Láska je věčná...
„Máš se asi dobře, co, ty chlíváku? Jsi v pohodě, ty čůráku jeden, ty son of a bitch zasranej?“ „Jo, v pohodě. Co se děje? Nějaký problém?“ „Problém jseš ty, hajzle zkurvenej, a jseš k smíchu!“ „Nechápu.“ „Brzo pochopíš, i když myslíš jen dickem!“ „Dala sis lajnu, nebo co?“ „To ty si dáváš. A dělá ti to díry do hlavy. Ale to tě neomlouvá, ty blbečku!“ „Ale co jsem ti udělal?“ „Utři si pusu. Právě ses dolíbal s nějakou courou.“ „Já? Šílíš!“ „Aspoň nelži. Všechno jsem viděla!“ „Ty ses zbláznila,“ prohlásil Willy. „Možná zbláznila, ale neoslepla.“ „No tak, Deb, já ti přísahám...“ „Opovaž se křivě přísahat, prevíte! Přijela jsem o den dřív, abych tě překvapila, a ty se mi takhle odvděčíš – před očima mi líbáš první rajdu, která ti přijde do cesty, a navíc šerednou jak noc!“ „Promiň, Deb, ale to už přeháníš!“ „Já že přeháním? Když má někdo takovej ksicht jako ona, tak si ho z ohledu na ostatní má zakrýt. Noční košilí nebo kalhotkama nebo něčím podobným. Jinak to je na zvracení, ty debílku!“ Willy se přinutil k zasmání a odtušil: „Tak jak tak, i kdybych někoho líbal, tak bys mě neviděla. Nevím, kde jsi, ale představ si, v Paříži je už skoro noc.“ „Otoč se.“ Poslechl a uviděl Deborah, která stála asi třicet metrů od něj. Srdce se mu rozbušilo. Ztišil hlas: „Musím ti to vysvětlit...“ „Není potřeba. Už si nemáme co říct, zmrde.“ 100
Giesbert_Laska_je_vecna_kdyz_trva_vnitrek.indd 100
14.6.2016, 13:23:32 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218503
Paříž
„Nech mě, abych ti...“ Nadechla se a zaječela: „Přestaň s těma žvástama, hajzle! Nechci o tobě už nikdy slyšet, ani zaživa, ani po smrti!“ „Chci ti to vysvětlit.“ „Není co vysvětlovat,“ láteřila. „Myslíš si, kurva, že jsem blbá?“ Deborah Lowellová, ryzí produkt novoanglické šlechty, zdědila po předcích povahu neschopnou empatie a sexuální puritánství, s nímž odmítala jakoukoli jinou polohu než misionářskou. Jinak ovšem zbožňovala francouzská sprostá slova a užívala jich měrou vrchovatou, což se Willymu vždycky líbilo, ale teď se to obrátilo proti němu. „Nemohli bychom si aspoň naposledy promluvit?“ „Dobře, ty kašpare, ale pod jednou podmínkou – že nebude řeč o tom, co se právě stalo. Přistihla jsem tě in flagranti, nesnaž se to zamlžit, je to jasný jako facka.“ „Deb, prosím tě, odpusť mi to.“ „Rozluč se s tou kravkou a pojď za mnou. Čekám tě v maringotce.“ Po pár minutách našel Willy Deborah, jak sedí uvnitř na divanu a u nohou má kufr. Už dlouho mu nepřipadala tak krásná. Bruneta s velkýma očima a americkými zuby. Laskomina. „Jestli mi chceš opravdu něco říct,“ bručela s odvráceným pohledem, „rychle s tím ven. Nechci tu ztvrdnout navěky.“ „Odpusť mi to.“ „To můžu. Ale nechtěj po mně, abych po tom, co jsem viděla, s tebou zůstala. To nedokážu.“ Deborah měla v tváři napětí a křečovitě svírala rty, jako malé dítě, které zadržuje pláč. Willy z toho vyvodil, že se hodně snaží, aby nezačala vzlykat, a dojalo ho to. Jak mohl být tak hloupý a vyhodit jejich vztah do povětří, když se začal líbat s nějakou slepicí, samozřejmě 101
Giesbert_Laska_je_vecna_kdyz_trva_vnitrek.indd 101
14.6.2016, 13:23:32 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218503
Láska je věčná...
přitažlivou, ale kterou ani neznal? Cítil se najednou velmi unaveně a oči mu zvlhly. Muž je tak hloupé stvoření! Kdyby měl jako všichni ostatní boží tvorové ocas vzadu, a ne vepředu, dělal by méně hloupostí. A taky by se neztrapňoval a nenatahoval by moldánky jako Willy, kterému už ostatně začaly stékat po tvářích slzy. Rázně si protřel oči. „Co ti je?“ zeptala se Deborah, která si ráda hrála na lékárnici. „Nic. Mám jenom nějaké smítko v oku.“ „Chceš kapky? Myslím, že nějaké mám.“ Začala hledat v kabelce, ale on ji požádal, aby toho nechala, a pak zaškemral: „Mohli bychom si dát druhou šanci.“ „To je jen ve filmech. V životě druhá šance neexistuje.“
102
Giesbert_Laska_je_vecna_kdyz_trva_vnitrek.indd 102
14.6.2016, 13:23:32 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218503