Areston „Říkej si tomu, jak chceš. Ale problém bývá v tom, že vrah měl taky přátele…“ Dál už to nerozváděl, ale dovedl jsem si představit ten řetězec spravedlivých úmrtí, který nevede k žádnému cíli. „Vlastně,“ prohodil po chvíli Sokrates, „soudce se bude zabývat vraždou, když někdo zabije ženu.“ Zpozorněl jsem. „Žena je tady vzácné zboží, Sršni, je jich málo. I když se s nimi zachází jako s kusem hadru, připravit Areston o ženu je závažný zločin. Pamatuj si to.“ Řekl to tak, jako kdybych v té chvíli měl chuť nějakou ženu zavraždit. Měl jsem ještě chuť konverzovat, a tak jsem položil poslední otázku: „Co jsou zač ti maskovaní muži v černých pláštích?“ „Tišeji, Sršni, tišeji,“ zašeptal Sokrates a zdálo se mi, že zbledl. „O nich radši mlč.“ „Ale…“ „Kurva, drž už hubu. Jsou to dohlížitelé.“ Prst přiložený na ústa vysvětloval mnohé, ale ne vše. Areston měl tedy nějakou tajemnou mocnost. Policie neboli Černí jezdci, a pak tyhle stíny, kterých se bojí i Patron Sokrates… Je ještě někdo nad nimi? Šli jsme dobře čtvrt hodiny a mně se dokonale podařilo ztratit orientaci. Je to zvláštní, když člověk někam jde a je přitom pořád nahoře. Jako kdyby na Arestonu nikde nebylo dole. Zůstali jsme na stejném podlaží, tedy v Bastile, na 150. podlaží.
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218189
Josef Pecinovský Pak jsme zahnuli do uličky, která se jmenovala Tkalcovská. Tam měl svou dílnu Sokrates a tam mi také vykázal místo na spaní. Byl to hamak, ale to mě nepřekvapilo. Vlezl jsem do něj a za deset vteřin už jsem spal. ✳✳✳
Nikdy už se nedovím, jak dlouho jsem vlastně spal. Ztratil jsem prostě pojem o čase. Potřeboval jsem ze sebe setřást tu děsivou únavu, důsledek strašlivé cesty na Areston. A pak ten souboj – copak mě mohlo napadnout, že na Arestonu nebudu déle než hodinu a už zabiju člověka? Ale dobře jsem věděl, že lidský život tady nemá žádnou cenu, a já jsem měl vlastně štěstí, mohlo to snadno dopadnout opačně. Ale bylo to marné, mohl jsem si dlouhé hodiny přeříkávat, že si za to Pardál mohl sám, že si o to výslovně řekl a že jsem ho nechtěl zabít, ale abych přežil já, tak musel zemřít on. Znal jsem ho vůbec? Ani náhodou! Mohl to být docela slušný člověk, kterého znetvořilo nelidské vězení. Ještě chvíli jsem visel v hamaku a předstíral jsem spánek. Musel jsem totiž sám se sebou vyřešit jeden problém. Pořád jsem nevěděl, kde se před mýma očima objevila ta záhadná slova, patrně celý odstavec z nějaké knihy. Nikdy jsem nic takového nečetl, a sám bych nesestavil větu delší než o pěti slovech… A než jsem vše stačil domyslet, najednou naskočilo něco jiného. Odkud? Odněkud zevnitř. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218189
Areston Šér Chán zaslechl hřmění jejich kopyt, vstal, motal se po rokli a po obou stranách slídil, kudy by utekl, ale kolmo nad ním se tyčily stěny rokle. Obtížen jídlem a pitím plahočil se dál, všechno mu bylo milejší než boj. Se šplícháním se stádo přehnalo tůňkou, ze které se zrovna zvedl, a bučelo, až se to v úzkém žlebu rozléhalo. Jistěže, tyhle řádky jsem poznal, ty jsem četl! Vyvstávaly mi před očima jako přízraky, všechny odstavce, jedna kapitola za druhou, tisíce slov, desetitisíce písmen, celý text Kiplingových Knih džunglí. Kdysi jsem je četl, ale nechápu, jak mi mohl zůstat v paměti celý text v přesném znění, slovo za slovem. A pak zase něco jiného… Co však Yossarian opravdu nedokázal pochopit, bylo to, jak mohl Milo kupovat na Maltě vajíčka po sedmi centech za kus a pak je na Pianose prodávat se ziskem za pět. To je taky text, který vyplul z hloubi mé hlavy. Ale já jej neznal, ta jména mi nic neříkala, jen jsem si uvědomoval, že jím mohu vzpomínkou listovat; rychle, stále rychleji, až na samotný začátek, a tam čtu – Joseph Heller, Hlava XXII. A už se na mě hrnuly další texty, celé romány, celé knihy, zavalily mě, útočil na mě Harpagon, z opačné strany se blížil Odysseus, tamhle na mě mával Oliver Twist… i Tom Sawyer se k němu přidal, a už bylo vidět Artušovo vojsko… Zahnal jsem ty přízraky tak, že jsem vypadl z hamaku. Trochu jsem se praštil do hlavy, ale snad to nezanechalo následky. Byl jsem zpět na Arestonu. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218189