VKLADNÍ KNÍŽKA
Osamělá
Platy pokladních jsou nízké a další výplata bude až příští týden. V kapse mi zbylo už jen pár drobných. Krčím se v kou tku vozu. Snad dneska nepřijde revizor. Jedu a snažím se nemyslet na nic. Dívám se na prázdné pohledy lidí, kteří myslí asi taky na to, na co já. Musí uvařit oběd, musí vyprat prádlo, musí si umýt hlavu… Tak moc bych si chtěla s někým povídat! Třeba o umění, o knihách, o divadle, o vaření, o čemkoliv. Jenom ne o tom, že něco musím koupit. Nechci si už nic kupovat a přitom musím. Celý svět je o tom, že si něco pořád musíme prodávat a že taky musíme něco kupovat a něco platit. Celý dnešní svět je obrovský supermarket.
— 98 — Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218372
Kdo si počká, ten se dočká Dneska přišel z práce naposledy. Od příštího týdne už jde do důchodu. Rozloučil se. Důstojně, tak jak se to na manažera v jeho postavení slušelo. Rozloučil se malou oslavou s pohoštěním a několika lahvemi dobrého vína a likérů. Předal svému nástupci lejstra, šanony se smlouvami, dal si pusu se svou sekretářkou, zatančil si pár tanečků s kolegyněmi z firmy a pak si sedl do rožku, dal si pivo a tiše rozjímal, jak rychle to všechno uteklo. Sekretářka kolem něj tiše prošla, pohladila ho po tváři a zeptala se, kdy si půjdou zatančit spolu.„Později,“ řekl tiše a nechal se zlákat kolegy ještě na jednoho panáčka slivovice. Tahle už nebyla „jeho“, tu už dostal přidělenou. Ta jeho sekretářka, kterou si on vybral na jednom konkurzu, mu zmizela v jeho padesáti letech. Odstěhovala se mu na Slovensko za svým mužem. Od té doby trpěl jakousi divnou prázdnotou. Nebyla to z její strany ani tak sexuální přitažlivost, která ho lákala a inspirovala k vysokým pracovním výkonům, ale byla to jakási zvláštní energie, která z Ethel vyzařovala. Byla sekretářkou, kamarádkou, důvěrnou rádkyní a – no ano, musí si přiznat, že spolu na několika služebních cestách i spali, ale bylo to hodně diskrétní, nikdo se nic nedozvěděl, protože vždy objednal dva pokoje a ty taky zaplatil. Byla příjemná a milá. Opravovala mu vždycky všechny chyby v korespondenci a taky dbala na to, aby přišel na všechny schůzky včas. — 99 — Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218372
VKLADNÍ KNÍŽKA
Kdo si počká, ten se dočká
Neříkala to ale dominantně, občas i prosila. Měla báječný smysl pro humor, a když měl návštěvu a chtěl si vyprávět jen tak s chlapy, tak dokázala po anglicku zmizet a nepřekážela jejich fantaziím. Nejvíce na ní asi oceňoval právě ten takt, s jakým přistupovala ke všem jednáním a schůzkám s klienty. Jak ho dokázala vždycky podržet, vyzdvihnout jeho kladné vlastnosti, pochválit ho přede všemi a zdůraznit, jak moc se na schůzku připravoval, přestože viděl papíry pět minut před jednáním. Prostě Ethel tomu všemu dodala vždycky magickou moc, a tak se firmě dost dařilo. Kamil se do práce vždycky těšil a bavilo ho vtipkovat o pracovních věcech i o životě, nechat si uvařit kávičku a v kuchyňce se jemně otřít o hřbet Etheliny ruky, nebo si s ní dát tajně pusu, když už všichni odešli. Každý den mu přinášel radost, protože každý den našel Ethel sedět u jejího pracovního stolu. Psala na počítači, nebo třídila objednávky. Byla elegantní, i když telefonovala. V době, kdy se rozvedl se svou ženou, si myslel, že když mu bude padesát, tak život pro muže v jeho postavení teprve začíná. Jako to bylo v těch všech příručkách pro dříve narozené, které hlásaly, že život začíná v padesáti! Jenže v životě je to trochu jinak. Přestože Ethel žila sama a dlouho neměla trvalého partnera. Nakonec se přece jen na jednom firemním večírku naskytl týpek, který všude byl a všechno znal, všechno dovedl zařídit a taky všechno zažil. No a Ethel se v něm zhlédla. Byl to slovenský obchodník, který ji zahrnoval nejen lichotkami, ale i hmotnými a krásnými věcmi, což ženy v podstatě chtějí. I když říkají, že jim stačí polibky a něžná vyznání. Ten, který přijede na bílem koni (či v bílém Mercedesu), má rozhodně velkou šanci jakoukoliv krásku ulovit. A Matěj ji nezmeškal. — 100 — Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218372