mezím, které však bude možno překonávat novými vynálezy. Světlo místo elektřiny, jednotlivé molekuly místo tranzistorů nebo přesně umístěné jednotlivé atomy namísto opticky nebo magneticky označovaných ploch, to vše již nejsou jen sny, ale reálné výzkumné projekty. Díky stále výkonnějším digitálním nástrojům budeme schopni také v budoucnu ovládat nepřetržitě narůstající záplavu informací. Tyto informace však zdaleka nejsou v bezpečí, protože dnešní digitální paměti nejsou trvalé. Magnetické pásky, pevné disky a vizuální sdělovací prostředky mohou – podle toho, kdo je vyrobil, a podle způsobu skladování a používání – už za několik měsíců nebo let ztratit část své mechanické pevnosti, zmagnetizování nebo optických značek, takže jen zřídka dovedou uchovat svěřené informace déle než několik desítek let. Dodnes můžeme obdivovat v dobře klimatizované vitríně muzea v londýnském Kewu říšskou pozemkovou knihu Doomsday Book, ke které dal v roce 1085 popud Vilém Dobyvatel. Její digitální verze z roku 1986 však přetrvala pouhá dvě desetiletí. Potištěný papír bez kyselin nebo běžné mikrofilmy mohou vzdorovat po staletí, nehodí se ale k uchovávání, přenášení a analýze digitálních informací. Při hledání trvalých úložišť se dnes pokoušíme leptat analogické či digitální údaje jemným paprskem elektricky nabitých atomů na trvalé kovové ploch nebo je upevňovat jako nepatrné kovové krystaly ve stejně nepatrných trubičkách z čistého uhlíku, případně je ukládat v podobě uspořádaných stříbrných zrnek na novodobých mikrofilmech. Než však tyto technologie dozrají, musíme uložené informace neustálým kopírování „osvěžovat“ – vlastně přenášet z jedné potápějící se lodi na druhou. Ale ani trvalá úložiště by informace dlouhodobě nezajistila, protože budoucí počítače je nebudou umět číst. Už dnes si naše počítače nevědí rady s nosiči dat starými deset či dvacet let. Měli bychom snad uložené údaje stále přepisovat do nejnovějších formátů nebo je „balit“ do příslušného provozního a čtecího programu? Anebo dokonce zakládat archivy starých počítačů, čtecích aparátů a provozních systémů? Ohrožené dědictví
| 117 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218548
Starosti nám dělá také rostoucí energetická náročnost našich databank. Význam tohoto problému je prozatím sporný, neboť provozovatelé velkých databank druh a spotřebu energie svých zařízení přísně tají. Dnes činí v USA spotřeba elektřiny těchto databank, spolu s chlazením a osvětlením, asi 1 % celkové spotřeby energie. Počítače, obrazovky a internet tento podíl nejspíš několikanásobně zvyšují. Však i náš mozek spotřebuje neméně než pětinu tělesné energie – dodává si ji ovšem sám a dýchá proto intenzivněji než ostatní tkáně našeho těla. Znepokojující je konečně také zranitelnost digitálně archivovaného vědění vůči náhodnému nebo záměrnému falšování. Digitální údaje lze hravě pozměňovat, aniž by tyto změny zanechaly jakékoliv stopy. Fotografie dnes již nic nedokazuje, protože jí lze libovolně digitálně manipulovat. Ve svém skličujícím pohledu do budoucna nazvaném 1984 popsal George Orwell totalitní režim, který falšuje současné a minulé události natolik důsledně, že toto falšování nelze dokázat. Vítám úsilí evropského společenství co nejúplněji digitalizovat naše kulturní dědictví, dělám si však starosti o zranitelnost těchto údajů. Cynická Pilátova otázka „Co je pravda?“ je v digitálním světě všudypřítomná. Informace sama o sobě nás obohacuje jen tehdy, zušlechtíme-li ji do vědění a předáme-li ji příštím generacím. K tomu, abychom zajistili budoucnost naší kultury, nestačí vyvíjet trvalé archivy. Je především nutno stále znovu vyhledávat a podporovat tvořivé jedince, kteří svou intuicí poznávají souvislost napohled nesouvislých informací, a tím buď vytvářejí nové vědění, anebo přejaté vědění odhalují jako falešné. Vděčíme jim za to, že archivované vědění nikdy pokojně nedřímá, ale neustále se vyvíjí podle zákonů, které se vymykají našemu vlivu. Kam nás toto vědění ještě zavede? Výrok Jeana-Paula Sartra o válce platí také pro vědění: Nejsme to my, kdo vytváří vědění, nýbrž vědění utváří nás. Je to snad důvod, proč ve vzdálenosti 16 miliard kilometrů letí propastí vesmíru pozlacená gramodeska?
|
118
Ohrožené dědictví
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218548
Kapitola 18.
Pohled do daleka Proč nevědomost ohrožuje naši energetickou budoucnost
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218548