Jediný Christen prý byl mezi všemi bezbožný, a kletby jak hory se na něj valily ze všech stran. A pokud by snad byl mezi všemi přece jen ten nejlepší, jeho vůle prý byla svázána vůlí jeho žen, a tato vázanost je zajisté těžkou vinou každého muže, plné odpovědnosti se nezbaví, protože je jiný, než ho chce mít Bůh. Tak to viděl i Christen, proto nevzdoroval, nevzpíral se, považoval se za provinilejšího, než skutečně byl; tím si však lidi neusmířil, teď na něj teprve křičeli, jak jeho vina musí být velká, když si jí na sebe tolik bere, tak dalece se podrobuje, sám ji přiznává, a že proto nestojí za nic. On se však dnem i nocí modlil k Bohu, aby to zlo odvrátil. Ale bylo to den ode dne otřesnější. Uvědomil si, že musí napravit, v čem pochybil, že se musí sám obětovat, že na něm spočívá čin, který spáchala jeho pramáti. Modlil se k Bohu, až mu velmi horoucně vyrostlo v srdci rozhodnutí zachránit údolní obyvatelstvo, zlo odpykat. K rozhodnutí se dostavila nepoddajná odvaha, která nekolísá, je vždy připravena ke stejnému činu, ráno jako večer. Tu se s dětmi přestěhoval z nového domu dolů do starého, vyřezal novou ucpávku do otvoru, dal ji posvětit svěcenou vodou a svatými výroky, položil k zátce kladivo, sedl si k postýlkám dětí a čekal na pavouka. Tak seděl, modlil se, bděl a zmužile se potýkal s těžkým spánkem, nekolísal; avšak pavouk nepřicházel, ačkoliv jinak byl všude; čím rozsáhlejší bylo hromadné umírání, tím zuřivější byla zloba přeživších. Uprostřed těch hrůz měla jedna zlostná žena porodit dítě. Lidi přepadly staré obavy, že by si chtěl pavouk znovu dojít pro nepokřtěné děťátko, zástavu jejich dávného ujednání. Ta žena si počínala jak smyslů zbavená, neměla důvěru v Boha, o to víc však nenávisti a pomstychtivosti v srdci. Vědělo se, jak se kdysi staří chránili proti zelenáči, když se mělo narodit dítě, jak byl kněz štítem, který postavili mezi sebe a věčného nepřítele. Chtěli proto také poslat pro kněze, ale kdo měl být poslem? Cesty uzavírali nepohřbení mrt-
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219327
ví, jichž se zmocnil pavouk v pohřebních průvodech, a kdyby snad nějaký posel dokázal uniknout přes pustá návrší pavouku, který jak se zdá všechno viděl, kdo by se odvážil kněze přivést? Všichni odmítali. Tu konečně manžela oné ženy napadlo: jestli je mu určena smrt, neunikne jí ani tady ani tam. Vydal se na cestu, míjela hodina za hodinou, posel se nevrátil. Zloba a hoře byly stále otřesnější, porod se přibližoval. Náhle ta žena v zoufalé zlobě vyrazila z lůžka, hnala se do Christenova domu za tím tisíckrát prokletým, jenž s modlitbou seděl u svých dětí v očekávání boje s pavoukem. Už zdaleka zazníval křik, její proklínání dlouho dopadalo na Christenovy dveře, než je rozrazila a ten hrom vnesla do světnice. Když se přiřítila se strašlivým pohledem, on vyskočil, zprvu si nebyl jistý, zda to není Kristýna ve své někdejší podobě. Mezi dveřmi zastavila její běh bolest, ve veřejích se otočila a na nebohého Christena vychrlila proud kleteb. On prý má být tím poslem, jestli nechce být prokletý dítětem a dětmi dětí na tomto světě i na věčnosti. Avšak její zlořečení zalila trýzeň a nezkrotná žena porodila na Christenově prahu synáčka. Všichni, kdo ji provázeli, se rozprchli dodaleka v očekávání nejhoršího. Nevinné děťátko držel Christen v náručí. Pichlavě a divoce, jedovatě hleděly na něho ze zkřivených ženiných rysů její oči, zdálo se mu stále víc, že z nich vystupuje pavouk, jako by jím byla ona sama. Tu se do Christena vlila boží síla a vzbudila se v něm nadlidská vůle; vroucně pohlédl na své děti, zahalil novorozence do svého teplého oblečení, přeskočil zírající ženu a pospíchal údolím dolů do Sumiswaldu. Chtěl děťátko sám donést ke svatému křtu, aby si odpykal provinění, jež na něm jako na pánovi domu leželo, ostatní přenechal Bohu. Mrtví zadržovali jeho běh, opatrně musel klást své kroky. Náhle ho dostihla lehká noha, byl to onen ubohý chlapec, jemuž se nelíbilo u té divé ženy, dětský pud ho hnal k pánovi. Jako žihadla projelo Christenovi srdcem, že jeho vlastní děti
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219327
jsou samy poblíž zuřící ženy. Ale jeho noha nezůstala v klidu, upínala se k posvátnému cíli. Byl už dole u kostelní cesty, měl v oku kapličku, tu před ním uprostřed cesty cosi zaplálo, pohnulo se křoví, na cestě seděl pavouk, ve křoví se zakolébala rudá štětka, vysoko se vztyčil pavouk jakoby ke skoku. Tu zvolal Christen zvučným hlasem k trojjedinému Bohu, z křoví zazněl zuřivý výkřik a červené péro zmizelo. Christen vložil dítě do náruče chlapci, poručil svou duši Pánu a silnou rukou uchopil pavouka, který jakoby spoután svatými slovy zůstal sedět na místě. Žár proudil Christenovými kostmi, on však držel pevně. Cesta byla volná, chlapec, srozuměn se svým posláním, spěchal s dítětem ke knězi. Christen však, žár v pevné ruce, spěchal okřídleným během k svému domu. Otřesné bylo pálení v ruce, pavoukův jed pronikal do všech údů. V oheň se proměnila Christenova krev. Síla chtěla strnout, dech se zastavit, on se však bez ustání modlil a maje Boha před očima snášel pekelný žár. Už spatřil svůj dům, s bolestí narůstala jeho naděje, ve dveřích byla žena. Když viděla Christena vracet se bez dítěte, vyřítila se na něho jako tygřice, které uloupili mládě, domnívala se, že jde o hanebnou zradu. Nedbala jeho pokynu, nevnímala slova z jeho těžce oddychujících prsou, vrhla se do jeho napřažených rukou a chytila se jich. V smrtelném strachu musel zuřící ženu odvléct do domu, musel si vybojovat volné ruce, než se mu podařilo vtlačit pavouka do staré díry a zmírajícíma rukama zatlouct zátku. Dokázal to s boží pomocí. Uhasínající pohled vrhl na děti, spanile se usmívající ve spánku. V té chvíli se mu ulehčilo, jako kdyby v něm nějaká vyšší ruka uhasila žár, a při hlasité modlitbě zavíral oči k smrti. Pokoj a radost nalezli v jeho obličeji ti, kdo opatrně a vystrašeně přišli, aby se podívali, kde zůstala žena. S údivem spatřili uzavřený otvor v okenním rámu, ale ženu nalezli ležet znetvořenou, ponořenou do smrti; z Christenovy ruky si přivodila žhoucí smrt. Vesničané postávali a nevěděli, co se stalo, dokud se nevrátil chla-
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219327