102
Petr Schink
‰unkou, párkÛ a litrového kotle kávy. „CoÏe tu nemáte spoleãnost?“ pokusil se zapfiíst zdvofiilostní konverzaci. „V tomdle pokoji to bejvá po ránu obãas fakt zajímav˘. Nûkdy nejsou kunãafti ani schopn˘ sami se najíst nebo voblíct. Vy jste taky na tydle prasárny?“ JelikoÏ mi stoleãek bránil natáhnout se k nûmu a jednu mu ubalit, radûji jsem sáhl za sebe, kde na trámku visel bandalír i s opaskem na peníze. Zrovna jsem vybíral co nejmen‰í minci na di‰kreci, kdyÏ se kluk bez varování svalil jako ‰palek a zaãal kolem sebe kopat. Od pusy mu stfiíkala krvavá pûna. NeÏ jsem staãil cokoliv podniknout, chlapec se pfiestal zmítat a z úst mu vyklouzl napuchl˘ fialov˘ jazyk se stopami po zubech v Ïivém mase. Neh˘bal se a cosi mi fiíkalo, Ïe se uÏ nepohne. Oãi mi sjely na bohatû naloÏen˘ talífi. ·unka byla na jedné stranû potrhaná, jako by z ní nûkdo v kuchyni nebo cestou do pokoje uzobával a pak se to pokusil zakr˘t zeleninovou oblohou. Ti somráci v noci, to mohla b˘t náhoda, ale tohle byl cílen˘ útok na mou osobu. Bylo jasné, Ïe za tím stojí de Krachtovi lidé. Vãera mû z místa boje nûkdo sledoval – nejspí‰ jeden z ÏebrákÛ – a pak se vetfiel do kuchynû a otrávil jídlo. JenÏe jak mohl de Kracht vûdût, co se s jeho synem stalo? Tak rychle! Hlavou mi blesklo nejasné podezfiení, ale nemûl jsem ãas ho rozebírat. Mûl jsem dÛleÏitûj‰í vûci na práci – tfieba pfieÏít. Vyskoãil jsem z postele, aÏ stolek odletûl do rohu a horká káva ocákla protûj‰í stûnu, a zajistil dvefie na západku. V tomhle hostinci ani v tomhle mûstû uÏ jsem se necítil bezpeãnû. Naházel jsem na sebe ‰aty, kfiíÏem pfies prsa pfiehodil bandalíry s nûkolika kapsami na náboje a sterlingerkami v pouzdrech. PaÏby kvérÛ mi trãely nápadnû z podpaÏí, zakryl jsem je ‰irok˘m koÏen˘m kabátem, popadl tlumok s vybavením, a zatímco jsem si je‰tû utahoval pfiezky na botách, skákal jsem po jedné noze k oknu a odhadoval, jak vysoko to mám na ulici. NeÏ hostinská zaãne postrádat svého ãí‰níka, ubûhne aspoÀ hodina. Ten kluk nevypadal na vzor v‰ech ctností a ur-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218542
Století páry
103
ãitû se obãas nûkam za‰il. Pokud budu mít ‰tûstí, najdou ho tady nejdfiív odpoledne. AÏ do té doby by mûl staãit stfiíbrÀák, kter˘ jsem zaplatil za pokoj. Teprve pak se de KrachtÛv zabiják dozví, Ïe neleÏím s vyplazen˘m jazykem na posteli, a zaãne pfiipravovat dal‰í útok. Otevfiel jsem okno s tlust˘mi tabulkami skla zalit˘mi do olova a vylezl na parapet. Pode mnou se jako ãlenitá delta fieky rozlévaly ulice a uliãky Lilienburgu a koãáry i chodci odtud vypadali jako dûtské hraãky. Na moment se mi zamotala hlava a boty s hrubou podráÏkou podklouzly, aÏ jsem se musel chytit rámu okna. O tfii metry níÏ byla plochá térovaná stfiecha skladi‰tû. O tfii metry níÏ a pfies uliãku. „Mበna to, Fastyngere!“ za‰eptal jsem, sedl na bobek a sklouzl po ‰ikminû do‰kové stfiechy. Na hranû jsem se odrazil a skoãil. Úzká uliãka dûlící obû budovy mi v tu chvíli pfiipadala jako nepfiekonateln˘ kaÀon. Pochybuju, Ïe by mû spasila hustá síÈ ‰ÀÛr na prádlo, obsypaná ko‰ilemi a spodkami ztuhl˘mi mrazem na prkno. V letu mû profackovaly cípy plá‰tû a ranec mû vyvedl z rovnováhy, takÏe jsem dopadl na bok. Pokusil jsem se pfiekulit na rameno a zmírnit tak nepoveden˘ skok, ale vtom se ozvalo hlasité zapra‰tûní a já propadl shnilou stfiechou do temného skladi‰tû. S ka‰láním a hekáním jsem se zvedl z jak˘chsi ztefiel˘ch pytlÛ, v nichÏ podle v‰eho kdosi skladoval ãist˘ koncentrovan˘ prach. Ten se vzná‰el v‰ude kolem, ulpíval na ‰atech, tváfii, v nose, snad i na oãních bulvách, nutil ke k˘chání a ka‰li. Oãi mi slzely a ve skladi‰ti bylo ‰ero, nicménû povedlo se mi protápat k vratÛm, zaji‰tûn˘m fietûzem a zámkem. ¤etûz byl na omak prorezl˘ a vachrlat˘, takÏe jsem za nûj chytil, zapfiel se nohou o stûnu a zabral. Ozvalo se kovové cinknutí a vrata se rozletûla do ulice, kde smetla k zemi starce ve vypelichané kazajce z králiãiny. MuÏ se chystal zasypat mû salvou nadávek, ale pak zaostfiil zakalené oãi a zbledl. Párkrát zamrkal, nevûfiícnû polkl a dal se na úprk. KdyÏ jsem si prohlédl své ruce, ani jsem se mu nedivil. Díky nánosu jemného svûtlého prachu jsem vypadal jako duch. To mi nemÛÏe ‰kodit, nikdo nebude za tajemn˘m zjevením
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218542
104
Petr Schink
uprostfied bílého dne hledat psance Fastyngera van Hautena na útûku. Trochu jsem se oprá‰il a zamíchal se do proudu chodcÛ. Po nûkolika desítkách metrÛ jsem zastavil u stánku se svafien˘m vínem a u Ïeny zachumlané do vlnûného ‰átku koupil pohárek svafiáku. Nápoj hfiál v rukách i v Ïaludku a hlavnû mi umoÏnil postávat chvíli na místû a sledovat tok lidí. Ulice vykfiiãené ãtvrti se ve dne v niãem neli‰ila od jakékoliv jiné ãásti mûsta. Byla zima, a tak se bohatí obyvatelé Lilienburgu po mûstû pohybovali vût‰inou v koãárech. Jen sem tam se v davu obl˘skan˘ch plá‰ÈÛ a lacin˘ch koÏichÛ z králiãích kÛÏí mihly honosnûj‰í ‰aty. Hlavní bylo, Ïe jsem nezpozoroval nikoho podezfielého. Nikdo nepostával na nároÏí, nechodil v kruhu kolem mého stanovi‰tû ani si nepfiedával sledovací ‰tafetu s nûjak˘m podezfiel˘m individuem. Trochu mû to uklidnilo. Vrátil jsem babce plechov˘ pohárek, uÏ pevnû rozhodnut, co udûlám dále. Star˘ Filemon Bockhorst byl znám˘ lilienburgsk˘ podloudník, ‰melináfi a taky obchodník s bíl˘m masem. Sám se do niãeho pfiímo nenamoãil, ale aspoÀ ‰piãky prstÛ mûl ve v‰em a ze v‰eho mu nûco káplo. Prostû ‰íbr. Zakázané, polozakázané, a obãas dokonce i nûjaké to legální zboÏí ‰lo pfies nûj a pak se náhle objevilo jako zcela ãisté. Zbavené cla, daní a dal‰ích poplatkÛ, ov‰em obtíÏené nemalou provizí. Pokud jsem se chtûl dostat z mûsta – a to jsem právû teì chtûl víc neÏ cokoliv jiného – nejpohodlnûj‰í cesta vedla jeho podnikem. Dostane mû ven spolu se zásilkou cigár z jiÏních kolonií nebo jako ãlena potulné skupiny kejklífiÛ, v jejichÏ sboru se nápadnû ãasto mûní akrobatky, které pak udûlají lidem je‰tû mnoho radosti v lughosk˘ch bordelech. To uÏ mi bylo jedno. Klidnû bych se nechal zavfiít do barelu po nûjaké mutaãní bfieãce a plavil se na lodi pfies pÛl císafiství, jen abych byl odsud pryã. Improvizovan˘ chodník chudinské ãtvrti se mi pod nohama plynule zmûnil v dláÏdûnou cestiãku lesknoucí se bíl˘m kamenem. Bockhorstovi ‰íbrování vyná‰elo, Ïil v lep‰í
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218542