Panák ani nejprve nevěděl, že ji drží v rukou. Neznal ji přece. Hnětl ji a chtěl ji proměnit v pět barev. Byla stále stejně zle modrá. Hnětl ji silněji. Rozvinula se jako hádě. Vymkla se mu z prstů a sklouzla po rameně. Otáčí se mu kolem krku a šeptá něco tak zlého, že panák může jen poslouchat. „Jsi hloupý. Takhle se tu dřít pro panenku.“ Panák pohlédl na své zedrané ruce. „Vždyť já to dělám i pro skřivánka.“ „Hloupý jsi,“ syčí klikatá modrá čára. „Panenka už tě dávno nemá ráda.“ A je z ní modré zrcadélko. Panák v něm vidí panenku, jak mává z okna žlutou kytkou cizímu panákovi se zlatými knoflíky. „Nevěřím ti,“ řekl panák. Ze zrcadélka je klikatá modrá čára. Vine se k panákovi, lísá se a šeptá: „Zavedu tě do kraje, kde budeš ze všech panáků nejsilnější. Je tam deset tisíc lvů a ty je všechny přemůžeš a pak si odpočineš na slunci na písku!“ Panákovi jako by se smekly z očí šupiny. Vyvlékl hlavu z kliček a uchopil klikatou modrou čáru pevně do obou rukou. „Tak to ty jsi zavedla na poušť mou panenku!“ Ztuhla jako had, když uvízne v lovcově očku. „Jsi chytrý. Jsi nejchytřejší ze všech panáků, a já už s tebou nechci bojovat.“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218915
Panák povolil prsty. Hladce se mu vysmekla a mihla se k pěti hranicím skvoucích barev. Mísí barvu s barvou, u panákových nohou se rozlívá špinavá kalužka, za chvíli tu zahučí kalné moře a klikatá modrá čára se v něm ukryje. „Tak to ty jsi nám zkazila celý kraj!“ vykřikl panák. „To ty jsi mi zabila i skřivánka!“ Poklekl, vylovil ji z jezera špíny a obalil v prášku ze žluté křídy jako v písku. Uvízla mu v dlaních měkce jako mrtvý had a pro strach o sebe pověděla všechno o Dusbabovi. „On mě přivedl na svět, on si přál, abych ti škodila a zničila celý váš kraj.“ Lež žije lží, a tisíc lží zabíjí jediná pravda. Sotva ji pověděla, byla z ní jen obyčejná modrá čára, jakou je možné prodloužit i zkrátit, ohnout, ale také smazat. Panák ji odhodil na zem. Vedle mne prudce vydechl Standa. Už před dobrou chvílí se vrátil, stál mi u ramene a taky se díval.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218915
Jak napsal na zeď jméno Dusbaba Dusbaba nás nečekal. Krátce jsme zaklepali a vstoupili rázně jeden za druhým. Dojídal poslední pecku z poslední meruňky. „To jsou mi hosti. Co mi nesete?“ Dovedli jsme ho k oknu. Na římse pod ním stál panák. Z ruky mu visela modrá čára. „Co je to za prahloupé žerty?“ zabručel Dusbaba. Ukázal jsem na modrou čáru. „Znáte ji, Dusbabo?“ Stáhl si štítek čepice až k nosu. V příšeří se líp lže. „Tu čáru? Jakživ jsem ji neviděl.“ „Zato ona vás znala moc dobře.“ „Jestli se někdo kamarádí s křídovým panákem, já s klikatou čárou nikdy.“ „Jak víte, že bývala klikatá?“ Uhodil čepicí o zem. „Já ji na tu parádu na zdi neposlal!“ „Jak víte, že to byla ona, kdo zničil panákovský kraj?“
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218915