D IVOKÉ
KARTY
II – T RUMFOVÁ
ESA
Jidበse tfiásl a mûl modré rty. Ve vlasech mu visely kousky vánoãního fietûzu. K podráÏce jedné boty se mu pfiilepil útrÏek lepkavého kartonu. Pistoli mûl zkroucenou jako sinusoidu. Tfiásl se a mûl modré rty. Byl pfienesen do kontejneru na Christopher Street a asi na dvacet minut pfiestal existovat. Zpátky jel taxíkem. Taková energie, pomyslel si Hubbard. Neuvûfiitelná energie. Ta ta‰ka nûjak˘m záhadn˘m zpÛsobem oh˘bá prostoroãas. „Proã smetí?“ zeptal se Jidá‰. „Proã hromady bordelu? A koukni na moji pistoli...“ V‰iml si kartonu a pokusil se ho dostat z boty. Zbavil se ho s lepkav˘m trhnutím. „Myslím, Ïe je fixovaná na odpadky,“ fiekl Hubbard. „A zdá se, Ïe ta vûc nûkdy zkroutí i neÏivé pfiedmûty. Cítil jsem, Ïe je nûjak naru‰ená – tfieba v tom je ta potíÏ.“ Musel vymyslet jin˘ zpÛsob, jak si tu vandraãku podmanit. âekat, aÏ usne, k niãemu nevedlo – procitla pfii prvním Jidá‰ovû nebezpeãném pohybu. Neurãitû pfiem˘‰lel nad otravn˘m plynem, pak ale dostal nápad. „Mበna okrsku pfiístup k uspávací pu‰ce?“ Jidበzavrtûl hlavou. „Ne. Ale myslím, Ïe by se nûco na‰lo v hasiãské zbrojnici, pro pfiípad, Ïe by se bylo potfieba vypofiádat s nûjak˘mi uprchl˘mi zvífiaty.“ V Hubbardovû mysli krystalizoval nápad. „Chci, abyste mi s Blackem jednu uspávaãku ukradli.“ K samotné stfielbû by pfiimûl Blacka – kdyby ta záhada z ta‰ky provedla protiúder, zaútoãila by na Blacka. A kdyÏ by ta Ïenská spala, zmocnil by se té vûci... A pak by byla fiada na nûm. Mohl by tomu vûnovat ve‰ker˘ potfiebn˘ ãas, pohrával by si se stafieninou myslí, a jí by pfiitom v mozku zÛstalo dost rozumu na to, aby vûdûla, co se s ní dûje. Ach ano. Moc ukofiistûného zafiízení by mohl vyzkou‰et na lidech, které by sebral pfiímo z ulice. A potom by moÏná pfii‰la fiada na Amona. Olízl si rty. UÏ se nemohl doãkat. ? Zdálo se, Ïe noãních zástupÛ je bezpoãet. Androidovo abstraktní povûdomí o newyorsk˘ch nejchud‰ích vrstvách, fakt, Ïe se tisíce lidí potloukají mezi sklenûn˘mi vûÏáky a solidními mûstsk˘mi rezidencemi a vedou existenci na hony vzdálenou existenci obyvatel tûchto pfiíbytkÛ, témûfi jako by to byli obyvatelé Marsu... Tato abstraktní, digitalizovaná fakta nûjak˘m zpÛsobem nebyla schopna vystihnout skuteãnost: hlouãky muÏÛ, ktefií si podávali láhve kolem ohÀÛ v popelnicích, vykofienûné lidi, v jejichÏ oãích se odráÏela bl˘skající vánoãní svûtla, aãkoliv Ïili za stûnami z lepenky, du‰evnû nemocné, ktefií se choulili v boãních uliãkách nebo vchodech do metra a zpívali litanie ‰ílen˘ch. Jako by mûsto obestfielo nûjaké zlé kouzlo, ãást obyvatelstva padla za obûÈ válce nebo plenûní, z bezdomovcÛ se stali uprchlíci, a ostatní pfiitom byli oãarováni, aby ty druhé nevidûli. Android na‰el dva mrtvé, z nichÏ vyprchaly poslední zbytky tepla. Nechal je leÏet v rakvích z novinového papíru a pokraãoval dál. Na‰el dal‰í, ktefií umírali nebo churavûli, a ty odnesl do nemocnice. Nûktefií pfied ním utekli. Nûktefií dûlali, Ïe si polaroidov˘ snímek staré bezdomovkynû soustfiedûnû prohlíÏejí, naklánûli ho, aby na nûj lépe vidûli – 103 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219212
EDITOR
G. R. R. M ARTIN
ve svûtle ohÀÛ, pak Ïádali o peníze, aby mu vylíãili zjevnû smy‰lenou historku, kde dotyãnou spatfiili. Android si myslel, Ïe je to témûfi beznadûjn˘ úkol. Ale pokraãoval v hledání. ? Black a Hubbard ãekali za dvefimi stafienina zamãeného pokoje. Black popíjel z flétny rum s kolou. „Sny, kámo. Neuvûfiitelné sny. PaneboÏe. Monstra, Ïe bys nevûfiil – lví tûla, lidské tváfie, orlí kfiídla, v‰echno, co tû jenom napadne – a v‰echna byla zatracenû hladová a v‰echna mû chtûla seÏrat. A pak se za nimi objevilo obrovské cosi, jakoby stín, a pak... paneboÏe.“ Nervóznû se pousmál a otfiel si ãelo. „Zalívá mû pot, jen co na to pomyslím. A pak jsem si uvûdomil, Ïe v‰echna ta monstra jsou nûjak propojená, Ïe jsou v‰echna souãástí toho ãehosi. A pak se s kfiikem probouzím. Opakovalo se to pofiád dokola. UÏ jsem byl skoro odhodlan˘ zajít za na‰ím psychologem.“ „Tvoje snící mysl se dotkla TIÁMAT.“ „Jo. To mi fiíkal i Matthias – Jidበ–, kdyÏ mû verboval. Nûjak vycítil, Ïe se ke mnû chce TIÁMAT dostat.“ Hubbard se sv˘m typick˘m zpÛsobem u‰klíbl. Black stále nevûdûl, Ïe Fantóm kaÏdou noc vstupoval do jeho mysli, Ïe mu do mysli vkládal sny, Ïe ho noc co noc nutil, aby se s kfiikem probouzel, a Ïe ho málem dohnal na pokraj psychózy, takÏe kdyÏ mu Jidበvysvûtlil, co se mu stalo a jak by ho ¤ád mohl tûch snÛ zbavit, zednáfii se jevili jako jediná moÏná odpovûì. To v‰echno proto, Ïe ¤ád potfieboval nûkoho v˘‰e postaveného v hierarchii newyorské policie, neÏ byl Matthias, a Black byl odváÏn˘ a oddan˘ policista, pfiedurãen˘ k pov˘‰ení... „A pak odhlasovali, Ïe mû nepfiijmou.“ Detektiv zavrtûl hlavou. „Balsam a ostatní, tihle konzervativní zednáfii, nestáli o chlápka vychovaného v katolické vífie. Hajzlové. A TIÁMAT uÏ byla na cestû. Pofiád tomu nemÛÏu uvûfiit.“ „Pfiedpokládám, Ïe ti nepomohlo ani to, Ïe mበjméno po Franti‰ku Xaverském.“ „AlespoÀ nepfii‰li na to, Ïe moje sestra je jepti‰ka. To by mû zlikvidovalo na sto procent.“ Dopil obsah flétny a vydal se k ob˘vacímu pokoji, aby láhev vyhodil do smetí. „A na druh˘ pokus jsem se tam uÏ dostal.“ Nikdy nezjistí‰ proã, pomyslel si Hubbard. Nikdy nezjistí‰, Ïe Amon tvoje ãlenství vyuÏíval coby nástroje proti Balsamovi, Ïe chtûl b˘valého Mistra s tûmi jeho iracionálními pfiedsudky a stafieck˘mi zpÛsoby a zdûdûn˘mi mystick˘mi Ïvásty zcela vy‰típat. Nebo jak vyuÏil rozhodnutí v tvÛj neprospûch, aby pfiesvûdãil Kim Toy, Rudocha a Fantóma, Ïe Balsam musí odejít. A potom do‰lo ve starém chrámu k tomu poÏáru, kter˘ Amon nûjak naaranÏoval, Amon svoje lidi zachránil z plamenÛ, pfiiãemÏ Balsam a v‰ichni jeho následovníci zahynuli. Hubbard si vzpomínal na v˘buch, na oheÀ, na bolest, na to, jak mu v prudkém plameni zãernala kÛÏe. ¤val o pomoc, vidûl obfií astrální Amonovu postavu, jak vyvádí své stoupence, a kdyby Kim Toy netrvala na tom, Ïe se pro nûj vrátí, sám by tam zemfiel. Amon mu plnû nedÛvûfioval, tehdy ne. Hubbard byl v ¤ádu teprve krátce a Amon zatím – 104 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219212
D IVOKÉ
KARTY
II – T RUMFOVÁ
ESA
nemûl pfiíleÏitost si s ním pohrát, vstoupit mu do mozku a pfiinutit ho, aby se pfied ním kofiil, hrát s ním nekoneãné psychohry a v dlouhé fiadû poníÏení ho t˘rat a podrobovat si ho... Ano, pomyslel si, pfiesnû takov˘ Amon je. Vím to, protoÏe já jsem taky takov˘. Nûkdo zaklepal na dvefie. Hubbard otevfiel a pustil dovnitfi Jidá‰e, kter˘ pfiiná‰el uspávací pistoli v pfiíslu‰ném ãerveném plechovém pouzdfie s nálepkami JEN PRO OFICIÁLNÍ POUÎITÍ. „Páni. Tak to byly nervy. Myslel jsem, Ïe mû kapitán McPherson odtamtud nepustí.“ Spoleãn˘mi silami vyÀali z pouzdra velkou ãernou vzduchovou pistoli a vloÏili do komory ‰ipku. „To by ji mûlo odrovnat na nûkolik hodin,“ prohlásil Black sebejistû. „Dám jí nûco k jídlu, a aÏ bude jíst, stfielím ji ode dvefií.“ Zastrãil si pistoli vzadu za opasek, z lednice vzal papírov˘ talífi se studenou pizzou a vydal se k Ïenin˘m dvefiím. Odemkl tûÏk˘ visací zámek a opatrnû otevfiel. Hubbard s Matthiasem bezdûãnû ustoupili, neboÈ napÛl oãekávali, Ïe Black zmizí v kdovíjaké prostoroãasové singularitû, která se ukr˘vala v té ta‰ce... ale Blackovi se zmûnil v˘raz, vsunul hlavu do pokoje, rozhlédl se doprava a doleva. KdyÏ vstoupil zpátky do chodbiãky, tváfiil se nechápavû. „Je pryã,“ fiekl. „Nikdo v tom pokoji není.“ ? Modulár se zadíval na nápoje, které pfied ním byly sefiazeny v baru. Irská káva, martini, margarita, pivo s whisky, brandy Napoleon. Cítil teì upfiímnou touhu zkou‰et nové chutû a pfiem˘‰lel, jestli v nûm pomaãkání nûkter˘ch tûlesn˘ch ãástí, za nûÏ mohl ten pfiízrak ze stafieniny ta‰ky, neprobudilo smysl pro smrtelnost. „Zaãínám si uvûdomovat,“ pronesl, kdyÏ si ke rtÛm zvedl irskou kávu, „Ïe mÛj stvofiitel je beznadûjn˘ sociopat.“ Cyndi se nad tím zam˘‰lela. „Pokud ti nebude vadit trocha teologie, fiekla bych, Ïe se tím ocitበna stejné lodi jako my ostatní.“ „On totiÏ zaãíná– ále, ono je jedno, co zaãíná dûlat. Ale váÏnû si myslím, Ïe ten chlap je zvrácen˘.“ Android si z horního rtu otfiel ‰lehaãku. „Mohl bys utéct. Pokud vím, tak otroctví je zákonem zakázané. ¤ekla bych, Ïe ti ani nevyplácí minimální mzdu.“ „Já nejsem ãlovûk. Nejsem lidská bytost. Stroje Ïádná práva nemají.“ „Moduláre, to ale neznamená, Ïe musí‰ dûlat v‰echno, co ti fiekne.“ Android zavrtûl hlavou. „To by ne‰lo. Mám naprogramované zábrany, které mi nedovolí ho neposlouchat, neuposlechnout jeho pfiíkazÛ nebo jakkoliv odhalit jeho identitu.“ Cyndi se zatváfiila pfiekvapenû. „Má to dÛkladnû pofie‰ené, to se musí nechat.“ Soustfiedûnû se na Modulára zadívala. „Proã tû vÛbec sestrojil?“ „Chystal se mû produkovat v masovém mûfiítku a prodat mû vojákÛm. Ale myslím, Ïe si tyhle hrátky se mnou uÏívá natolik, Ïe se k prodeji práv Pentagonu moÏná nikdy nedostane.“ „Za to bych byla na tvém místû vdûãná.“ „To nevím.“ Sáhl po dal‰ím pití a pak Cyndi ukázal snímek staré bezdomovkynû. „Musím najít tuhle osobu.“ – 105 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219212