Loomis - zlom
2.10.1956 0:20
Stránka 98
Bude muset zjistit, kdo ten chlap je. Možná má v pokoji nějaké papíry... ale bude muset být opatrný. Na obyvateli pokoje vedle koupelny bylo v jeho chování něco, možná tvrdý pohled očí, co naznačovalo, že toho člověka není dobré naštvat. Ozvalo se zaklepání na dveře, bušení někoho, kdo pospíchá. Jen ať si počká. Všechny tři pokoje má obsazené, tak není důvod spěchat, aby dotyčného poslal pryč. Stařík se šoural ke dveřím, zatímco bušení bylo stále naléhavější a naléhavější. Muž za dveřmi měl na sobě montérky, uniformu evropské dělnické třídy. Mohl to být instalatér nebo řidič náklaďáku. Ten asi nechtěl pokoj. „Si?“ Dělník vešel, zavřel za sebou dveře a ukázal fotku. Stařík poznal Němce. „Viděl jsi tohoto muže, Američana?“ zeptal se cizinec. Přízvuk naznačoval, že není z Říma, možná to ani nebyl Ital. „Jsem snad informační kancelář?“ odfrkl stařík. Informace měly svou hodnotu jako kterékoli jiné zboží a nevydávaly se jen tak. Možná ten chlap pracuje pro Němcovu ženu. „Vypadni, jdi se ptát někam jinam, nebo mi ukaž policejní papíry.“ Cizinec sáhl do montérek. Když ruku vytáhl, držel v ní pistoli. Mířila staříkovi na hlavu. „Tohle jsou papíry, které potřebuji, ty dědku. Tak ještě jednou, než se ti ten mizerný mozek rozprskne o dveře, viděls toho Američana?“ Stařík se vyděsil. Takové věci viděl v amerických filmech v televizi. A ten chlap možná je Američan. Co hůř, podle toho, jak prznil jazyk, je možná Sicilián. Tak či tak, umřít kvůli zachování hostova soukromí není zahrnuto v pronájmu. Jestli tenhle chlap vypadne a nechá ho být, pomodlí se u svatého Petra stokrát Zdrávas Maria. Přikývl a ukázal na fotku svého hosta. „Myslel jsem, že je to Němec.“ Řidič nebo instalatér nebo kdo s pistolí v ruce řekl vztekle: „Je mi ukradený, co sis myslel. Je tady?“ Stařík cítil, jak mu povolil močový měchýř. Po noze mu stékala teplá moč, která chladla, jak se vsakovala do kalhot. Doufal, že si 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218271
Loomis - zlom
2.10.1956 0:20
Stránka 99
toho muž s pistolí nevšiml. Doleze ke svatému Petrovi na svých artritických kolenou, jestli ten chlap prostě jen odejde. „Odešel před chvílí, těsně před tím, než jste přišel. On a ta ženská.“ Staříkovi se ulevilo, když pistole zmizela zpátky v modrácích. „Ta dvojice na motorce?“ Majitel pensione zuřivě přikyvoval. „Ano, ano. To byli oni. Mířili k Florencii.“ Cizinec se zatvářil podezřívavě. „A jak to víš?“ Kdyby stařík nebyl ztuhlý strachy, tak by si nakopal, že řekl něco, co tu cizince ještě zdrželo. Jestli odejde, tak se bude plazit ke svatému Petrovi po břiše jako had. „Viděl jsem, jakou barvu má okraj mapy, co držela v ruce ta ženská. Na té je oblast na sever od Říma k Florencii.“ Střelec/dělník přimhouřil oči. „Na starce máš dobré oči.“ Řekl příliš mnoho. Tím si byl starý muž jistý. Najdou ho mrtvého v pensione, který představuje jeho celoživotní úspory. Nejen že se bude plazit ke svatému Petrovi, vezme všechny peníze, co mu dal ten prokletý Němec/Američan a dá je do kasičky v kostele jako díky za své vysvobození. Muž s pistolí se otočil na patě svých pracovních bot a nechal staříka stát s otevřenou pusou. Ušetřil ho. To je dobře. Kdyby tu ten mizera s pistolí zůstal ještě o vteřinu déle, musel by na něj stařík zaútočit, vytrhnout mu pistoli a vystřelit na něj jako ti američtí policajti, co viděl ve filmu. Co to ten americký policajt říkal? Jo: „Do toho, udělej mi radost.“
3 Umbria O dvě hodiny později Sjeli z Auto Strady, minuli houf motelů, které by v Americe byly u kterékoli silnice. Jeli za průvodem tahačů přes moderní Orvieto, sjeli z hlavní silnice a začali šplhat do kopce. Orvieto bylo jediné město na kopci, které Lang navštívil, a nebylo kopcovité. Staré opevněné město se tyčilo na skalním útvaru 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218271
Loomis - zlom
2.10.1956 0:20
Stránka 100
s plošinou na vrcholu, což by kterýkoli obyvatel amerického jihozápadu poznal jako stolovou horu. Provoz byl slabý. Turisté tohle místo ještě neobjevili, i když obrovské prázdné parkoviště pod hlavní piazzou naznačovalo, po čem obyvatelé touží. Lang se proplétal úzkými uličkami a vedl BMW na Via Maurizio a Piazza Dumo, náměstí s katedrálou. Dopolední slunce tančilo na pozlacené mozaice pokrývající fasádu zdobné gotické budovy. Na rozdíl od známých toskánských měst na severu bylo na náměstí jen pár aut. Lang zaparkoval a podržel motorku, než Gurt přehodila nohu, aby mohla sesednout. Vešli do chrámové předsíně a zůstali stát, aby si zvykli na slabé světlo. Uvnitř blikotaly v bočních kaplích svíčky a rozhýbávaly tak stíny na freskách. Jasné světlo přicházelo odněkud zpoza chóru, z vyvýšené plošiny, kde hlavní loď chrámu protínala příčná. Na zdobeném oltáři stály další svíčky, v jejichž třepetavém světle se zdálo, jako by se Kristus na kříži zmítal. Napravo od sanktuaria svítily v další boční kapli elektrické svíčky, což bylo vzhledem ke stáří chrámu značně anachronické. Podlahu pokrývaly hadry. Všude byly rozházené štětce, špachtle a lahvičky s pigmenty. Dokonce ani ten nepořádek moc neodváděl pozornost od jasně barevných postav kácejících se do propasti, což byla oblíbená italská freska posledního soudu. Bez ohledu na to, jestli je maloval Michelangelo, Bernini nebo jiný malíř, postavy vždycky Langovi připomínaly pozdní páteční večer v baru pro nezadané. Na lešení v půli stěny s trýzněnými dušemi odsouzenými k zatracení (těmi, co budou spát samy), zkoumaly jednu z postav tři muži. D va měli na sobě montérky. Třetí měl sutanu zacákanou od barev. „Bratr Marcenni?“ zavolala Gurt. Muž v sutaně se otočil. Mohl by být jedním ze svatých zobrazených po celém kostele. Bílé vlasy zježené kolem zarůžovělé kůže na hlavě odrážely světlo jako elektronická aura. Byl malý, asi jako majitel pensione, a zhruba téhož věku. „Si?“ „Mluvíte anglicky?“ zeptala se a zastínila si oči, aby viděla na lešení. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218271