sem tam uculí a jak si ho přiložíte k prsu, tak poznáte, jaký to je nepopsatelný pocit. Uvidíte sama!“ Jarča poslouchala a nervozita, kterou v sobě měla, když se ocitla na hekárně, z ní opadla. Tahle paní má přece zkušenost, řekla si, a vděčně se po ní podívala. Zavřela oči a šmahem se jí promítly dny, které před nedávnem prožila. Bylo to jako na běžícím pásu, co všechno se událo během pár dní. To bylo až neuvěřitelné. Ale vlastně nemůže na nic naříkat, mimo toho, že Emil je pryč. Vždyť to vlastně všechno dobře dopadlo, kdoví, jak by to bylo, kdyby se nic o něm nedozvěděla a on s ní žil dál. Mohla by se od něj nakazit a to by pak bylo daleko horší. A kdoví, jestli už není nakažená…Řekla si, že musí poprosit sestru, aby dala vědět Petrovi, který bude nejlépe dosažitelný, že je v nemocnici. A když přišla opět sestra, tak jí poprosila, jestli by mu nemohla zavolat, že je to její bratr a je ve službě, tak že se dá lehce sehnat. Kdyby byl na výjezdu, tak by mu to kolegové vyřídili, až by se vrátil. Sestra jí to slíbila, poptala se, jak se jí daří a druhé pacientce taky a když viděla, že je všechno v pořádku, odešla. Za chvíli přišel lékař také zkontrolovat obě pacientky, usmál se na ně a zase odešel. Jarča se už úplně uklidnila. Byla v dobrých rukou. Nejvíce se bála toho, až to na ni přijde, aby byl někdo po ruce, když byla ještě doma. Ale to taky dobře dopadlo a teď se už nemusí ničeho bát. Tady se o ni postarají. A tak ležela, odpočívala, a přemýšlela o tom, jestli bude mít chlapečka, nebo holčičku. Otočila se k paní a viděla, že se na ni dívá. Usmála se na ni a zeptala se, co má doma už za děti a co by si přála, aby se jí narodilo? Paní jí odpověděla, že by moc ráda, kdyby měla holčičku, doma že už dva raubíře má a ještě třetího, tak neví, jak by je zvládla. Jsou to rošťáci, povídá… 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218275
Jarča se zasnila a řekla jí, že by taky radši holčičku, ale že uvidí… Ležela a ohromila ji veliká bolest, daleko větší, než byly ty první. Až se celá z toho zapotila. Otočila se k paní a ta se na ni dívala a prohodila: „Nebojte se, teď se to bude střídat už za kratší chvilky a bolesti budou čím dál větší a větší, to jak se budete čím dál víc otevírat. Tělo je na to moc dobře připravené a je jako stroj, jen mu dát ten správný impuls. Nesmíte se ale bát, hodně dýchejte, až na Vás zase přijde bolest. Tím se ta bolest trochu překoná a tolik to necítíte.“ „Jak tu dlouho ležíte?“ zeptala se Jarča. „Od včera, včera začaly bolesti a pak ale přestaly, tak jsem šla na vyšetření a oni si mě tady již nechali. To je pak dlouhé. Nejlépe je, když se jde na poslední chvíli, aby tu člověk nemusel tak dlouho ležet. Dávají mně injekce na uspíšení porodu. Ale zatím bezvýsledně. Bolesti nadobro přestaly, a tak jsem tu na pozorování.“ Jarča se po ní ještě otočila a znovu ji sevřely útroby, až se zajíkla. „Dýchejte, dýchejte a rychle a hodně nahlas, tím se Vám uleví,“ radila jí sousedka… Jarča ležela dál a opět to na ní přišlo. Teď už byly jen krátké intervaly bez bolesti. A znovu, až zakřičela nahlas. „Dýchejte nahlas, to Vám pomůže,“ stále ji upozorňovala vedlejší pacientka. Za chvíli tu byla sestra, a protože slyšela výkřik, tak se poptala, jak to pokračuje a zvedla deku, aby se sama podívala. „Už se docela pěkně otevíráte,“ řekla jí, pojedeme na sál. Jarča se rozklepala, až to s ní cloumalo, že si toho všimla i sestra. Vy se 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218275
bojíte, že ano? Nebojte, za chvíli bude po všem! Zavolala sanitáře a ten Jarču odvezl na sál porodnice. Tam už ležela jedna maminka, která to už měla za sebou a šťastně se usmívala. Když ji Jarča viděla, jak je spokojená a šťastná, tak jí trochu odlehlo. Ale zase na ní přišla ukrutná bolest, že vyjukla nahlas. „No, no, však se to dá vydržet,“ chlácholila ji vedlejší maminka, vedle které postavili její postel. „Já už to mám za sebou a taky jsem si myslela, že to nevydržím. Všechno se dá vydržet. My ženské jsme od toho stvořené, abychom přiváděly děti na svět. Kdyby to bylo na chlapech, tak by národ vyhynul, protože to jsou poserové.“ Takovými slovy ji vítala na sál maminka, která před chvilkou právě porodila a ještě po porodu odpočívala na porodním stole. Jarču přišoupli vedle ní, hned k ní zamířil doktor, který ji vyšetřoval a prohlédl ji. „No, maminko za chvíli to budete mít za sebou! Copak byste ráda?“ Uculoval se na ni, ale Jarče nebylo do smíchu. Zase na ni přišla bolest a to už se nezdržela a pořádně zařvala. „Nebojte, ono to tam napořád nezůstane, za chvíli to bude venku! Posuňte se trochu dopředu, roztáhněte nohy a pořádně zatlačte vší silou! Tak, jak jste teď křičela, tak vložte všechnu sílu do toho tlaku.“ A milá Jarča zaťala pěsti a začala tlačit tak, až ji oči vylézaly z důlků. „Odpočiňte si a znovu zatlačte a pořádně! A zavřete oči, ať Vám v nich tím tlakem neprasknou cévky. Teď!“ A Jarča zatlačila vší silou, co jen to šlo…
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218275