Rosell potupil Johana Cruyffa, když mu odebral titul čestného prezidenta klubu, a svého předchůdce Joana Laportu, muže, kte rý Guardiolu přivedl na Camp Nou, dokonce pohnal před soud. V březnu 2011 se pak jen podivně vlažně bránil vážnému nařčení z dopingu, ke kterému mělo v klubu docházet. Pod Laportovým vedením se Pep musel zhostit hned několika rolí: vystupoval nejen jako trenér, ale i jako mluvčí klubu (katalánská média ho občas nazývala „virtuálním prezidentem“), ale když se stal prezidentem Rosell, cítil z jeho strany jen chladnou lhostejnost a odcizení, které se naplno projevilo během Pepovy poslední sezony na lavičce Barcelony. Pep se proto rozhodl promluvit a udělal to právě v Trentinu. „Loni jsem prezidentu Rosellovi řekl, že odcházím šest tisíc kilo metrů daleko a že žádám jediné: aby mě nechali v klidu. Jenže to se nestalo. Rosell nedodržel slovo, nesplnil svůj slib. Já si svoje povinnosti splnil a pak jsem odešel, nebylo to jejich rozhodnutí, ale moje. Proto jsem odešel tak daleko,“ začal. „Ať si v Barceloně dělají svoji práci, ať jsou spokojení s hráči, které mají, ať dělají, co musí. Já jim přeju hodně úspěchů, protože jejich úspěchy jsou svým způsobem tak trochu i moje. Nemusím přece opakovat, co pro mě Barça znamená. Jenže letos se přihodilo hodně věcí, které už byly přes čáru.“ Zaútočit takhle přímo na někoho tak záludného, jako je Sandro Rosell, není zrovna dobrá strategie a Guardiola to moc dobře věděl, ale nechtěl už mlčet. „Pep to ze sebe potřeboval všechno dostat,“ vysvětluje Pepův ka marád Sala i Martín. „Už tak dlouho snášel rány a příkoří a všechno mlčky. Bylo jasné, že jednoho dne prostě vybuchne.“ Nevybral si k tomu možná zrovna nejlepší příležitost, neboť němečtí novináři nechápali všechny souvislosti — nejen proto, že Pep mluvil katalánsky, ale i proto, že neznali celý kontext a všechny detaily: nevěděli o křivdách, které si Pep za poslední rok v Barceloně zažil, o finančních machinacích, manipulacích a vlivu médií v katalánském klubu… Bylo to všechno hodně složité. Německý tisk si tedy z celé věci vzal jen to základní: Guardiola byl rozhořčený
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218467
a zlobil se na Sandra Rosella kvůli tomu, jak proběhl jeho odchod z FC Barcelony a jak se k němu prezident zachoval, když se dozvěděl, že chce odejít. Což se ovšem ukázalo jako v podstatě přesné shrnutí toho, co se skutečně odehrálo. O pár dní později dorazil do Mnichova Thiago Alcântara a 17. července se dostavil na první trénink. Měl za sebou jen velmi málo přípravy. Ještě před měsícem odehrál finále Mistrovství Evropy hráčů do jednadvaceti let, ve kterém Španělsko i díky jeho hattricku porazilo Itálii výsledkem 4:2, ale od té doby si jen zlehka udržoval fyzičku běháním a ježděním na kole ve společnosti svého mladšího bratra Rafinhy, který právě odešel z Barcelony na hostování do Celty de Vigo. „To, že mi někdo Pepova kalibru důvěřuje, je bomba,“ neskrýval Thiago své nadšení. „Když ti zavolá nejlepší trenér na světě, už není nad čím přemýšlet.“ Guardiola Thiaga trénoval už v mládežnických týmech. V šestnácti letech ho vytáhl do B-týmu a v osmnácti do A-týmu. Slepě mu věřil, a stejně jako teď Højbjergovi, i jemu věnoval hodiny a hodiny času, aby z něj vybrousil diamant. Školil ho hlavně v defenzivě, jak na to Thiago sám vzpomínal, když jsme spolu pár dní po jeho příjezdu do Mnichova seděli u kávy. „Pep mě nutil, abych ze svojí hry odstranil pár věcí, třeba to, jak na hřišti slavím. Jsem přece Brazilec! Stokrát jsem se na něj naštval, protože mi pořád opakoval: ‚Klid, zachovej klid.‘ Když jsme vyhrávali, snažil se krotit naši euforii, usměrňoval nás. Přestal jsem dělat hodně věcí, ale byly to jen povrchnosti. Na oplátku mě Pep naučil mnohem důležitější věci. Myslím, že jsem z toho vyšel hodně dobře,“ usmíval se. Bylo vidět, že je připravený na všechno. „Teď musím ukázat, co ve mně je. Musím ukázat svou hru, všechno, co do ní vnesl Pep, aby se projevilo, kdo doopravdy jsem.“ A příležitost se ukázat přišla pro Thiaga hned vzápětí — už o tři dny později nastoupil v základu v utkání Bayernu proti Hamburku, zahajovacím zápase Telekom Cupu. Bayern zvítězil 4:0 a Thiago se blýskl jako defenzivní záložník s Tonim Kroosem po boku.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218467
Pep začal dávat najevo, co plánuje proti Borussii Dortmund: pokud to Thiago fyzicky zvládne, postaví ho ve finále Superpoháru do základní jedenáctky. Následujícího dne, 21. července, zopakoval trenér ve finále Tele kom Cupu stejnou taktiku, ale přimíchal do ní ještě další článek: vedle defenzivního středopolaře Thiaga se do zálohy postavili Toni Kroos a Philipp Lahm. Kapitán Bayernu podpořil obranu a Toni Kroos vnesl do hry svou tvořivost. Všichni tři si vedli bravurně a Bayern přejel Borussii Mönchengladbach 5:1. Thiago tedy měl, pokud mu fyzička vydrží, cestu do finále Superpoháru umetenou. Ještě předtím ale měla do Allianz Areny dorazit FC Barcelona. Guardiolovi tohle přátelské utkání nebylo po chuti z jasného důvodu: je zapáleným fanouškem katalánského klubu. A ještě aby nebyl, mluvíme přece o muži, který prošel barcelonskou La Masií, který v klubu začal jako sběrač míčů, aby se vypracoval na hráče A-týmu, kapitána a nakonec trenéra, mluvčího a symbol FC Barcelony. Guardiola byl pro Barçu vším, dosáhl s ní všeho, po čem toužil, takže pro něj nikdy nebude snadné stát proti ní. Zápas se měl hrát ve středu 24. července, pouhé tři dny před finále Superpoháru. To byl další důvod, proč z něj Guardiola nebyl zrovna nadšený, jenže se hrálo o pohár Uliho Hoeneße, prezidenta, patriarchy, táty Bayernu, jak se mu láskyplně přezdívalo. Pep neměl jinou možnost než zatnout zuby a splnit svou povinnost. Ani barcelonským se do Mnichova příliš nechtělo. Španělští reprezentanti měli ještě dovolenou, a co hůř, trenér Barcelony Tito Vilanova obdržel před pouhými pěti dny zprávy o tom, že se mu vrátila rakovina, což znamenalo, že bude muset z lavičky klubu, který dovedl k ligovému titulu, definitivně odejít. V úterý 23. července byl novým koučem jmenován Argentinec Gerardo „Tata“ Martino, který do Mnichova ani nemohl tak rychle přijet. Na lavičku Barcelony tedy prozatím usedl Jordi Roura, který Barcelonu dočasně vedl už začátkem roku 2013, kdy se Tito Vilanova zotavoval ze své nemoci v New Yorku.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218467