„No,“ protáhl významně Pemberton a časopis zase odložil. „Něco ti povím, ale musíš mi slíbit, že to neřekneš živé duši. Znáš starou paní Fountainovou, co bydlí vedle vás?“ Harrieta se na něj dívala s tak neskrývaným pohrdáním, že se zhroutil smíchy. „Cože?“ dostal ze sebe. „Tak ty těm historkám o paní Fountainové a o všech těch lidech, co jsou pohřbení u ní na zahradě, nevěříš?“ Před několika lety Pem vyděsil Helyho k smrti vyprávěním, že někdo viděl ze záhonů na zahradě paní Fountainové vyčuhovat lidské kosti, a že si paní Fountainová vycpala svého zesnulého manžela a usadila ho do sklápěcího křesla, aby jí po večerech dělal společnost. „Takže nevíš, kdo to udělal.“ „Ne,“ opáčil poněkud odměřeně Pemberton. Stále si pamatoval, jak do jeho pokoje tehdy přišla máma (zrovna si sestavoval model letadélka; je zvláštní, jaké věci člověku občas utkví v paměti) a řekla mu, ať vyjde na chodbu, a tam mu pověděla, že je Robin po smrti. To bylo poprvé a naposledy, co ji viděl plakat. On sám neplakal, bylo mu devět, netušil, o co jde, jenom se vrátil do pokoje, zavřel za sebou dveře a – obklopen mračnem sílící stísněnosti – pokračoval v lepení letadla zvaného Sopwith Camel. Dodnes si pamatoval, jaké tvořilo lepidlo ve spojích kapky, vypadalo to příšerně a on nakonec model ani nedokončil a vyhodil ho. „Z těchhle věcí by sis neměla dělat legraci,“ napomenul Harrietu. „Já si z toho nedělám legraci. Myslím to smrtelně vážně,“ odsekla povýšeně Harrieta. Pemberton si – nikoli poprvé – uvědomil, jak málo je podobná Robinovi, byli tak odlišní, že se dalo jen těžko uvěřit, že jsou příbuzní. Za to, jak vážně Harrieta působila, částečně asi mohly ty tmavé vlasy, ovšem na rozdíl od Robina vypadala celkově tak nějak těžkopádně: měla kamennou tvář, chovala se přepjatě a nikdy se nesmála. U Allison viděl Pemberton rozmarné záchvěvy Robinova ducha (teď na střední škole začínala mít roztomilou chůzi, tuhle se za ní otočil na ulici, aniž věděl, že je to ona), Harrieta však nepůsobila roztomile či rozmarně ani v těch nejdivočejších představách. Harrieta byla nedopatření. „Podle mě čteš moc detektivek, beruško,“ prohlásil. „Vždyť se to všechno stalo ještě předtím, než se narodil Hely.“ Udělal gesto, jako by neviditelnou holí odpaloval golfový míček. „Tehdy tu zastavovaly tři nebo čtyři vlaky denně a kolem kolejí se potulovalo daleko víc různých pobudů.“ „Možná je ten člověk, který to udělal, pořád někde poblíž.“ „Kdyby to byla pravda, proč ho ještě nechytili?“ „Stalo se tu předtím, než Robina našli, něco neobvyklého?“ 105
TARTOVA_MAL_KAMARAD_STR576.indd 105
8.7.2016 11:01:54
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219306
Pem si posměšně odfrkl. „To jako myslíš něco strašidelného?“ „Ne, jenom neobvyklého.“ „Heleď, to nebylo jako ve filmu. Nikdo tu neviděl obcházet obrovského úchyláka, o kterém se pak zapomněl zmínit policii.“ Povzdychl si. Řadu let po Robinově smrti byla ve škole o přestávce nejoblíbenější kratochvílí hra na jeho vraždu. Děti si ji předávaly mezi sebou a postupem času se měnila, ale na základní škole byla populární dodnes. Nicméně ve verzi určené na hřiště byl vrah dopaden a potrestán. Děti utvořily u houpaček kruh a na neviditelného pachatele ležícího tváří k zemi v jejich středu dopadaly smrtící rány. „Tehdy k nám chodil každý den nějaký policajt nebo kazatel,“ řekl nahlas. „Děti ve škole se někdy vytahovaly, že vědí, kdo to udělal, nebo dokonce že to udělaly samy. Jenom aby na sebe upoutaly pozornost.“ Harrieta z něj nespouštěla oči. „Děti tohle dělají. Takový Danny Ratliff, páni… Jak ten se pořád chvástal, co všechno provedl, a přitom to nebyla pravda, třeba tvrdil, že někomu prostřelil čéšky nebo že nějakým starým ženským hodil do auta chřestýše. To bys nevěřila, jaké pitomosti jsem ho slyšel u bazénu říkat…“ Pemberton se zarazil. Dannyho Ratliffa znal od dětství, byl to slabý kluk, který se rád naparoval, divoce gestikuloval a měl neustále plnou pusu vychloubačných řečí a planých výhrůžek. Pem ho sice pořád viděl jasně před sebou, nebyl si však jistý, jak by měl ten obraz přetlumočit Harrietě. „On, teda Danny, je prostě cvok.“ „A kde tohohle Dannyho najdu?“ „Hele, zklidni se. S Dannym Ratliffem je lepší si nic nezačínat. Právě ho pustili z basy.“ „Proč tam byl?“ „Rvačka s nožem nebo něco takového. Už se nepamatuju. Jeden každý z téhle rodiny seděl za ozbrojenou loupež nebo za zabití, tedy až na toho nejmladšího, toho mentálně zaostalého kluka. A Hely mi říkal, že i ten tuhle zmlátil pana Diala.“ Harrietu to vyděsilo. „Ale to přece není pravda. Curtis se ho ani nedotkl.“ Pemberton se vesele zasmál. „Tak to nerad slyším. Ještě jsem nepotkal nikoho, kdo by potřeboval pořádnou nakládačku víc než pan Dial.“ „Ještě jsi mi neřekl, kde toho Dannyho najdu.“ Pemberton si povzdychl. „Podívej se, Harrieto,“ řekl. „Danny Ratliff je, no, stejně starý jako já. Ta věc s Robinem se stala, když jsme byli ve čtvrté třídě.“ „Třeba to udělalo dítě. Možná právě proto ho nechytili.“ 106
TARTOVA_MAL_KAMARAD_STR576.indd 106
8.7.2016 11:01:54
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219306
„Podívej se, já vážně nechápu, proč si myslíš, že jsi tak geniální, že bys to mohla vyřešit, když se to nikomu jinému nepodařilo.“ „Říkal jsi, že chodí do bazénu?“ „Ano, a taky do hospody U Černých dveří. Ale jak ti říkám, Harrieto, ten s tím vším neměl nic společného, a i kdyby měl, uděláš nejlíp, když ho necháš na pokoji. Těch bratrů je několik a všichni jsou to magoři.“ „Magoři?“ „Ale ne, ne v tomhle smyslu slova. Chci říct… jeden z nich je kazatel – nejspíš jsi ho už viděla, stává na silnici a huláká něco o pokání a podobných nesmyslech. A ten nejstarší, Farish, strávil nějaký čas v blázinci ve Whitfieldu.“ „Kvůli čemu?“ „Protože ho někdo praštil do hlavy lopatou nebo něčím. Už si to nepamatuju. Všichni, jeden jako druhý, jsou každou chvíli za mřížemi. Za krádeže aut,“ dodal, když si všiml, jak se na něj Harrieta dívá. „Vloupačky. Nic takového jako to, o čem mluvíš ty. Kdyby měli něco společného s Robinovou smrtí, policajti by to z nich už dávno vymlátili.“ Zvedl Harrietin šek, který dosud ležel na pultě. „Jasný, kočko? Tohle je za tebe i za Allison?“ „Ano.“ „Kde vlastně je?“ „Doma.“ „A co dělá?“ naklonil se k ní Pem a opřel se o lokty. „Kouká na Temné stíny.“ „Myslíš, že se teď přes léto někdy staví v bazénu?“ „Když bude mít chuť…“ „Má kluka?“ „Kluci jí každou chvíli volají.“ „Hm, jo?“ zamračil se Pemberton. „Kdo třeba?“ „Nemá chuť se s nimi bavit.“ „A proč?“ „To nevím.“ „Myslíš, že se mnou by se bavila, kdybych jí zavolal?“ Harrieta náhle změnila téma. „Hádej, co chci teď v létě udělat.“ „Co?“ „Přeplavu celý bazén pod vodou.“ Pemberton – kterého už začala její společnost poněkud unavovat – obrátil oči v sloup. „A co dál? Hodláš se dostat na obálku Rolling Stone?“ 107
TARTOVA_MAL_KAMARAD_STR576.indd 107
8.7.2016 11:01:54
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219306