100
Echo Heronová
úplně jiné společenské třídy, většinou úctyhodné vdané dámy, ale našlo se tam i pár prodavaček a starších vdov. Když Josii uložili do čisté postele, přinesla slečna Grennanová Claře podnos s jídlem. Dostala velkou misku horkého vývaru s krupkami, tlustý krajíc tmavého chleba namazaného máslem, klobásu a hrnek horkého sladkého čaje. S prvním soustem si uvědomila, jak je hladová. Chvatně zhltla vše do posledního drobečku a cítila, jak se jí vracejí síly. Ale zároveň měla pocit, že ujídá těm nešťastnicím ze společného oddělení. Věděla, že Josie bude ještě nějakou dobu spát, a tak vyšla na schodiště před nemocnicí. Drobně pršelo a déšť jí proměnil vlasy v záplavu neuspořádaných kudrn připomínajících Medúzu. Usmála se při představě, jak teď asi působí na kolemjdoucí. Vlasy má rozježené na všechny strany jako pomatená ženská, která se rozhodla utéct z nemocnice. Pomalými kroky se vydala na krátkou procházku. Potřebovala si utřídit myšlenky a vše, co se přihodilo, a promyslet si, jaké následky budou dnešní události nejspíš mít. Přešla několik bloků a narazila na kapli. Dveře byly otevřené a uvnitř se svítilo, jako by na ni čekali. Obklopena hlubokým tichem usedla do poslední lavice a klekla na dřevěné klekátko. Svou prostou modlitbu obrátila k Ježíšovi, trpícímu Bohu, který na barevném skleněném okně za oltářem prožíval agonii v Getsemanské zahradě. „Nechápu,“ šeptala, „proč bych byla požehnána tímto darem, kdybych ho neměla používat. Můj sen jistě jen tak neskončí.“ Hrdlo se jí sevřelo zármutkem i snahou zoufalství přemoci. Pak se mu ale poddala a rozplakala se. Klečela dlouho, kolena měla celá zdřevěnělá. Z nebes se jí sice nedostalo žádného zjevení, ale ona už přesně věděla, jakou cestou se vydá. V umění se pokusí dokázat všechno, co bude v jejích silách. Co přesně to ale bude obnášet, bude muset ponechat osudu. Vstala, sehnula se v lavici a vydechla dlouhým naříkavým tónem, jako to dělaly irské pradleny, než si vyhrnuly rukávy a ponořily ruce do necek s vařící vodou.
POLEDNE U TIFFANYHO_TISK.indd 100
15.1.2016 10:15:23 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219033
POLEDNE U TIFFANYHO
101
Fort Green Park, Brooklyn 13. října 1889
P
se nedalo poznat, že je s Josiiným obličejem něco v nepořádku. Nikdo z kolemjdoucích nevěnoval trojici nejmenší pozornost, ani když scházela po schodišti vedoucím z nemocnice, ani když nastupovala do čekající drožky. Mlčeli. Henry promluvil, až když jim do penzionu slečny Toddové chybělo asi jenom půl míle. „Pojďme si ten plán projít raději ještě jednou.“ Clara vyhlédla z okénka, kudy právě projíždějí. „Je to velmi jednoduché. V neděli ráno je mezi devátou a jedenáctou v penzionu vždycky prázdno. My přijedeme chvíli po desáté. Já vejdu dovnitř jako první a ujistím se, že tam opravdu nikdo není.“ Sáhla do kabelky pro kapesník. „Bude-li vzduch čistý, zamávám tímhle ve vstupních dveřích. Vy, Henry, pak dovedete Josii nahoru do pokoje.“ „Ale co když tam někdo bude?“ vyhrkla Josie a mimovolně si ohledávala prsty oteklý obličej ukrytý pod závojem. „Třeba Julie Allingová?“ „V tom případě mlč, neříkej ani slovo a hlavně se nezastavuj. Pokud se někdo objeví, nějak ho zabavím a vy mezitím proklouznete kolem mne. Budu tvrdit, že mě pan Belknap přišel navštívit se svou švagrovou z Denveru.“ „Pořád si myslím, že by bylo bezpečnější provést to až večer,“ vzdychl si Henry. Josie zavrtěla hlavou. „To ne, to mají všichni v domě hlad. Hledají, kde je co k snědku, a v salonu je obvykle spousta lidí.“ Drožka zastavila na rohu ulice a Clara vystoupila. Udělala sotva pár kroků, když Henry vystrčil hlavu z okénka a zavolal za ní: „Když nevyjde tohle, uděláme to, jak jsem navrhoval – zabalíme ji do koberce a vyneseme nahoru. U Kleopatry se to osvědčilo.“ od hustým smutečním závojem
POLEDNE U TIFFANYHO_TISK.indd 101
15.1.2016 10:15:23 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219033
102
Echo Heronová
Penzion slečny Toddové 20. října Milá teto Harriet a strýčku Josephe, máme tady v penzionu malou záhadu, která by vás mohla zajímat. Jak jsem se zmínila ve svém minulém dopise, když byla Josephina Wolcottová navštívit Claru u Tiffanyho, nečekaně ji schvátila ošklivá chřipka (tak nám to aspoň pověděli). Jakýsi lékař, jehož jméno jsme nikdy předtím neslyšeli, prý prohlásil, že je na tom tak špatně, že se nemůže vrátit do penzionu. Clara ji proto odvezla k nějaké paní Smithové (o které jsme také nikdy neslyšeli), kde Josie údajně řadu dní pobývala. Jednoho rána minulý týden nám ale Clara oznámila, že je Josie zpět. Všechny nás to překvapilo, protože nikdo z nás, dokonce ani nikdo ze služebnictva neviděl, že by se vracela. Samozřejmě jsme ji chtěli přivítat, ale Clara prohlásila, že doktor Josii zakázal stýkat se s jinými lidmi, aby se jí ta chřipka nevrátila. Josephine byla tedy v pokoji a nevycházela. Clara jí tam dokonce nosila jídlo. Jednou jsem se s ní pokusila promluvit přes dveře – chtěla jsem se zeptat, jestli něco nepotřebuje –, ale nedočkala jsem se žádné odpovědi. Napadlo mě, že třeba leží mrtvá na podlaze, a tak jsem chtěla vejít, ale bylo zamčeno! Protože jsem pečlivá a svědomitá dívka, zkusila jsem nakouknout dovnitř klíčovou dírkou, ale ta byla něčím zakrytá. Druhý den se na mne rozzlobená Clara obořila, že Josephine nesmí být za žádných okolností rušena, a pokud s ní chceme nějak komunikovat, máme to udělat písemně. Zdá se mi to podivné. Už se vyrojily i spekulace, že Josephine trpí nějakou těžkou chorobou, například tyfem nebo spálou, kterou by nás mohla snadno nakazit. Mám pokoj přes chodbu, tak si asi dovedete představit, že mi to není lhostejné. Právě v okamžiku, kdy jsem v zájmu vlastní bezpečnosti chtěla trvat na tom, aby nám Clara vysvětlila, co se vlastně děje, přišly obě sestry Wolcottovy k večeři, jako by se nic nestalo. Všechny nás to vyvedlo z míry natolik, že jsme to zvláštní chování nedokázali nijak komentovat. Kdybyste tedy v Tallmadge zaslechli něco, co by dokázalo tuhle malou záhadu vysvětlit, dejte mi prosím vědět. Vaše milující neteř Julie Allingová
POLEDNE U TIFFANYHO_TISK.indd 102
15.1.2016 10:15:23 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219033