Děti
vánice
Podávali jsme třikrát denně odvar z korky, jak radila Leigren; vždycky je to na chvíli zklidní, tak zvýšíme dávky. Leigren bývala dobrá léčitelka. Všem nám chybí. Bez ní to jde pomaleji. Procházíme její recepty a hledáme něco, co by se dalo využít. Stále doufáme, že se nám podaří naše děti vyléčit.
53. den období Salian, rok 9993, 9. věk, jižní Swér, Plamínek Je stále těžší odolávat. Byla chyba snažit se situaci zvládnout bez pomoci kněžích. Teď už proměna došla příliš daleko. Když zavolají, málokdo odolá. Ve vesnici jsme zústali jen já, Gyra a Bar. Měl jsem svého syna zabít, hned jak jsem zjistil, co se stalo. Pohoupat ho v náručí a pak ho zadusit polštářem. Kdybych měl ještě sílu, tak bych to tam dole podpálil ... Další stránky zůstaly prázdné. Zorena podala letopis Nityrymu. Poslední tři věty se jí vypálily do sítnice. Večeřeli v menším salónku v přízemí hlavní budovy tarkitlenského kláštera. Díky vybavení v teplých odstínech čer vené a hnědé působila místnost útulně. Tehdy ovšem v pokoji nepanovala přijemná atmosféra. Ses1i se tu všichni, což se nestávalo často, tím víc Zorenu mrzelo, že konverzace vázla. Kdo by se tomu ale dívíl. Femorían s Kerdeou se právě vrátílí ze sanatoria, kde byli navštívit Torea. Prý na něm chtějí vyzkoušet nějaký nový lék. Atalan nevypadal dobře. Zorena se starala, jestli není nemocný, ale odvětil, že je akorát utahaný. Od doby, co se
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218195
Tereza Matoušková
krátce po Lamnaonu vrátil z Kamana Tuer, na ni působil jako vyměněný. Dlouhé hodiny trávil zavřený ve svých komnatách a odmítal s kýmkoliv mluvit. ,,Jak se má pan otec?" otočila se Zorena nakonec na Kerdeu. ,,Vypadá to, že se mu v novém sanatoriu lťbí." ,,Jsou tam hezké pečovatelky?" plácl Atalan. Jeho sestra se usmála. „Nemohla jsi vybrat lépe," nadhodila Zorena. ,,Toreus si vždycky vybíral domy s pohledem na moře. Fascinoval ho příboj." „ To ano," přitakala Kerdea. ,,Dokázal prostát na břehu celé hodiny a dívat se, jak do přístavu připlouvají lodě a zase odplouvají. Přišlo mi to na něm vždycky hrozně zvláštní. Měla jsem více tipii, ale nakonec jsem si řekla, že Kopisien s tím velkým přístavem bude nejlepší. " „Kopisienské sanatorium má dobrou pověst. Ležel tam i Amei Hardan, ten slavný malíř. Co si myslíš ty, Femoriane?" Její syn chvťli jenom zíral do talíře. Na lících mu zahrály svaly, jak zatnul zuby. Když konečně promluvil, znělo to klidně, ale Zorena měla pocit, že se v místnosti náhle ochladilo. ,,Omluvte mě, jestli se pletu, ale nebavíme se tady o oroinské riviéře. Mluvíme o místě, kam se zavírají ti, pro které medicína už nemiiže nic udělat. Abychom o ně nemuseli pečovat sami. Protože je nechceme mít na očích. Je to horší než vězení. Když tam skončíte, je úplně jedno, jestlí u toho máte hezký výhled nebo jestli se na vedlejší posteli pomoču je do peřin známý umělec. Tohle je konečná, není na co se těšit, s žádným zlepšením se nepočítá. Jediné, v co miižete doufat, je, že se příští noci zadusíte zvratky nebo že se utopíte ve vlastních krvavých hlenech."
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218195
Děti
vánice
Kerdea zbledla, přitiskla si na ústa ubrousek a vyběhla na chodbu. „Skutečnějste si vybrali výborné téma k večeři." Atalan střelil pohledem po své družce, odložil příbor a pomalu vstal. Ve tváři se mu objevila křeč, jako by ho cosi zabolelo. Zorena se zajímala, jestli se cítí dobře, ale on jen mávl rukou a odvětil, že příliš dlouho seděl. ,,Pujdu se na ni podívat," dodal pak jenom. Když procházel kolem zaraženého Femoriana, zlehka se dotkl jeho ramene. ,,Viibec jsem s tím neme1a začínat," povzdechla si Zorena, když se synem osiřeli. ,,Chtěla jsem jenom Kerdeu trochu povzbudit, to je celé." Pokud čekala, že se ji Femorian pokusí utěšit, že to přece není její chyba, mýlila se. Co taky čekala? „ To, co jsi řekl, bylo kruté," nadhodila, když panovalo dlouho ticho. ,,Neměl jsem snad pravdu?" ,,Zkus se vcítit do Kerdey." ,,Tvrdíš, že má Kopisienské sanatorium dobrou pověst. Ano, zvenčí to vypadá jako hezká moderní vila, ale vešla jsi někdy dovnitř? Vždycky, když tam máme jet, Kerdea mi připadá jako vyměněná. Nacházím ji sedět v křesle s pohledem upřeným do prázdna. Balí si věci a ruce se jí třesou. Budí mě uprostřed noci. Když se ptám, co se děje, odpovídá, že nic, jenom se bála, jestli se v příštím okamžiku nadechnu nebo ne. Ničí ji to, mami. Ten muž, kvulí kterému se trápí, je už dávno pryč. Když vidím tu kostru obalenou kuží a prázdné oči, něw mí říká, že není správné ho tu ještě držet." ,,Je to Kerdein otec a to rozhodnutí musíš nechat na ní." ,,Byl to její otec. Teďje to vysušená a dlouho nepohřbe ná mrtvola. '' 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218195