František Kotleta
„A mají mít místo očí temnou prázdnotu?“ nedal jsem se odbýt. Vietnamec vyskočil na nohy a přitom po podlaze rozházel generály, slony, děla, vojáky i strážce. Li tevka, znuděná naší hrou a ležící na dekách, také vyskočila a tasila přitom své meče. „Gan li,“ řekl pan Ču překvapeně. Gan li neříkali nic. Jenom se na nás vrhli.
*** Hasák prvního muže minul Elišku a ta mu jedním elegantním švihem odsekla horní část lebky i s ku sem mozku. Odletělo to někam do našeho lože. Chlápek si toho ani nevšiml a začal kolem sebe zběsile mávat hasákem. Za chvíli se do malinkaté místnůstky hnali další. „Meč!“ zakřičel pan Ču. Míšenka usekla chlápkovi další kousek hlavy a pak mu vrazila jeden ze svých mečů do krku. Bublala z něj tmavá krev a díky tomu, že mu z hlavy zůstala už jenom pusa a půlka mozku, trochu ztratil orientaci. Eliška mu meč v krku nechala a kopem ho odstrčila směrem ke starému Vietnamci. Ten mu podrazil nohy, a když padal k zemi, vytáhl si z něj meč. „Díky!“ zařval a vrhl se jí na pomoc. Jako dvojice fungovali nečekaně sehraně. Vyhýbali se těžkopádným úderům gan li a postupně jim od sekávali různé kousky těla – tak trochu, jako když člověk při opékačce postupně odřezává už upečené kousky prasete, dokud se nedostane na holé kosti. Hrábl jsem pod deku a vytáhl z ní svou pistoli. Měla v zásobníku posledních deset nábojů. Nestřílel
98
Velké problémy_tisk.indd 98
11. 7. 2016 22:38:07
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219185
Velké problémy v Malém Vietnamu
jsem. Ti chlápci s temnotou místo očí by si toho ani nevšimli. Schoval jsem ji za opasek a vzal do rukou jídelní stoleček. Byl z poctivého dubového dřeva. „Šaaaaaagž,“ mrmlala ústa půlhlavého Vietnamce. „Já vím, Shang zu se vrátí,“ odvětil jsem a ně kolika mocnými údery mu rozmázl zbytek hlavy po podlaze. Pomohlo to jenom trochu – přestal se snažit něco říct, ale pořád se cukal a zkoušel kolem sebe mlátit hasákem. Přišlápl jsem mu ruku s nářadím a po chvilce páčení jej odzbrojil. Zkusmo jsem mu pak tu ruku, co s ní po mně pořád chmatal, hasákem rozmaší roval. Šlo to dobře. Navíc jsem zjistil, že krev gan li je studená a trochu slaná, když mi to svinstvo cáklo do pusy. Vstal jsem a všiml jsem si, že na zemi se válejí další dva posekaní chlápci a věnují se pokročilému break dance. Dorazil jsem je hasákem – stačilo roz mlátit jim nohy a ruce na maděru a pak už bylo tělo neškodné. Ledaže by měl někdo půlmetrový penis, kterým by se pokusil nás umlátit. „Pozor!“ zařvala Litevka. Ohlédl jsem se právě včas. Za mnou stál posekaný vietnamský mafián a chystal se mi vrazit železnou tyč do hlavy. Zhoupl jsem se a skrčil. Tyč mi ne škodně prosvištěla pár centimetrů nad hlavou a pak se do mafiána zasekly vietnamské meče a zastavily jej. Hasákem jsem mu potom postupně prorazil obě kolena. Hned nato se už bezhlavý sesul k zemi. Padl jako poslední z pětice. Rozhlédl jsem se po místnosti. Zmítající se těla od mítala umřít, ale rozdrcené kosti a posekané svaly jim znemožnily se hýbat. Místnost páchla krví a masem.
99
Velké problémy_tisk.indd 99
11. 7. 2016 22:38:07
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219185
František Kotleta
Kousky Vietnamců se válely naprosto všude. Kus lebky s černými vlasy se louhoval i v malém šálku, ze kterého jsem ještě před chvílí pil čaj. „Sorry, pane Ču, ale odéru tohohle bytu trocha cigaretového dýmu už jenom prospěje,“ prohlásil jsem, zasunul si zkrvavený hasák za opasek a z kap sy vytáhl cigarety. Stačilo pár šluků a hned jsem se cítil lépe. „Gan li nás vyčmuchali dřív, než jsem čekal. Musí me zmizet a rozdělit se. Brzy tady mohou být další. Ti muži byli ještě dnes před obědem živí a naprosto v pořádku,“ mumlal starý Vietnamec, zatímco jsme se hnali ven z bytu. „A navíc jsem jim už vyplatil zálohu, zatraceně,“ dodal zklamaně. „Pozdě,“ oznámil jsem celkem zbytečně, když jsme vypadli ze dveří. Viděli jsme to všichni. Na parkovi šti před domem stálo kolem dvaceti postav. Stačilo jim pohlédnout do očí a hned jsme věděli, na čem jsme. Kousek od nich ležela i tři mrtvá těla. Nejspíš se jim někdo pokoušel klást odpor. Marně. Za chvíli vstanou a přidají se ke gan li. Jenže to ještě nebylo to nejhorší.
*** „Nazdar mladej,“ vyšel zpoza lampy, která osvětlova la prostor před domem, Hort. V ruce držel dlouhý rovný meč. „Koukám, že ses naučil, jak schytat pár kulek a přežít,“ postavil se vedle něj Gibson. I on měl v ruce stejně elegantní chladnou zbraň. Byl jsem z toho tak v šoku, že jsem si dalších změn všiml až po delší chvíli. Oba měli na sobě
100
Velké problémy_tisk.indd 100
11. 7. 2016 22:38:07
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219185