naše osobité chování naši erotickou potenci, a to jak nepřímo, jednak zastírajíc naše vady, naši méněcennost, jednak napomáhajíc nám k úspěchům, tak i přímo tím, že nám dodává samo o sobě erotickou emotivitu, anebo dokonce i sexuální moc. Za druhé je pak osobité chování s libidinózního hlediska aktem samoúčelným, jelikož usiluje o zastřené, sublimované ukájení našich rozličných pudových přání. Ovšem je-li osobitá povaha nadána mnohostranným smyslem libidinózním, postrádá na druhé straně, jak již bylo zdůrazněno, jakéhokoliv smyslu a významu objektivního. Pro individuum samé je osobitá povaha velmi užitečná, avšak pro blaho společnosti je naprosto bezcenná.
11. Stigma prvých lásek Ačkoliv jsme si objasnili všechny funkce osobité povahy, přece jen pro nás nepozbyla individuální povaha veškeré své tajemnosti a záhadnosti. K náležitému pochopení lidské povahové individuality nestačí poznat její smysl, nýbrž je nezbytné ozřejmit si i její zrod, neboť pouhým smyslem osobitého založení nelze si ještě v žádném případě vysvětlit, proč lidé využívají v životním boji právě té a té osobité povahy, a nikoliv jiné, když přece v zásadě každá povaha má skoro týž smysl a účinek. Doposud se lidé po zrodu povahy mnoho nepídili a prostě předpokládali, že se povaha dědí. Dědičnost povahy zdá se až po dnešní časy většině lidí zcela samozřejmá a nepochybná především proto, že osobitému chování nebývá přisuzován žádný smysl a že se na ně pohlíží jako na bezúčelný dar přírody. Teorií o dědičnosti osobitého charakteru je s to otřást teprve moderní, analytická psychologie, která shledala, že osobitým Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218677
povahovým rysům je nutno přikládat jistý smysl, že osobitá povaha je z hlediska libidinózního vysoce významná a účelná vlastnost. Vskutku také, jak se brzy přesvědčíme, není dnes nikterak třeba předpokládat ani dědičnost, ani jakoukoliv jinou somatickou podmíněnost osobité povahy. Zrod povahy lze zcela uspokojivě vysvětlit exogenně, vnějšími činiteli. Jakou osobitou povahu nabudeme, záleží v zásadě na prostředí, v němž se prvně snažíme hájit své libidinózní zájmy, a to hlavně na jednaní prvních osob, o jejichž přízeň se ucházíme. Přestože u dospělých lidí má osobité založení mnohostranný smysl a je především přetvářkou, byť nevědomou, jíž se lidé snaží zakrýt svou nicotnost, ubohost a méněcennost, má totiž lidské osobité chování původně jednoznačnou a velmi primitivní funkci a jest vlastně jen prostým manévrem, jímž se dítě pokouší přímo vzbudit o sebe zájem milované osoby. Každý člověk se ve svém nejranějším dětství chová zajisté nejrozličnějšími, zcela neosobitými způsoby. Prvotní lidské chování je naprosto přirozené a lze na ně nazírat jako na nikterak osobně nezbarvené, samovolné reakce, jejichž kvalita je určována toliko vnějšími podněty. To však trvá jenom do té doby, dokud dítě nezjistí, že mu jistý způsob chování, k němuž bylo náhodně nějakou událostí vyprovokováno, je s to zajistit nebývalou měrou a nejsnazším způsobem zájem a pozornost milované osoby. Objeví-li dítě jisté libidinózně blahodárné chování, počne je totiž zneužívat a chová se takovýmto výhodným způsobem i tehdy, nemá-li k tomu objektivního důvodu. Tak se lidské chování, které je původně vždy jen prostou reakcí, určovanou kvalitou vnějšího podnětu, stává vnitřně, libidinózními tužbami podmíněnou akcí, jíž se lidé domáhají ukojení svých požadavků, neboli, jinými slovy řečeno, lidské chování se počíná takto individualizovat. Je na příklad přirozené, že v jisté situaci přepadá dítě strach, avšak dostane-li se mu při takovéto příležitosti neobvyklého zájmu a péče milované osoby, je pravděpodobné, že příště bude projevovat strach i v situacích, v nichž jiné děti by jím nebyly stiženy, a to jedině proto, že se mu stýská po onom neobvyklém Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218677
zájmu, který mu byl věnován, když se prvně a opravdu bálo. Z dítěte se stane bázlivec, jelikož chce co nejčastěji dlít ve společnosti milované osoby a získat si její co největší zájem a pozornost. Podobně se může u dítěte vyvinout třeba i hypochondrie, jestliže mu kdysi, když stonalo, byla poskytnuta obzvláštní péče, neboť předstíráním neduživosti, fiktivním stonáním bude se pokoušet opět si získat tak značný zájem a náklonnost jako tehdy. Jiné dítě v případě, že pozná, jak velkou starost působí milované osobě jeho zamlklost a skleslost, může si pak osvojit zase zádumčivý, melancholický charakter apod. Kdyby lidé nesledovali svým chováním žádné cíle, neměli by osobitou povahu a chovali by se přirozeným způsobem, to jest tak, jak si to vyžadují samovolně a přímo vnější podněty. Osobitá povaha vzniká jen tím, že děti jisté přirozené a samovolné reakce předstírají, aby si jimi získaly pozornost milovaných osob. Jak zřejmo, je tedy naše osobitá povaha závislá obecně a v hlavních rysech vlastně na průběhu našich prvních lásek. Jinak řečeno, naší osobitou povahou se stává obecně taková povaha, jaká nejúčinněji působí na naše první milenky, respektive milence, jimiž vzhledem k rodinnému prostředí, v němž se vyvíjíme, jsou nejčastěji naše matky, nebo naši otcové. Objevení výhodného způsobu chování, který by se byl s to stát naším osobitým projevem, není ovšem ponecháno jen náhodě. Děti nejsou vždy nuceny čekat, až nějaká náhodná situace je přiměje k chování, jímž by dosáhly enormního zájmu milovaných osob, neboť mají zároveň i příležitost poznat jisté, k dosažení libidinózních cílů vhodné způsoby chování u jiných lidí. Děti mohou postřehnout třeba chování, jímž si otec zjednává pozornost matčinu nebo matka pozornost otcovu, a čerpajíce z těchto svých poznatků ponaučení, mohou se pak stejným způsobem pokoušet působit na svou matku, respektive na svého otce. Konečně k imitaci osobité povahy jsou děti i přímo podněcovány, jelikož rodiče nepůsobí svým osobitým chováním jen vzájemně na sebe, nýbrž usilují si jím vydobýt i příchylnost svých dětí, a tak vlastně sami děti názorně poučují, jakým způsobem si lze získat přízeň drahého člověka. Dožaduje-li se na příklad matka Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218677