a velk˘m panákem. Dokonce i v tak ‰ílené rychlosti a po rozbité vozovce jelo auto tak mûkce, Ïe jsem koÀak nebryndal. Láhev jsem vrátil, vdûãnû pok˘vl hlavou, vytáhl z kapsy sluchátka, nasadil si je a pustil pfiehrávaã. Hlavu mi zaplavila prastará písniãka skupiny Voskreseniye, moje oblíbená: Tak jako dûtsk˘ hrad to mûsto malé bylo a nezaÏilo snad nemoci ani vpády. Na vûÏi hradební si mlãky rezlo dûlo a kupci z jin˘ch mûst se otáãeli zády. Tak za rokem jde rok, jak proud dnÛ bezv˘razn˘ch – mûsto spí dál. A ve snu vidí zem plnou mûst liduprázdn˘ch a mrtv˘ch skal. Vyjeli jsme na hlavní tfiídu. Auto stále zvy‰ovalo rychlost a já si uvûdomil, Ïe po Moskvû jsem takov˘m tempem je‰tû nikdy nejel. A nejen po Moskvû… Neb˘t toho vyãi‰tûného pravdûpodobnostního pole, asi bych fiidiãe pfiimûl rychlost sníÏit, kdeÏto takhle mi jen Ïaludek vytrvale stoupal aÏ k hrdlu. KdyÏ v stínu chladn˘ch skal se hudba rozeznûla – mûsto spí dál. A nikdo netu‰í, kam za k˘m uhánûla, koho zpûv zval. Automaticky jsem si vzpomnûl, Ïe Romanov je taky Jin˘. JenomÏe neiniciovan˘. Na‰e instituce si ho v‰imly pfiíli‰ pozdû… Návrh tedy sice byl uãinûn, ale on odmítl. Taky volba. Zajímavé je, jak dlouho asi takovouhle muziku za noci poslouchal. Kdo okno nezavfiel si v Ïáru hork˘ch nocí, písni se vzdal. – 100 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219022
Ode‰el hledat zem, kde v Ïilách Ïivot proudí, tam zpûv ho zval. „Dበsi e‰tû?“ byl poslanec i nadále vlídnost sama. Copak mu asi Tygfiík s Medvûdem naordinovali? Îe jsem jeho nejlep‰í kamarád? Nebo Ïe je mi nadosmrti dluÏen? Nebo snad Ïe jsem nemanÏelsk˘, ale o to milovanûj‰í prezidentÛv syn? Proã to vÛbec fie‰ím. Existují stovky zpÛsobÛ, jak v lidech vyvolat dÛvûru, sympatie a pfiání pomoci. Svûtlo má své metody. BohuÏel, Tma jich taky nemá právû málo. Tak proã to fie‰it. Otázka teì stojí úplnû jinak: Na co ‰éf najednou potfiebuje zrovna mû?
– 101 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219022
V Perovu uÏ na mû ãekal Ilja, kter˘ se rukama v kapsách s odporem zahledûl na nebe, z nûhoÏ se sypal drobn˘ sníÏek. „To to trvalo,“ utrousil, kdyÏ jsem si s poslancem podal ruku a vystoupil z auta. „·éf uÏ se tû nemÛÏe doãkat.“ „Co se to tu vlastnû dûje?“ Ilja se u‰klíbl. Obvykl˘ optimismus ale v tom podivném ‰klebu chybûl. „V‰ak uvid퉅 Jdeme.“ Vyrazili jsme po cestiãce vy‰lapané ve snûhu; cestou nás pfiedhánûly Ïenské z domácnosti s ta‰kami, ztûÏka se vlekoucí od supermarketu. Stejnû je to zvlá‰tní – supermarkety, které u nás vyrostly, vypadají jako ty opravdové. Zato chÛzi mají na‰i lidé stále stejnou – jako by zrovna vystáli hodinovou frontu na promodralé kufiecí mrtvolky… „Je to je‰tû daleko?“ zeptal jsem se. „Kdyby to bylo daleko, nechali jsme tû dovézt autem aÏ tam.“ „A co nበsexuální velikán? Poradil si s tím?“ „Ignat se snaÏil,“ odpovûdûl Ilja vyh˘bavû a já kdoví proã zaÏil krátk˘ okamÏik mstivého potû‰ení – jako by neúspûch krasavce Ignata byl souãástí m˘ch zájmÛ. KdyÏ se to po nûm Ïádalo, zpravidla to zvládal tak, Ïe se uÏ za hodinku za dvû povaloval v cizí posteli. „·éf vyhlásil evakuaãní pohotovost,“ prozradil mi najednou Ilja. „CoÏe?!“ „Máme pohotovost nejvy‰‰ího stupnû. Pokud se nepodafií smr‰È stabilizovat, tak Jin˘ musej Moskvu vyklidit.“ Kráãel pfiede mnou, takÏe do oãí jsem se mu podívat nemohl. Ale proã by mi lhal? „To znamená, Ïe ãerná smr‰È je‰tû pofiád…,“ spustil jsem. Ale hned jsem zase umlkl. ProtoÏe jsem to uvidûl. Kousek pfied námi, nad fádním osmipatrov˘m panelákem na pozadí ‰edivého snûÏného nebe pomalu rotovala ãerná smr‰È. – 102 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219022