hledání penisu, obrátí k otci. Freud nabízí fakticky několik vysvětlení, proč se holčička obrátí od matky k otci: tento obrat k otcově lásce je pro holčičku útočištěm před jejím stavem bez penisu – nyní si přeje být oním pasivním objektem, který může obdržet jeho falus; obrací se k otci, protože neví o svém vlastním orgánu, o vagině, nebo o jejím potenciálu pro aktivní sexuální uspokojení; s hněvem a zklamáním odmítá svou matku proto, že jí tento základní orgán neposkytla. V každém případě vstupuje do svého oidipského konfliktu, poháněna velkým objevem tohoto „nedostatku“, který sdílí se svou matkou. Matka se stává deprivující (dokonce kastrující) postavou a otec postavou touhy.147 První kritici závisti penisu, jako např. Karen Horneyová, zpochybňovali nutnost vysvětlovat tuto změnu tak složitým procesem. Nemohla by holčička vnitřní impulz k heterosexualitě, k lásce vůči otci, pocítit i bez touhy získat pro sebe zprostředkovaně falus? Horneyová tyto ideje, totiž že se skutečná ženskost vyvíjí pouze skrze závist penisu, že jedinou základnou pro ženskou sexualitu není erotický motiv, ale motiv narcistický, a že žena je motivována pouze získáním penisu, nikoli však tím, že by mohla dát nebo vyjádřit něco vlastního, zpochybňovala.148 Všechny tyto problémy byly ve dvacátých letech 20. století obšírně probírány a pak se jich znovu chopila druhá vlna feminismu. Nyní se však zaměřme na to, jak na kritiku Horneyové zareagovala Mitchellová. Podle ní teorie Horneyové selhává, protože teorii závisti penisu čelí tvrzením, že ženskost a heterosexualita jsou vrozené a není třeba je vykládat. Takový postoj popírá Freudovo fundamentální východisko, že ženy se ženami nerodí, ale jsou ženami učiněny, že ženskost je složité utváření nevědomého mentálního života. Předpoklad vrozené ženskosti nás odvádí pryč od psychologických a kulturních kořenů našeho sexuálního života a, což je ironické (neboť Horneyová se zabývala především vlivem kultury na psýchu), vrací nás k biologii.149 Mitchellová má podle mého názoru pravdu, když říká, že musíme moc falu a jeho vliv na nevědomí uznat. Přesvědčivě prokázala, 98 P O U T A
LÁSKY
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218361
že moc muže nemůže být oddělena od svých kořenů spočívajících ve výsadním postavení otce a jeho sexuální nadvládě nad ženami. Nicméně nechala se svést svou přílišnou idealizací Freuda. Když ho totiž následuje takto věrně, končí i ona u toho, že klade rovnítko mezi otcovu moc a fakt, že otec má falus – tedy jediný nástroj separace, věc, která se dostává mezi matku a dítě, která nutí dítě odejít do světa, a předchází tak uvíznutí v incestu.150 Podle Mitchellové, stejně jako podle Freuda, tak žena nevyhnutelně musí po tomto emblému moci a touhy prahnout, a musí tak, kvůli otci, odmítnout matku. Mitchellová to shrnuje: „Uskutečňuje tento posun od lásky vůči matce k lásce vůči otci, protože musí; a činí tak s bolestí a odporem. Musí, protože je bez falu. Kde není falus, tam není moc – ale jsou způsoby, jak ho získat.“151 Mitchellová nám však nemůže, stejně jako nemohl Freud, říci, proč tuto výhradní moc, tento monopol na touhu, subjektivitu a individuaci mají právě falus a otec. Možnost odpovědět na tuto otázku vylučuje tím, že oidipský svět, tedy svět, v němž matka „nemá žádnou absolutní sílu“ a v němž „je otec skutečně mocný“, vnímá jako celý svět.152 My už jsme si však osvětlili, že oidipský svět není celý svět. Viděli jsme, že diferenciace self a druhého začíná v raném dětství a vyvíjí se v preoidipských konfliktech; stejně je tomu u osvojování pohlavní identity – ještě dlouho před oidipským „přepnutím“ z matky na otce. Současné psychoanalytické myšlení věnuje preoidipskému životu mnohem více pozornosti, než by analýza Mitchellové naznačovala – tady se totiž matčina moc a její vliv na dítě ukazují v jiném světle.153 Jedním příkladem je francouzská analytička Janine Chasseguet ‑Smirgelová, která demonstrovala, že Freudův popis ženy jako kastrované a bezmocné bytosti – tedy jakéhosi katalogu nedostatků – je přesným opakem nevědomého obrazu matky u malého dítěte. Chlapeček sice může svou matku na vědomé rovině znázorňovat jako kastrovanou, nicméně klinicky je podloženo, že na nevědomé rovině tuto matku vnímá jako extrémně mocnou.154 Matka T o u h a ž e n y 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218361
nevypadá, jako by jí chyběl sexuální orgán; chlapec, jehož malý penis by byl na její uspokojení příliš malý, spíše zná její potenciál znovu ho pohltit, a tohoto potenciálu se obává. (Jako ilustraci takového strachu vezměme v úvahu situaci, kdy tříletého chlapce, který se před chvílí podrobně vyptal na matčiny genitálie a na to, jak se rodí děti, zachvátila panika, když se na konci koupání vytáhl špunt z vany – bál se teď, že buď jeho, nebo jeho hračky to vcucne do odpadu.) I holčička svou matku vidí jako mocnou a její přání mít otcův penis značí touhu „odrazit mateřskou moc“.155 Význam penisu jakožto symbolu revolty a separace se pak odvozuje od fantazijní představy o mateřské moci, nikoli od mateřského nedostatku.* Pro psychoanalytiky, jako je Chasseguet‑Smirgelová, kteří se od striktně oidipského pojetí odvrátili, není otec mocný jednoduše proto, že má falus, ale proto, že otec (se svým falem) reprezentuje svobodu od závislosti na mocné matce raného dětství. V preoidipském světě jsou otec a jeho falus mocní díky své schopnosti symbolizovat separaci od matky. Falus pak není z pod‑ staty symbolem touhy, ale stává se jím, protože dítě hledá cestu k individuaci.157 Rozdíl je jednoduše mezi připisováním moci falu a připisováním moci otci – symbol moci versus skutečný nositel moci. Z pohledu Mitchellové tak otec stále zůstává poněkud spojen s falem, který – sám o sobě – reprezentuje sexuální moc
* Chasseguet‑Smirgelová a její kolegové zdůraznili konflikt dítěte v análním období s rušivou, kontrolující matkou.156 Je jisté, že matka, kterou mají na mysli, matka zosobňující disciplínu, čistotu a nacvičování chození na nočník, která podřizuje tělo dítěte své vládě, nutně vyvolává revoltu (i když nevědomou). Pozoruji, že ženy zaujaté přáním mít penis často své matky popisují jako ovládající, tělesně intruzivní a sexuálně restriktivní osoby. V pracích amerických psychoanalytiků narazíme na matku ovládající analitu dítěte méně často než na „narcistickou“ matku, která blokuje separaci, protože její dcera je v jejích představách jakousi extenzí jí samotné – abychom tak řekli, orálně ovládající matka mající pochopení, příliš zapojená, ale nevědomá.
100 P O U T A
LÁSKY
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218361