1
Dny plynuly klidně. Loď uháněla hyperprostorem, svět sám o sobě. Mohla vypuknout hvězdná válka, mohly shořet všechny planety – tato křehká kovová skořápka žila vlastním, zrychleným životem. Artur, jako dobře vychovaný hoch, se procházel s děvčátkem ze sousední kajuty. Kay se v baru opět setkal s dvojicí novomanželů, ti se však ani tentokrát neosmělili. Mohl by je povzbudit… jen kdyby nemusel myslet na agenty Služby, kteří na ně čekají na konci cesty. Vlastně ani netušil, kdy tuto myšlenku akceptoval a zvykl si na ni. Nyní prostě byla tu – krátký boj na konci letu. Kay nechtěl rozmnožovat počet lidí, které zarmoutí jeho smrt. Nakonec ho utěšila dívka z lodní posádky. Potřebovala špetku zdravého sexu a o něco víc než špetku peněz. Kay utratil peníze Curtise van Curtise bez lítosti. Otupení přerušil Artur. „Maminka Věry Andrejevny mi poděkovala,“ vyhrkl, když vpadl do kabiny. Kay si prohlížel reklamní prospekt „Volantisu“ a znovu přemítal, jestli dokáže unést loď sám. Vycházelo mu, že ne. „A to tě tak rozrušilo?“ podivil se. „Rozloučily se. Zítra opouštějí loď.“ K Volantisu zbývaly ještě tři dny cesty. Výstup z hyperprostoru nebyl plánován. Kay to sdělil Arturovi, ten se však triumfálně usmál. „Loď vyšle člun do soustavy Dogary. Letí tam hodně cestujících.“ Kay si v duchu vynadal a vyběhl z kajuty. Místo přípravy na neodvratnou smrt měl počítat s takovou možností. Třetího pilota, který odpovídal za převoz cestujících, našel na nákladní palubě. Nenápadný človíček, kterému ani 103 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218356
uniforma nevylepšila vzhled, ho trpělivě vyslechl. Pozorně si prohlédl doklady a zeptal se: „Uvědomujete si, že let ve člunu je riskantní?“ „Samozřejmě.“ Kay sledoval muže, který si uhlazoval kníry. Nechápal, kam směřuje. „Máte aTan?“ „Mám, ale nezaplacený.“ Pilota to kupodivu uspokojilo. Vytáhl z kapsy nalinkovaný papír a řekl: „Mám jen jedno volné místo. Můžete poslat syna nebo letět sám.“ „Půjčte mi ten seznam,“ požádal Kay. Nakonec se mu podařilo přemluvit jistou Gertrudu Tefferovou, aby letěla na Volantis. Popsal jí luxusní obchody, volné manýry mládeže a dal jí dost peněz na jedno i druhé. Gertruda uvolnila své místo. Dalo by se říct, že se o ni postaral samotný Bůh. I když… Druhé ráno na Volantisu Gertruda uvítala nahá, připoutaná ke kamennému stolu v zahradě nádherné rezidence. Přívětivý hostitel stál vedle s nožem v ruce a čekal na východ slunce. Manýry mládeže na Volantisu jsou ještě mnohem volnější, než si myslel Kay, a v posledních létech se kult Slunce-ochránce stal nesmírně populární. Když vyšlo slunce, Bůh se odvrátil od Gertrudy Trefferové.
104 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218356
2
Hlídková loď Služby imperiální bezpečnosti není moc vyzbrojená, ale létá rychle. V soustavě Volantisu se vynořila v okamžiku, kdy vzrušeně hovořící cestující linkové lodě nasedali do člunu. Na palubě korvety byli dva nelidé, pokud ovšem někdo nepokládá T/sana za člověka, na čemž on někdy navzdory logice trvá. A čtyři lidé, pokud se mezi ně započte Marjana, což na mnoha planetách zpochybňují. „Loď pokračuje v letu,“ řekl Louis, pročítající operativní hlášení. „V Říši je klid.“ Pod nimi kroužila planeta – dokonalá koule, prakticky bez mraků i bez vody. Síť slunečních clon se vznášela mezi planetou a hvězdou kvůli snížení smrtonosného záření. „Nepřibližuj se ke cloně, Kadare,“ připomněla pilotovi Isabela. „Sežehne nás bez varování.“ „Vím, nadřízená,“ odvětil Kadar bez zbytečné poníženosti. Byl starší než Isabela, aTan obnovoval od případu k případu, a za svůj dlouhý život vděčil hlavně štěstí. Kadar kašlal na pravidla, hodnosti i kariéru. Účastnil se nejriskantnějších akcí a vždy z nich vyvázl bez úhony. Isabela ho vzala s sebou hlavně kvůli jeho klice. Člověk, který vyšel zdravý z tukajského konfliktu, bude důstojným soupeřem Kaye Ovalda, milovníka jízdy s kombajnem. „Dostal jsi odpověď, Louisi?“ promluvila Isabela trošku vřeleji. Během letu se spolu vyspali a v jejich vzájemném vztahu se objevil náznak sympatií. Intimita nechyběla – Artur Curtis jejich spojení opravdu utužil. „Dostal,“ odpověděl Nomachi bez nadšení. „V žádné kartotéce, včetně civilní, nikdo takový není. Nedá se vyloučit, že mu změnili tělo…“ „Ne,“ uťala ho Isabela. „Ale Kay Ovald mezi živými není!“ 105 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218356