Chrám Satanův nicotné a bezmocné; všemu, praví Paracelsus, dává moc vnitřní a okultní Magnes, tj. více méně vyvinutá moc zaklínačova nad astrálnem. Nejpodivuhodnější formule jsou nejpůsobivější, nejbláznivější míchanice jsou nejvydatnější v rukou pravého čaroděje: protože i samy odpory v těchto nesouvislých směsích tvoří prvek vhodný k jeho nezřízené vůli, náležitý základ k získání opěrného bodu.1 Avšak nezabíhejme do výkladů náležejících do knihy II., rámec díla nás omezuje, abychom podali jenom náčrt hlavních kouzel. Jestliže kouzlo pro lásku se nazývá filtr, opačné kouzlo k neschopnosti v lásce se nazývá podivným a naivním slovem »uzel na tkaničce« (noeud de l’aiguillette.) A toto bývá nejobyčejnější stížností proti čarodějům. Je neuvěřitelný počet těch, kdo takové podezření odpykali smrtí; ovšem vystupovalo se proti nim trochu příliš lehkomyslně. . . Co je vskutku častější nepříjemností při prvních manželských stycích, než ona podivná omrzelost těla, když srdce přece jen bývá tak velice zaujato? V tomto případě i bez jiného zlovolného čaroděje sama paní Vzrušenost bývá dostatečnou čarodějkou, aby zadrhla tkaničku. To však naši otcové nechtěli uznat. Jakmile se taková nesnáz trochu prodloužila, ihned hádali na čáry: A tu se počalo s přehlídkou všech známých i neznámých, kdo že je podezřelý ze styků s démonem, či prostě schopný, aby choval proti některému z novomanželů nějaký starý hněv. . . Běda nešťastníkovi, na nějž domněnka padla! Neboť není na světě netrpělivějšího tvora nad milence vyrušeného v jeho štěstí: stačila pouhá důvěrná poznámka pošeptaná úřadům, aby ihned byli všichni podezřelí zkoumáni řádným i mimořádným mučením, za účelem nalezení pravého viníka. Ať je tomu jakkoli, »zadrhnutí tkaničky« bývalo ve všech zemích jedním z nejlidovějších a přes svou zdánlivou malichernost nejobávanějších kouzel, které bylo trestáno bez slitování: – »Tyto praktiky jsou dnes ještě rozšířenější než kdy předtím, ba i děti se počínají zabývat zadrhováním tkaničky, což zaslouží příkladného trestu. . . praví Boguet za vlády Jindřicha IV.2 její košili a vymoč se skrze ni otvorem pro hlavu a pravou ruku. Kouzlo bude ihned zrušeno.« (Kn. II. str. 147.) 1 Vše, co myslí duch člověka, jenž vřele miluje, má svou moc pro lásku, a vše, co myslí duch člověka, který velmi nenávidí, má svou moc ke škodě a zhoubě. Tak je tomu ve všech věcech, k nimž duch usilovně přilne, poněvadž vše, co myslí a chce, vychází od značek, obrazců, slov, řeči, posuňků a jiných podobných věcí a napomáhá choutkám duše a nabývá podivuhodných sil. (K. Agrippa: Phil. occ. sv. I., str. 191–192.) 2 Discours execrable des Sorciers, Lyon, Rigaud 1610 in 8◦ , 212.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218352
Černokněžnická díla
Pierre de Lancre, Boguetův současník, praví, že strach před tímto očarováním byl na počátku XVII. století tak veliký, že se většina sňatků slavila ve veliké tajnosti a takřka pokradmu. To vyžaduje nějaké vysvětlení. Je třeba vědět, že nejobyčejnější obřad k tomuto kouzlu se pravidelně vykonával v kostele při svatební ceremonii. Je to obřad velice prostý: opatříš si tkaničku a buď s ní přítomen svatebnímu obřadu. Když se vyměňují prsteny, uděláš jeden uzel; když kněz pronáší podstatná slova svátosti, učiníš uzel druhý a konečně třetí se zadrhne, když jsou manželé pod rouškou – a tkanička je zadrhnuta. (Dle Bodina.) Jiný způsob záleží v tom, že se postupně zaklesnou prsty obou rukou, obrácených dlaněmi ven, a sice počne se malíčkem levé ruky, načež se pokračuje, až se i palce dotýkají, pak je kouzlo dokonáno. Tento obřad je třeba vykonávat v kostele v okamžiku, kdy ženich podává nevěstě prsten. Nemáme v úmyslu uvádět všechny způsoby spoutání Venušina, jejichž počet je přes padesát, je-li možno věřit Bodinovi.1 Ostatně abbé J. B. Thiers2 ve svém velikém díle »Supertitions, qui regardent les sacraments« pojednává o této otázce se všemi podrobnostmi a odkazuje čtenáře na str. 503–527 jeho dílu IV. Čarodějné knihy se zmiňují o velikém počtu jiných zadrhnutí, jež nechceme podrobně uvádět. Zvědaví je naleznou v kapitole XL. prvé knihy Agrippovy3 . Nemůžeme však přejít bez zmínky kouzlo okamžitého ochromení, jehož prý užívají jistí zlodějové, aby mohli vyloupit dům, aniž by se báli. Toto kouzlo je na venkově chvalně známo pod vskutku podivným názvem »Ruka slávy«. Doznávám, praví podvržený »Malý Albert«, že jsem nikdy nezkusil tajemství Ruky slávy; avšak byl jsem třikrát při odsouzení zločinců, kteří na mučení vyznali, že jí užili při svých loupežích. . . že účinek Ruky slávy záleží v tom, že ochromí a učiní nehybnými všechny, kterým je ukázána, takže se nemohou hnout z místa, jako by byli mrtvi.4 Je to ruka oběšence na slunci vysušená, když byla předtím 14 dnů máčena ve směsi zimatu (sic!), dusičnanu sodného, soli a plodů pe1
»Veliký Albert« podává předpis ohyzdnější a směšnější: »Vezmi pyj čerstvě zabitého vlka a běž ke dveřím toho, koho chceš očarovat. Zavolej ho jménem a ihned, jak se ozve, zavaž vlkův pyj okem z bílé nitě; ihned bude ubožák nemohoucí.« Je třeba doznat, že by se stěží nalezl pošetilejší předpis. – Předpisy pro zmaření kouzla, pro »rozvázání tkaničky« jsou stejně vybrané krasochuti. 2 Traité de Superstitions, Paris, 1741, 4. sv. in 12◦ . 3 La Philosophie occulte, tome I., str. 101. 4 Str. 117 ve špatném moderním pařížském vydání Renault 1839.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218352
Chrám Satanův přovníku dlouhého. Vysušení se dokonává v peci vytopené sporýšem a kapradím. Pak se zhotoví svíčka ze sádla téhož oběšence, z ještě nepoužitého vosku a ze »sisamu laponského«. Když lupiči chtějí nerušeně loupit v některém domě, tu zapálí svíci a s vysušenou rukou, kterou užijí jako svícen, vkročí směle do vyhlédnutého domu, přesvědčeni, že i kdyby tu hlídalo 20 až po zuby ozbrojených osob, budou všechny poraženy hrůzou a ochrnutím, takže mohou klidně počít s loupením, aniž se kterýkoli ze svědků může pohnout, dokud bude magická svíce hořet. Tak aspoň tvrdí pisatelé grimoárů, kteří pějí celé hymny ke chvále tohoto zázračného tajemství.
List »Glaneur indou-chinois«, který vycházel v Malace v první polovici XIX. století, nám uvádí příklad kouzla dost obdobného této Ruce slávy. Naneštěstí nemáme žádné podrobnosti o obřadech, jak se provádí; známe jedině výsledek. „Obecná zvědavost,ÿ praví Glaneur, „byla živě vzbuzena před několika dny odkrytím bandy lupičů dětí obojího pohlaví. Tento objev se stal přičiněním jistého tkalce hedvábí, jenž, procházeje se kantonskými ulicemi, poznal dítě svého pána, pohřešované několik dní. Dítě naň hledělo tupě a odmítalo ho poznat. Tkadlec je však násilím dopravil k otci. Ono však zůstávalo stále pod kouzlem své netečnosti : jakmile však povolaní Buddhovi kněží nad ním vykonali mocné obřady, užívané při této příležitosti, zmizelo kouzlo a dítě prolévajíc hojné slzy, poznalo mistra i svého otce. Celý případ i zázrak byl ihned oznámen vládě, která dala obklíčit shromaždiště lupičů dítek. Nalezli v něm 6 mužů a 3 ženy, kteří již 20 let prováděli toto řemeslo. Za tuto dobu unesli několik tisíc dětí. Z těch zbylo v domě pouze deset a všechny byly pod působením
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218352