104
Dominique de Saint Pern
bavená. Fenka na ni upírala vlahý pohled a lehce se chvěla. Karen ji vzala do náruče, mazlila se s její jemnou, šedostříbrnou srstí, zabořila do ní nos a pak ji opatrně postavila na zem. Co se s nimi stane, bude-li muset opustit Keňu? Vrátila se ke své práci, tedy k vyhloubení šesti jamek v pravidelných rozestupech pro pivoňky „Vévodkyně z Nemours“, které jí poslala jedna starší dáma z Kodaně. Zasadí je, i když ví, že je nikdy neuvidí kvést. Jakmile byly jamky připravené, opatrně do nich vložila sazenice a holýma rukama k nim přihrnovala hlínu. V hlavě se jí znovu vynořila včerejší scéna. Absurdní, nepřiměřená, hloupá. Byla na sebe naštvaná. Překročila meze? Ale co! Až se Denys vrátí, omluví se mu, určitě pochopí, že měla nervy na pochodu. Farah se před ní objevil, aniž ho slyšela přicházet. A ještě měl v ruce dopis. „Bwana Denys.“ Usmíval se. Karen přehlédla své sazenice, které se vítězně tyčily nad masou hlíny, a nařídila zahradníkovi, aby uklidil nářadí. Pak, spolu se psy, vešla do domu. Sebevědomě se usadila v chladu své pracovny a otevřela dopis. Jeho obsah ji zaskočil. Denys vysvětloval, že ho její včerejší výroky rozrušily, ale že pochopil její argumenty. Lituje, že hovořila jen o negativních stránkách celé situace. Zastaví se na farmě, ještě než pojede do Londýna vyřídit nějaké záležitosti, a pokusí se domluvit jí schůzku s princem. Do té doby bude bydlet v Muthaize a během dne k ní pošle Kamaua, aby mu z farmy přinesl nějaké důležité papíry a župan. Pochopila, že zašla příliš daleko. 13 Na iniciátorovi celé této hrůzy si vymohla odklad. I když ten starý nabob skřípal zuby. Zůstane až do příští sklizně a možná ještě déle, dokud nebudou pytle naplněny kávou. Uhrála šest měsíců. Devátého června 1931 odjede. Farma byla prodána v dražbě, nucený prodej. Z buše se
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219030
BARONKA BLIXENOVÁ
105
vynořil Denys a pokoušel se koupit dům a les, který ho obklopoval – marně. Přinejmenším to zkusil. Každým dnem ztráceli akcionáři peníze. Dva roky nesplácená hypotéka plus neustále nabíhající úroky… Realitní agent oloupil místo o jeho krásu. Rozparcelovaná půda pečlivě obdělávaná rukama squatters, dům, který žil v rytmu Denysových příjezdů a odjezdů i nezapomenutelných večeří při svíčkách, pole, plantáže… to vše se brzy změní v rezidenční zónu. Luxusní pavilony, golfová hřiště, club-house a celý ten humbuk, co k tomu patří… Zašli do Kareniny pracovny, aby se domluvili na lhůtách. Realitní agent ji chtěl potěšit, a tak prohlásil: „Pokřtíme tento areál vaším jménem: Karen.“ Jen taktak mu neplivla do tváře. Navíc se k tomu přidala malárie. Karen byla v koncích, ležela v posteli, obličej barvy vosku zabořený do polštářů s krajkou. Ještě jedna nebo dvě takové pohromy a už se z toho nedostane, nebude mít sílu vstát a jít. Pokaždé ji udivilo, že má večer stejné problémy, jaké se objevily už ráno. Dávno předtím, po jednom nesnesitelném charitativním dni, jehož patronkou byla stejně nesnesitelná lady Griggová, Karen zaslechla svého kuchaře Esu pronášet: „S Boží pomocí to přečkáme!“ A to bylo přesně ono, to byl její současný život v Mbogani. Šňůra dní pod patronátem lady Griggové. Sama by to nikdy nezvládla. Včera se na ni obořil Dickens. Vzteky se celý třásl. „Dobře víte, že zákon zakazuje domorodá shromáždění!“ Dílovedoucí mluvil o své noční můře jménem ngoma. Úzkoprsí běloši v čele s Dickensem a jeho ženou opovrhovali kikujskými tanci, které byly v přímém rozporu s jejich přesvatou představou slušnosti. Neboť anglosaská slušnost chtěla vnutit svá pravidla celému světu. A díky různým intrikám dosáhli svého. Karen nechápala, co lidé, kteří se děsí všeho, co je jim cizí, pohledávají právě v Keni. Nenechala Dickense domluvit. „Po dobu, co mi bude tato půda náležet a já budu paní Mbogani, mi nikdo nezabrání dát souhlas s nočními tanci ngoma.“ Podle ní neexistoval v Africe žádný jiný tanec, který by se svou krásou vyrovnal tancům na oslavu úplňku. Noci ožívaly magií, vzduch byl nasáklý slavnostními vůněmi a espla-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219030
106
Dominique de Saint Pern
náda se stala divadelní scénou s kulisou spící džungle za zády. Jakmile zapadlo slunce, přicházely do Mbogani stovky Kikujů z okolních vesnic a usazovaly se na trávníku. Ten se brzy zaplnil i malými ohřívadly, jejichž toulavé světlo poskakovalo po tvářích a tělech téměř nahých tanečníků. Celý den se mladí lidé soustřeďovali na to, aby se stali živými sochami. Pečlivě si natírali celé tělo od hlavy až k patě směsí oleje a červené křídy. S výjimkou masajských válečníků se Karen s tak ohromujícím divadlem nikdy nesetkala. Nahá ňadra dívek pokrývaly dlouhé náhrdelníky a šperky ze skleněných perel, na stehnech poletovaly kožené suknice a kolena měly pomazaná bahnem; tomu odpovídala i nahota chlapců, jejichž jediným oblečením byl jejich pevný účes propletený koženými šňůrkami a pomazaný jílem. Jakmile starší ženy udělaly okolo párů kruh, tanec započal. Karen měla z celého tance nejraději pasáž, kdy si dívky stouply chlapcům na nohy a nataženýma rukama je uchopily v pase. Hoši pak měli v každé ruce jedno kopí a vší silou jimi bušili do země. Bylo to dost odvážné, ale cudné. Těla se nesměla vzájemně dotknout. Nad tím, aby se žádný účastník nedopustil nepředepsaného pohybu, bděl strážce ctnosti, který poskakoval okolo tanečníků s dlouhou holí v ruce. Na jejím konci svítily žhavé uhlíky, které, pokud to bylo třeba, hodil na tělo provinilce, jenž musel, podle tradice, trest přijmout. Touha i radost se mísily v rytmu píšťal a bubínků a jasný, monotónní hlas zpěváka zněl někdy až do časného rána. Karen považovala ngomu za jakousi pupeční šňůru spojující domorodce s přírodou, šňůru, kterou žádná cizí civilizace ještě nedokázala přetnout. Pohoršovalo ji, že Dickensovi a jim podobní považují radost a sex za urážku Boha. Nicméně tentokrát měl Dickens dobrý důvod se rozčilovat. Jeden muž byl zabit a tři další napůl podřezaní. Dvanáct masajských válečníků, které neodolatelně přivábily údery bubínků, se přidalo ke kikujské slavnosti. Byli nazí, na sobě měli jen ozdoby a v ruce zbraně. Stehna měli pomalovaná červenými čarami připomínajícími krvácející rány. Když se přiblížili k ohni, kruh starců se před nimi otevřel a nechal je projít. Ocitli se tak na horké půdě. Všech-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219030