeho odborné práce a dosavadního pedagogického působení. Dne 26. února 1942 jej odeslal na veškeré rozhodující úřady. Dne 7. dubna 1942 se k němu vyjádřilo Říšské ministerstvo pro vědu, výchovu a vzdělání lidu v Berlíně a dne 30. dubna 1942 úřad kurátora německých vysokých škol v Praze. Ze čtveřice F. A. Willers, E. M. Mohr, L. Collatz a G. Schulz (neodpovídala předchozímu návrhu) byl jako nejvhodnější vybrán E. M. Mohr, který zahájil výuku v Praze. Není jasné, proč se jmenování tak protahovalo a proč se měnily navrhované čtveřice. Více viz [3], složka E. Mohr. 311 Doktorskou zkoušku složil dne 19. července 1933, práci obhájil dne 18. prosince 1933 a doktorský diplom převzal na jaře roku 1934 (po rasovém a politickém prověření). 312 Příčiny konfliktu nejsou známé. 313 Johann Nikuradse byl německý inženýr a fyzik gruzínského původu, jeden z předních expertů na hydrodynamiku tekutin (proudění, obtékání, turbulence, tření, tlaková ztráta). Od doktorského studia spolupracoval s Ludwigem Prandtlem (1875–1953), díky němu získal ve dvacátých letech místo na Kaiser‑Wilhelm‑Gesellschaft zur Förderung der Wissenschaften v Göttingen (dnes Max Planck Institut). I přes své četné a velmi těsné kontakty na vysoké nacistické kruhy byl na počátku třicátých let členy Nationalsozialistische Betriebszellenorganisation obviněn ze špionáže pro Sovětský
výuka matematiky na německé univerzitě.indd 100
13.06.16 10:02 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219893