K opravě umyvadla byla tehdy nutná taková malinkatá gumička. Jenže ji měli jen ve velkém balení s mnoha jinými zbyt ečnostmi. „Vytáhni ji,“ zaznělo a Martin se zasmál, dokud nepochopil, že to otec myslí vážně. Srdce mu bušilo, když balíček rozdělával, když si gumičku strkal do kapsy i když s přiblble nevinným úsměvem a prázdným košíkem procházel kolem pokladny. Ta gumička pak, mimochodem, nepasovala.
Proutníci
8
(19. 1. 2012)
Slyšel jsem nedávno kamaráda-proutníka už poněkolikáté v akci. „Víte, slečno, byl jsem v minulém životě pes, mohl bych si vás očuchat?“ Nějakým – pro mě dost nepochopitelným – zázrakem tahle jeho věta zabírá a při posledním sčítání měl tři stálé vztahy naráz. Když chceme, aby se cítil provinile, odpoví: „Hele, bylo mi čtyřicet. Mám pocit, že co nestihnu teď, už nestihnu nikdy.“ Rád se chlubí, a tak všechny jeho slečny známe. A když uplyne nějaký čas nebo se dostane k počtu, který nezvládá, použije jednu ze svých pěti oblíbených vět. 1. Zasloužíš si někoho lepšího. 2. Potkali jsme se v nesprávný čas. 3. Zůstaneme kamarádi. 4. Ještě na to nejsem připravený. 5. Víš, já mám teď tolik práce. Před námi pak na svou obranu dodá: „Příroda, pudy, já za to fakt nemůžu.“
( 99 )
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218456
Tancovac ˇka
8
(16. 2. 2012)
Plesy v Opeře asi nejsou špatná věc, ale na vesnické tancovačky nemá nic. Ať už jsou v Čimelicích, v Křivicích nebo u nás v Bolehošti. Nesvážejí nás taxíky, ale zadarmo pan Drašnar autobusem ze zemědělského družstva. Kdo se postaví před dům, jede, kdo to nestihne, musí pěšky. Lístek na ples stojí sedmdesát korun a šatna pět. (Dřív jsem to měl gratis, protože šatnářkou byla babička.) V tombole je prase, šiška uheráku nebo sada porcelánu, co se našla na půdě. Nepije se šampaňské a nejedí se krevety, ale teče zelená a jí se smažák nebo katův šleh. Zelená jsou i saka mnohých tanečníků, jiní přijdou ve vínové. Obleky jsou ze svatby, někdy dokonce i z maturity. Doplňují je zářivé spony u kravat, vestičky, mokasíny s třásničkami, bílé ponožky. Módní redaktorky by se zabily hned u vchodu, ale co? Nám je tam dobře. Dáme si zelenou, smažák a ještě se kouknem, jak Venca po pár panácích nabančí Frantovi. Případně po něm hodí šišku uheráku.
Láska pr ˇes web
8
(8. 3. 2012)
Zkoušel jsem se seznámit přes internet a začalo to slibně. Založil jsem si profil, a hned se začaly hrnout vzkazy. První zněl, jestli bych si nechtěl přivydělat, druhý, jestli bych za „to“ naopak byl ochoten platit. Ale pak už to šlo dobře. Myslel jsem si, že seznamky jsou aktem poslední záchrany, ale zaskočila mě ta krása kolem – než jsem pochopil, že na internet je zvykem dávat fotky před deseti lety a deseti kily. Došlo mi to hned při první schůzce.
( 100 )
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218456
Udělal jsem totiž hlavní chybu internetového začátečníka – kývl jsem na ni na základě jediné fotky. Přišel jsem do kavárny a chvíli jsem pátral, kam se všechna ta krása z fotky poděla. Pak navíc promluvila a já se lekl. Udělal jsem totiž i další chybu – šel na schůzku bez předchozího telefonátu. Po pěti vteřinách víte, že z toho nic nebude, ale ze slušnosti tam hodinu srkáte čaj. „Jak sem chodíš často?“ – „Moc často ne.“ – „Já to tu mám rád.“ – „Já moc ne.“ Vzdal jsem to po měsíci. A o to víc smekám před těmi, kterým to vyšlo.
Ti Pražáci…
8
(22. 3. 2012)
Asi bych nespočítal, kolikrát jsem doma na vsi slyšel: „No vy v té Praze, vy se máte!“ Možná stejně často jako: „Á, náš Pražák. Ručičky dozadu, vstává v devět a neví, co je práce.“ Přičemž – když zrovna děláme něco na zahradě – obvykle přichází ještě: „Pozor, aby ses neušpinil.“ Minule už jsem se ohradil. „Helé, to tak nenííí, proč si to myslíté?“ Načež se na mě podívali a pronesli: „Právě proto.“ Něco na tom bude. Mluvíme, jako bychom pořád mutovali. Dobíháme metro, jako by už žádné nikdy nemělo jet. Divíme se, proč na vesnici u babičky není nejmíň 4G. Sám za sebe jsem ta nejhorší varianta – přivandrovalec. Do Prahy jsem přišel z východu v osmnácti a nechápal, proč všichni místo viď říkají veď. Stejně tak ale oni zírali na mě, když jsem říkal, že půjdu ulicej místo ulicí. Po pár letech už taky říkám ulicí. Pokud tedy zrovna nedobíhám metro. ( 101 )
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218456