2010
Jakuté Jakuté jsou nejpočetnější skupinou takzvaně původních obyvatel Sibiře. Říkám takzvaně původních, protože když do oblasti řeky Leny někdy kolem dvanáctého století přišli, nebyla to země liduprostá. Mají dnes v rámci Ruské federace vlastní republiku Sacha, neboť tak si říkají oni sami, jméno Jakuti dostali od sousedů. Se stvořením jejich vesmíru to není jednoduché. Hlavním polírem při stavbě světa byl podle Jakutů Ürüng Aar Tojon, nejstarší bytost ve vesmíru. To ovšem tvrdí jen někteří (a má to patrně na svědomí vliv křesťanství), podle nejběžnějšího názoru vznikl svět z husté vířící mlhy jaksi sám od sebe. Jiní zase pevně stojí za teorií, podle níž byl svět odjakživa, a další pro změnu, že je výsledkem práce hodných duchů ajyy. (Podverze: ajyy samovolně vzniklý/existující svět pouze dotvářejí). Tři světy, které nyní tvoří jakutský vesmír prý také vznikly následkem dlouhé války mezi třemi stranami – aby nebylo zničeno celé universum, soupeři si ho nakonec raději rozdělili. Ať už se to událo (nebo bylo, je a bude) jakkoliv, v každém případě tu ony zmíněné tři světy jsou: Horní (Bílá oblaka, Nebesa), v němž Ürüng Aar Tojon sídlí uprostřed a který obývají dobří duchové ajyy, Střední, obydlený lidmi a tedy náš prostor, a nakonec svět Spodní, jehož uživateli jsou démoni abaasy. Ona stratigrafie je poněkud složitější, pokud vezmeme v potaz jakutské tvrzení, že sám Horní svět má blíže neuvedený počet vrstev, přičemž mýty konkrétně zmiňují jen Nebe třetí, sedmé a deváté. Naproti tomu o Středním světě je známo, že je tvořen osmi díly, zpevněnými horami a zespoda kamennými kruhy. Celá trojsvětá konstrukce je pak
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218500
propojena světovým stromem Aar Luup, který k pohybu mezi jednotlivými oblastmi využívají kupříkladu šamani. Abych nezapomněl: lidé jsou potomky potomků Ürünga Aara Tojona jmény Sacha Saaryn Tojon a Saabyja Baaj Chotun, kteří kdysi z Vysokých nebes sestoupili na Střední svět. Arthur Cotterell ještě uvádí i následující verzi – když Ürüng Aar Tojon spatřil na hladině světového oceánu plout měchýř, dotázal se ho na původ a bylo mu sděleno, že měchýř býval zlým duchem, domovem na zemi pod hladinou. Nejvyšší bytost o nějaké zemi pod hladinou neměla ani tušení, požádala tedy o důkaz – a máme tu obvyklou těžbu nového světa – měchýř se ponořil, přinesl plnou hrst bláta, Ürüng Aar Tojon ji umístil na hladině a zabydlel se na ní. Kde jsem hledal: Pivoda, Ondřej: Přírodní prostředí v ústní tradici Jakutů, 2012 Cotterell, Arthur: A Dictionary of World Mythology, 1986
Jukagirové Vlastním jménem Odulové a Vadulové, plus jedenáct dalších jmen, protože to bylo právě třináct kmenů, které kdysi dávno přišly na svá nynější sibiřská území. Patří k jedněm z nejstarších obyvatel těch promrzlých končin, obsadili celou severovýchodní Sibiř, ale díky válkám mezi sebou, se sousedy i pro evropskou kolonizaci se za posledních dvě stě let jejich území i počet opravdu značně snížil. V současné literatuře o stvoření jukagirského světa nenaleznete mnoho informací – většinou je pod titulem Stvořitelský mýtus citována stejnojmenná kapitola Bogorasovy knihy Tales of Yukaghir, Lamut, and Russianized Natives of
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218500
Eastern Siberia. Ta sice zmiňuje Stvořitele a stvoření, ale jen v první polovině úvodní věty, jíž začíná příběh o tom, jak Stvořitel kdysi pověřil medvěda, aby vládl všem zvířatům, a jak se vlk, liška i rosomák podřídili, ale sob ne. Historka je to zajímavá, prozrazuje, proč sobi neumírají přirozenou smrtí, ale pouze na vlky, ale sem bohužel nepatří. O vlastním původu pak Jukagirové tvrdí, že jejich předek je následkem zimy, kterou jistý muž strávil v jeskyni s medvědicí. Pramen: Bogoras, Waldemar: Tales of Yukaghir, Lamut, and Russianized Natives of Eastern Siberia, 1918
Samojedi Sibiřský národ, respektive jméno pro skupinu sibiřských národů, hovořících příbuznými jazyky. Převážně se tak označují Něnci, ale také Enci a Nganasané. Plus několik kmenů vymřelých. Jsou známí především svými psy, samojedskými špici, univerzálním severským plemenem, schopným jak tahat sáně, tak být ku pomoci i při lovu. O psech se také zmiňuje jejich stvořitelský mýtus, z něhož vím pouze malou zmínku o tom, jak lidé i psi přišli na svět holí, ale ďábel dal psům chlupatou srst. Zbytek vyprávění je patrně stejný, nebo aspoň hodně podobný burjatskému. Další informace viz: Leeming, David Adams: Creation Myths of the World, 2010
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218500